Absence termínu přijetí eura makroekonomická rizika nezvyšuje
Část veřejnosti vnímala nedávné rozhodnutí české vlády nestanovovat termín pro přijetí eura jako problematické. Česká republika by prý mohla oddálením přijetí eura ztratit pozici velkého příjemce přímých zahraničních investic a navíc být vystavena nadměrnému kurzovému a následně makroekonomickému riziku. Porovnáme-li však současnou situaci české ekonomiky s podmínkami v zemích, které zavedly euro před osmi lety, vidíme, že absence termínu přijetí společné evropské měny takové obavy vyvolávat nemusí. Spíše se ukazuje, že přímé zahraniční investice mohou být pro země s eurem obtížněji dosažitelné a že sama tato měna automaticky makroekonomická rizika nesnižuje.
Dvě skupiny zemí.
Pro ilustraci se podívejme na situaci dvou rozvinutých ekonomik eurozóny (Německa a Rakouska), které byly na euro připraveny, a dvou konvergujících (Španělska a Portugalska), jež přijetí společné měny uspěchaly. Tyto dvě skupiny dobře vymezují spektrum zkušeností s eurem. Po osmi letech s eurem mají obě skupiny zemí stejnou inflaci jako v roce 1996, kdy začala dvouletá příprava před vznikem eurozóny (viz Stejná inflace). Nejnižší inflaci měly obě skupiny v době, kdy vrcholila snaha o splnění vstupních kriterií. Rok 1999 je v tomto smyslu přelomový. Konvergující ekonomiky se poté vrátily k inflaci nad třemi procenty, rozvinuté pod dvěma procenty. Česká ekonomika je na tom nyní, pokud jde o inflaci, lépe než skupina konvergujících ekonomik - a to i ve srovnáním s rokem 1996.
Přetrvávající kurzové riziko.
Ačkoli to může překvapit, česká ekonomika nečelí vyššímu kurzovému riziku než země eurozóny. Vezmeme-li v úvahu strukturu obchodních partnerů jednotlivých zemí a křížové kurzy jejich měn (například eura k dolaru), vidíme, že proměnlivost nominálních (efektivních) kurzů byla v roce 2006 srovnatelná nejen pro skupiny rozvinutých a konvergujících států eurozóny, ale i pro českou ekonomiku. Kurzové riziko - jak naznačuje klesající proměnlivost nominálních kurzů - se v posledních deseti letech sice mírně snížilo kromě jiného kvůli rostoucí integraci finančních trhů, ale rozhodně se zavedením eura nezmizelo. Ani česká ekonomika tedy od eura úplnou spásu v tomto směru očekávat nemůže.
Odlišný vývoj reálných sazeb.
Rozdílnost v inflaci mezi skupinou rozvinutých a konvergujících zemí eurozóny se odráží v odlišném vývoji reálných sazeb. Ty v uplynulých deseti letech klesaly celosvětově, ale pro skupinu konvergujících ekonomik eurozóny byl tento pokles - vzhledem ke společné měnové politice - mnohem dramatičtější než pro rozvinuté země, a to se všemi důsledky. Téměř nulové reálné sazby zvyšují riziko bublin na finančních trzích a přispívají k nadměrnému zadlužování těchto ekonomik v zahraničí. Reálné sazby v české ekonomice se blíží spíše těm rozvinutých zemí, a proto by zavedení eura mohlo přinést jejich pokles a zvýšení rizika bublin i nadměrného zadlužování v zahraničí.
Zadluženost.
Vysoké tempo zadlužování konvergujících ekonomik v zahraničí je jedním z významných makroekonomických rizik přijetí eura. Skupina konvergujících zemí v eurozóně začala svou přípravu na euro s mírně vyšším deficitem běžného účtu, než nyní vykazuje česká ekonomika. Ovšem po osmi letech s eurem mají deficit trojnásobný (viz Deficit běžného účtu se zvyšuje). Přestože je tedy česká výchozí pozice relativně dobrá, riziko zadluženosti nemůžeme zcela smést pod stůl. Skupina konvergujících zemí měla před zahájením příprav na euro třetinovou zahraniční zadluženost (měřenou podílem na HDP) ve srovnání s českou ekonomikou.
Zahraniční investice.
Jedním z největších „europaradoxů“ jsou očekávání zpomalení přílivu zahraničních investic v případě odkladu vstupu do eurozóny. Odhadovaný objem přímých zahraničních investic na obyvatele ukazuje, že česká ekonomika jich dokázala - v pozici „pouhého“ čekatele - přilákat mnohem více než skupina konvergujících zemí, které již euro zavedly. Navíc u této skupiny nastal po vstupu do eurozóny pokles investic, nikoli jejich nárůst. Momentálně dostupné informace tedy ukazují, že odklad vstupu do eurozóny vůbec nemusí vyvolat pokles přímých zahraničních investic.
Stabilita jen u dobře připravených.
Není proto třeba se obávat, že „závodník“, který dosáhne v běhu za eurem pomyslné cílové čáry jako poslední, zaplatí vysokou cenu v podobě ztráty zahraničních investic. Absence termínu přijetí eura sama o sobě makroekonomická rizika nezvyšuje. Naopak uspěchané zavedení eura by mohlo zvýšit rizika, jako jsou prudce rostoucí zadluženost a bubliny na finančních trzích. Zkušenost skupiny rozvinutých ekonomik eurozóny ukazuje, že euro přináší stabilitu těm dobře připraveným.
Graf 1:
Stejná inflace
Vývoj makroekonomických ukazatelů v ČR a některých zemích EU* před a po přijetí eura
0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5
ČR (2006) Skupina A (1996) Skupina B (1996) Skupina A (1999) Skupina B (1999) Skupina A (2006) Skupina B (2006)
Reálné dlouhodobé sazby
Inflace
Volatilita nominálního kurzu
* Skupinu A tvoří Německo a Rakousko, skupinu B Portugalsko a Španělsko.
Volatilita nominálního efektivního kurzu je měřena standardní odchylkou meziročních temp růstu pro čtyřletý horizont.
Pramen: ČNB
Graf 2:
Deficit běžného účtu se zvyšuje
Trendy při obchodování se zahraničím v ČR a některých zemích EU* před a po přijetí eura
-10 -8 -6 -4 -2 0 2 4 6 8
-50 -40 -30 -20 -10 0 10 20 30 40
ČR (2006) Skupina A (1996) Skupina B (1996) Skupina A (1999) Skupina B (1999) Skupina A (2006) Skupina B (2006)
Deficit běžného účtu
Zahraniční zadluženost
Přímé zahraniční investice*
* Skupinu A tvoří Německo a Rakousko, skupinu B Portugalsko a Španělsko.
Čistá zahraniční zadluženost je uvedena v procentech HDP (na pravé ose).
* Přímé zahraniční investice jsou uvedeny v tisících eurech na obyvatele, pro rok 2006 jde o odhad.
Pramen: ČNB
