Zákon o neziskových nemocnicích je prvním krokem ke znárodnění lůžkové péče
Zavést do českého právního řádu institut veřejné neziskové organizace, jejímž posláním má být naplnění veřejného zájmu v oblasti poskytování zdravotní péče, se pokouší Zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Prosazuje se v něm proto nový typ právnické osoby, kterou je veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení. To by mělo nahradit dosavadní právní formy v případě lůžkových zařízení provozovaných různými zřizovateli, respektive vlastníky. Za účelem poskytování lůžkové zdravotní péče je přitom může založit stát, obec, kraj nebo jiná právnická či fyzická osoba. Neziskové nemocnice pak mají podle zákona hospodařit s veřejným majetkem a veřejnými prostředky (čímž jsou zákonodárci míněny prostředky ze zdravotního pojištění a z veřejných dotací) pod důslednou veřejnou kontrolou. Ukládá se jim například povinnost zveřejňovat na internetu ekonomické výsledky, informace o veškerých nákupech zboží a služeb a dále povinnost postupovat podle zákona o veřejných zakázkách. Zákon se současně zabývá problematikou sítě lůžkových zdravotnických zařízení a určuje pravidla pro její tvorbu.
Levice hlasovala jednotně.
Návrh zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních byl předložen převážně levicovými poslanci již v listopadu 2004. Cílem bylo přeměnit lůžková zařízení v majetku státu, krajů a obcí na neziskovou formu a zabránit transformacím krajských nemocnic na akciové společnosti. Pozoruhodné je, že už v té době se sama vláda sice ztotožnila s jeho východisky, ale návrh označila jako nepropracovaný a nekomplexní, mající četné legislativní nedostatky a znaky protiústavnosti. Návrh pak prošel řadou změn a pozměňovacích návrhů až do zcela nové podoby schválené Sněmovnou v únoru letošního roku. Hlasování provázela důsledná jednota levice. Z ČSSD a KSČM podpořili návrh všichni přítomní, ODS a většina poslanců KDU-ČSL naopak návrh odmítla, stejně jako v březnu většina senátorů. Po přehlasování senátního veta sněmovnou se zákon dočkal i květnového veta prezidenta republiky.
Praxe bude jiná.
Ve své první fázi zákon počítá se vznikem více než 140 veřejných neziskových zdravotnických zařízení. Ty jsou předem vyjmenovány v příloze zákona, která vznikla za nejasných okolností na ministerstvu zdravotnictví. Péče v těchto zařízeních by měla být garantovaně hrazena zdravotními pojišťovnami. Ostatní zařízení potom mají možnost se během dvou let „svobodně rozhodnout“, zda se chtějí na seznam neziskových nemocnic nechat také připsat. To je teorie. Jaká však bude praxe? Řada nemocnic, které se nepodřídí, bude ze zdravotního pojištění dostávat peníze jen za akutní péči, ostatní si pacienti takového zařízení zaplatí ze svého „v hotovosti“. Stát bude rozhodovat o tom, která nemocnice bude mít přístup k úhradě služeb ze zdravotního pojištění a která nikoli, stát bude diktovat, jaká péče bude v té které nemocnici poskytována. Vzniknou mohutné byrokratické struktury v jejich řízení, management bude odsouzen k složitým rozhodovacím procesům v přebujelých řídících a kontrolních orgánech, kdy mnohdy nebudou jasné jejich úkoly a pravomoci.
Porušení ústavního práva.
Motivace zdravotnických pracovníků v neziskových nemocnicích se stane nepodstatnou, bude aplikován zákon o platu v rozpočtové sféře. Zisk, jak i z názvu zákona vyplývá, je pro jeho autory smrtelný termín. Pokud „upsané“ nemocnice nějaký zisk – po všech opatřeních, které jeho vzniku přímo či nepřímo brání – vůbec vytvoří, povinně ho reinvestují. Zřejmě do čehokoli kromě lidských zdrojů. Toto je bohulibý plán záchrany českého zdravotnictví.
Stojím si za tvrzením, že ve schváleném znění lze zákon o neziskových nemocnicích považovat za první krok na cestě k centralizaci a znárodnění lůžkové zdravotní péče v této zemi. Dostává se do jasného střetu s ústavou, když porušuje ústavní právo na ochranu majetku a ochranu samosprávy. Rozhodne-li těsně před volbami sněmovna společnými hlasy sociálních demokratů s komunisty o přehlasování prezidentského veta, pak opět budeme svědky ničemného vpádu státu do privátního sektoru, navíc pod falešnou záminkou ochrany natolik citlivé oblasti, jakou je lidské zdraví.
