Cestující spojů vyšší třídy Českých drah a matky s dětmi mohou na pražském Hlavním nádraží nově posedět v čekárně, která získala jméno po zachránci stovek československých židovských dětí Nicholasi Wintonovi. U křtu moderního salonku byly i čtyři takzvané Wintonovy děti.
„Hrozně nás to těší, že je po Nickym, jak my mu říkáme, pojmenována taková hezká místnost, která bude sloužit pohodlí lidí. On vždycky chtěl každému udělat dobré věci a vyhovět, takže já si myslím, že by se mu to líbilo,“ řekla Zuzana Marešová, jedna z Wintonových dětí.
Uvedla, že už ví jen o 12 dětech, které Winton před nacistickým Německem z Československa zachránil a které ještě žijí. V České republice jich je pět. „Těšíme se, když se vidíme. Poslední dobou jsme byli hodně v kontaktu. Chodíme na různé akce,“ poznamenala. Dodala, že všechny Wintonovy děti, které ještě žijí, se účastní přednášek na školách a různých shromáždění. „Myslíme si, že to nikdy nesmí zapadnout v zapomenutí, protože ty věci by měly děti znát, jak to tehdy bylo. A že není ještě všechno růžové, jak to vypadá,“ zdůraznila.
Rodiče získali pomník. Čtěte:
Dveře od vlaku. Rodiče Wintonových dětí budou mít pomník na hlavním nádraží
Na pražské Hlavní nádraží přišel i Jiří Kafka, další z Wintonových dětí. „Měl jsem ho strašně rád, i mimo to co udělal za války. Byl velmi příjemný člověk, jako přítel svého druhu,“ řekl o Wintonovi.
Nicholas Winton zachránil 669 židovských dětí, které odvezl vlaky z nacistického protektorátu Čechy a Morava do Británie. První vlak odjel z Prahy v květnu 1939. Rodiny dětí většinou za války zahynuly.
Do povědomí širší veřejnosti se Winton dostal až díky setkání se svými zachráněnými „dětmi“, které zorganizovala britská rozhlasová a televizní stanice BBC v roce 1988. Zemřel v červenci 2015 ve 106 letech. Na Hlavním nádraží má na prvním nástupišti pomník, který ho zobrazuje se dvěma malými dětmi a kufrem.
Na konci května byl také na nádraží odhalen památník, který připomíná rodiče Wintonových dětí. Znázorňuje dveře vlaku s rukama dětí a rodičů, což je poslední vzpomínka, kterou mnohé zachráněné děti na své rodiče mají.
