Diskrétní odbočkou z malostranského Tržiště se tentokrát vydáváme do „klidného, rodinného prostředí, kde vládne dobrý vkus a intimní atmosféra, do příjemné oázy se středně vysokými, ale zaručeně adekvátními cenami, kde člověku svou pozornost věnují samotní majitelé, k jídlu hraje klasická hudba a kde se nám dostane vpravdě epikurejské zkušenosti“. Alespoň tak praví pasáž z webové stránky pražského restaurantu David z října roku 2003.
Po zazvonění jsme uvedeny do první ze dvou pomenších místností, v nichž lze pohledem obsáhnout několik vzorně prostřených stolů, půvabný příborník s baterií destilátů i pestré moderní malby naivního ražení na stěnách, jež s tímto starosvětským laděním souzní poněkud nezvykle (stejně jako nehezký zátěžový koberec). Výtvarníkův rukopis ostatně vzápětí poznáváme i na deskách objemného jídelníčku, který dostáváme spolu s rozpečenými croissanty, plátkem tmavého chleba a mističkou máslové pomazánky. Spojení „klidné prostředí“ rozhodně sedí, kromě nás tu po poledni není živá duše. Otevřeným oknem je přes truhlík s červenými muškáty vidět ven takřka po vesnicku, jen ta muzika by chvílemi mohla být o něco méně smrtelně vážná. Klasická hudba k jídlu ano, ale rozhodně ne každá a v industriálních dávkách. Když už jsme se daly do kritizování, aranžmá suchých květů na stolech à la jídelna na krkonošské boudě by v zařízení deklarované úrovně jistě sneslo záměnu byť za jediný stvol živé přírody. Návštěva toalety přináší nepříjemný zážitek v podobě znečištěné mísy, a to v situaci, kdy jsme v restauraci samy.
Ale dosti hnidopišství. Jsme tu přece kvůli chuťovým vjemům. K dnešnímu experimentu jsme si vyhlédly tradiční české menu za 590 korun sestávající ze staročeské bramboračky s lesními houbami, zvěřinového gulášku s restovanými paprikami, cibulí a domácím knedlíkem a domácích lívanečků s horkými borůvkami a šlehačkou, jakož i chef menu za 1090 korun, z něhož volíme variaci listových salátů s marinovanou hruškou, brusinkovou zálivkou a gratinovaným kozím sýrem, grilovaný váleček z jeleního hřbetu na jalovci s restovanými liškami a majoránkovou omáčkou se šťouchanými bramborami, a nakonec teplý čokoládový dortík s jahodovým tartarem a domácím mátovým sorbetem. Studujeme opravdu bohatý sortiment vín, ale protože nabídka „rozlévaných“ nás dvakrát nepřesvědčila, objednáváme vzhledem k dalším povinnostem malou láhev burgundského Gevrey Chambertin ročník 2005. Po vydýchnutí chutná znamenitě, ovšem z jeho ceny se nám točí hlava už teď. Čekání nám má zkrátit pozornost podniku v podobě válečku lososového tartaru, který chutná standardně, leč k naší další volbě valně nepasuje, takže se spíše věnujeme křupavým croissantům a bylinkovému máslu.
Bramboračka podávaná v neafektované bílé porcelánové misce je dlužno říci poctivá, lžíce v ní prakticky stojí. Je plná hub, brambor a na kostičky pokrájené zeleniny, mezi níž kromě té závazně kořenové poznáváme například i řapíkatý celer. Voní majoránkou a česnekem a klidně by mohla být podávána jako samostatný pokrm. Leč klání zdaleka není u konce, kdo se dal na české menu, musí mít útroby jak se patří otužilé. Přichází totiž zvěřinový guláš, tentokrát na modrožlutém servisu s lvími hlavami takřka ve stylu Gianni Versace. Při bližším zkoumání zjišťujeme, že tato hyperbola má cosi do sebe; vzpomínka na návrhářovu výstřednost se totiž jaksi přenesla i na samotný gulášek. Drobné kousky zvěřiny byly nezvykle pojednány za pomoci mleté papriky, takže získaly jakousi uherskou notu ovšem z české perspektivy, neboť maďarské pokrmy bývají obvykle připravovány zcela specifickým způsobem. Maso ve značně slané a dosti pálivé omáčce je navíc bohatě ozdobeno kousky smažené červené cibule a paprik všech barev. Není to zlé, ale vzniklá kombinace dává zcela zapomenout na zvěřinový původ masa, jež by tu klidně zastoupilo obyčejné hovězí. Naopak knedlík je příjemným překvapením; obsahuje však značnou dávku uzeniny a smažené cibulky a usiluje tak neférově o další hlavní roli, třebaže je mu v české kuchyni od nepaměti přidělována úloha čistě vedlejší. Je kyprý, hebký a velmi chutný.
Elegantní bílý talíř obsahuje kupku různých listových salátů, včetně baby špenátu a kadeřavého lollo rosso i dvě čtvrtky marinované hrušky a dvě kolečka gratinovaného kozího sýra. Na pohled nic extra, ale doufáme, že chuť prvotní dojem přebije. Sotva však zanoříme příbor hlouběji, shledáváme, že některé listy jsou zavadlé, pár jich dokonce vypadá ohnile – že by stářím? Nebo snad v kuchyni kozí sýr gratinovali i se salátem? Hruška je naštěstí výborná, chuť ovoce a červeného vína se dobře prolnuly, rozhodně nechutná jako kompotovaná, podržela si příjemnou křupavost. Brusinková zálivka je rovněž dobrá, roztavený plísňový kozí sýr zeleninovo-ovocné kompozici dodává příjemný živočišný akcent. Za 190 korun bychom však očekávaly nápaditější výběr salátů, jejich naprostou čerstvost a nakonec i invenčnější prezentaci. Do restaurace této kategorie si přece host nepřichází zacpat teřich, nýbrž prahne po opravdovém zážitku (epikurejském?), který si doma obvykle sám nepřipraví.
S jelenem si naštěstí vedeme o poznání lépe. Velký čtverhranný talíř láká již od pohledu: pět ve středu růžových koleček grilovaného jeleního hřbetu doplňuje bábovička šťouchaných brambor s anténkou v podobě větvičky rozmarýnu, vedle nacházíme krásně barevnou hraničku ze špalíků mrkve, cukety, hrášku mange-tout a čehosi bílého, co tipujeme na ředkev či kedlubnu. Celá kompozice je obkroužena hnědooranžovou omáčkou se zelenými tečkami majoránky, ve všech rozích talíře trůní restované lišky. Pouštíme se do jídla a zjišťujeme, že tentokrát si užijí i naše chuťové buňky. Maso je výborné, křehké, omáčka, jejímž základem byla patrně kořenová zelenina, je hustá, voní majoránkou, a lišky chutnají zaplaťpánbůh opravdu jako čerstvé houby (jinde tomu tak vždy nebývá…), trošku ještě křupou, zelenina je také al dente. Naše debužírování bohužel trochu naruší skoro neslané brambory, v nichž nacházíme tolik kostiček anglické slaniny, že její uzená chuť hrozí přehlušit všechny ostatní jemné tóny. A tak je raději necháváme stranou. Nebýt slaniny (k jejímž velkým příznivcům se nepočítáme, a tak bychom uvítaly, kdyby její přítomnost deklaroval jídelní lístek, byly bychom hledaly nějakou alternativu), neměly bychom žádných výhrad.
Dalším chodem z našeho chef menu je výběr čtyř druhů sýrů. Jsou výborné, všechny plísňové a dostáváme je v doprovodu pár listů salátu. Bohužel však nám k nim číšník nesdělil žádné podrobnosti, a když se zeptáme, nejsme o nic moudřejší – jsou prý francouzské, ale jejich přesný název a provenience nám zůstávají utajeny.
Zní Rusalka a nesou se dezerty.“Versaceho“ vystřídal ostře oranžový skleněný trojúhelník s čímsi, co z dálky vypadá jako dvojice karbanátků, z popisu menu však víme, že máme očekávat lívanečky. Tři loužičky teplého borůvkového žahouru i kopeček šlehačky souhlasí, zle ohryzaný lístek máty odkládáme stranou a dáváme se do studia „lívanečků“. Rozhodně nepatří k oné sortě, kterou známe. Jsou tmavé (byly obaleny ve skořici a krupicovém cukru), ale především až obludně naducané, jako by v kuchyni navrstvili minimálně tři na sebe. Tápeme neúměrně dlouho, než si po zavržení vdolečkové hypotézy dovolíme vyřknout konečný verdikt: leží tu před námi jakési kynuté knedlíky, které byly dodatečně opečeny na másle a posypány cukrem. Není nutné zdůrazňovat, že vzhledem k jejich hutnosti není možné porci beze zbytku zdolat.
Čokoládová bábovička je více podle našich představ. Na povrchu křupavá, v útrobách měkká až roztékající se, navíc nás baví výborná kombinace sekaných mandlí a tmavé, kvalitní čokolády. Doplňuje ji kopeček bílého aromatického sorbetu se zelenými tečkami máty, jenž svou umírněnou sladkostí vyloženě lahodí patru, navíc bez častého neduhu zbytnělé krystalizace. Pod jahodovým tartarem jsme si ovšem představovaly plody čerstvé, nikoliv uvadlé, patrně vlivem delšího pobytu v cukru a chladničce. Únava se podle všeho nevyhnula ani kytičce máty, jež kreaci zdobí…
My jsme na tom ovšem obdobně, spořádaly jsme toho dnes opravdu požehnaně. Bez dalších prodlev žádáme o účet, jenž zní na 3210 korun, a vyrážíme na dlouhou zdravotní procházku. Přiznáme bez mučení, že jsme od Davida čekaly více. Snad kromě bramboračky jsme se s ničím neztotožnily stoprocentně, „epikurejskou zkušenost“ jsme neudělaly, nadstandardní péči majitelů jsme rovněž nezaznamenaly, o dobré investici nemluvě.
David Restaurant
Adresa: Tržiště 21/611, Praha 1 – Malá Strana
Tel.: +257 533 109
www.restaurant-david.cz
Otevírací doba: denně 11.30 – 23.00
Druh kuchyně: mezinárodní a česká
Platební karty: všechny běžné
Země původu nabízených vín: Francie, ČR
Hodnocení restaurace:
jídlo 37 bodů z 50
servis 16 bodů z 20
nápoje 10 bodů z 10
prostředí 8 bodů z 10
Kvalita/cena 5 bodů z 10
Celkem 76 bodů z 100
VALUE FOR MONEY 5/10
+ romantická lokalita Malé Strany
- stopy nevkusu v interiéru i na talířích
Výběr z jídelního lístku:
Gurmánský salát s uzenými kachními prsíčky a domácími husími játry foie gras s marmeládou z červené cibule 350,-
Restované mušle sv. Jakuba na jarní zelenině s 12letým octem balsamico 390,-
Zaječí hřbet pečený do růžova se smetanovo-zeleninovou omáčkou,
domácí knedlík a brusinky 550,-
Grilované tygří krevety na smetanovém pórku s bramborovým pyré 690,-
Kachní prsíčka s medem a zázvorem pečená do růžova na vinné redukci
z portského vína s císařskými lusky a gratinovanými bramborami 550,-
Flambované palačinky „Crepe Suzette“ Grand Marnier 290,-
Teplý čokoládový dortík s jahodovým tartarem a domácím mátovým sorbetem 250,-
Výběr z vinného lístku:
David 2004 (Cuvée Chardonnay, Sylvánské zelené, Bořetice) 0,75 1050,-
Skale – Family reserve 2004 (Cuvée Cabernet Sauvignon, Merlot, Svatovavřinecké), Vinařství Springer, Bořetice, obec Vrbice 0,75 1990,-
Pouligny-Montrachet AOC 2000, Domaine Michelot a Mersault 0,75 2190,-
La Grande Rue 2003 Grand Cru Monopole, Domaine Fr.Lamarche (Pinot noir) 0,75 15900,-
Riesling Cuvée Engel 2004 Domaine Fernand Engel (100% Riesling) 0,75 990,-
Chateau Pichon-Longueville Baron 2002 2eme Grand Cru classé 0,75 5890,-
Echezeaux 2000 Grand Cru Mongeard Mugneret (Pinot noir) 0,75 4790,-
