Deutsche Bank je v horších problémech než za globální krize Rok 2016 nepřináší německým jistotám veselé časy. Fotbalového poloboha Franze Beckenbauera vyšetřují úřady kvůli korupci; Volkswagen se tak tak otřepává ze skandálu kolem podvodů s emisemi – a pak je tu Deutsche Bank. Největší německá (a druhá největší evropská) komerční banka se dostala do takového průšvihu, že bude nejspíš muset spoléhat na státní pomoc, aby vůbec přežila.
Leccos prozradí už pohled na vývoj ceny akcií. Od konce roku 2014, kdy různé části průšvihu začaly vycházet na světlo, ztratila banka na 75 procent své tržní hodnoty. Pro srovnání, hrůzostrašný příběh o softwarových podvodech s emisemi stál Volkswagen zhruba 60 procent.
Výsledkem je, že v současné době má Deutsche Bank (DB) hodnotu bratru osmnáct miliard dolarů, tedy zhruba tolik jako Snapchat, módní pitomost, jejímž jediným účelem je umožnit předpubertálním dívenkám vzájemné posílání obrázků Justina Biebera. Jinými slovy: kdyby byla DB automobilkou, podobnou potíž by jí vyneslo snad jenom odhalení, že převodovky v jejích vozech řadí pouze do trojky, volanty neumějí zatáčet a podvozky jsou z kartonového papíru.
Čtrnáctimiliardová bomba
To není nadsázka. Průšvih Deutsche Bank spočívá v tom, že ona seriózní instituce, jejíž vliv se opírá o sto sedmdesát let tradice úctyhodné solidnosti, se během relativně krátké doby proměnila v očích veřejnosti v prolhaný, hrabivý podnik, kde se kvůli profitu neštítí podvádět konkurenty, vlády, partnery i klienty. Pro firmu v branži, jejíž protagonisté stavějí své PR na důvěře, to není nic záviděníhodného.
Dosud poslední kapitolu tohoto nevídaného sestupu napsalo v druhém zářijovém týdnu americké ministerstvo spravedlnosti.
Začalo po Deutsche Bank vyžadovat pokutu ve výši 14 miliard dolarů. Ačkoli všichni zúčastnění dobře vědí (a DB neopomněla hlasitě připomenout), že řečená částka je jen prvním nástřelem, a ne konečnou sumou, kterou bude banka muset zaplatit, je to z několika důvodů mimořádně špatná zpráva. Paradoxně zdaleka nikoli jen pro Deutsche Bank.
Zaprvé je tu samotný důvod k udělení pokuty: prodej RMBS, tedy cenných papírů podložených hypotékami, o nichž DB měla vědět, že jsou prakticky bezcenné, ve finančním žargonu „jedovaté“. (To se dělo v letech 2005 až 2007, a když vyšlo najevo, jak to s americkými hypotékami je, spustilo to globální finanční krizi.)
Také je možné vnímat čtrnáctimiliardovou pokutu jako americkou odvetu za zpětnou daň, již Evropská komise na konci srpna vyměřila americkému Applu v podobné výši. Této lehce konspiračně znějící hypotéze nicméně ubírá na věrohodnosti fakt, že americké úřady připravovaly žalobu na DB již ve chvíli, kdy o akci Evropské komise proti Applu neměly ani ponětí. Tak či onak, akcie DB klesly v reakci na zprávu o americkém požadavku téměř o deset procent.
Zpět do reality: DB již za svoji roli v hypotečním humbuku zaplatila americkým úřadům 1,9 miliardy dolarů mimosoudního vyrovnání; její vedení se zjevně domnívalo, že tím to končí. Opět pro srovnání – konkurenti Goldman Sachs a J. P. Morgan, v hypoteční krizi exponovaní až po uši, zaplatili 5,1 miliardy, respektive 3,2 miliardy dolarů. V obou případech to bylo 40 až 45 procent částky, kterou po nich ministerstvo původně požadovalo.
Prázdná kapsa
Kdyby se takový vzorec dočkal naplnění i v případě Deutsche Bank, musela by vytáhnout z kapsy okolo šesti miliard dolarů.
To je samo o sobě nepříjemnost, protože kapsa DB je podstatně hlubší a prázdnější, než bývalo zvykem. Za loňský rok banka vykázala poprvé od roku 2009 čistou ztrátu.
Ne však dost na tom. Právě zhruba šest miliard dolarů si pro letošní rok na vypořádání podobných žalob prozíravě odložila stranou. Není to nijak nadsazená částka; od roku 2008 takto DB zaplatila už přes devět miliard dolarů. Smůla je v tom, že požadavek amerického ministerstva spravedlnosti není zdaleka jediný. Banka podle agentury Bloomberg v současné době čelí sedmi tisícovkám různých žalob, které mají jediný cíl: vytáhnout z oslabeného finančního domu trochu peněz, ať už právem, či nikoli.
Zdaleka ne vždy je stížnost na DB lichá. Banka musela mimo jiné platit za účast na manipulaci s cenami zlata a stříbra; za to, že klamala hypoteční firmy (to je již zmiňovaných 1,9 miliardy dolarů), za obcházení amerického zákazu obchodování se Sýrií, Íránem, Libyí, Barmou a Súdánem; a samozřejmě naposledy loni 2,5 miliardy dolarů za účast na manipulaci se sazbou LIBOR (London Interbank Offered Rate), podle níž si jednotlivé banky půjčují peníze mezi sebou. To je pěkné portfolio nekalostí.
Ruská stopa
Mezi dosud nevyřešenými žalobami je mnoho malých ryb, ale také jeden velmi zdatný žralok. Je jím obvinění z obcházení západních sankcí proti Rusku. Šlo o technicky jednoduchý a přitom mazaný způsob, jak dostat peníze ven z Ruska; za normálních okolností by do toho na Západě nikomu nic nebylo, ale oddělení akciových transakcí moskevské pobočky DB takto pomáhalo i subjektům, na něž se vztahovaly (a stále vztahují) sankce za ruskou anexi Krymu a následnou okupaci východu Ukrajiny.
Bylo to až neskutečně snadné. Od roku 2011 až do loňska telefonoval na oddělení akciových obchodů téměř denně ruský obchodník jménem Igor Volkov. Požadoval vždy provedení takzvaného zrcadlového obchodu, kdy na moskevské burze nakoupil akcie některého z velkých ruských emitentů. Zároveň akcie téže společnosti prodal kdesi na Západě, nejčastěji v Londýně. Stržené peníze se pak najednou ocitly v bezpečí kdesi na bezejmenném účtu na Kajmanských ostrovech.
Šokující na téhle praxi byla skutečnost, že přísně vzato není žádný takový obchod nezákonný. Při pohledu širším je ale úplně zjevné, oč jde. Interní vyšetřování odhalilo, že obchodníci i jejich supervizoři z DB před tím systematicky zavírali oči; nedali si ani práci zjišťovat, koho Volkov zastupuje.
Loni se nové vedení banky v čele s Johnem Cryanem rozhodlo moskevskou pobočku zavřít.
Chybí 19 miliard?
Jestli se ale něčeho v DB skutečně obávají, pak je to právě tenhle případ. Finanční ředitel DB Marcus Schenck se letos v soukromí svěřil investorům, píše velmi dobře informovaný list The New Yorker, že „jsme dobře připraveni na nutnost vyrovnání stran hypoték, pokud se nám dostane stejného zacházení jako americkým bankám“.
Řekl však také, že vyrovnání v případě Ruska se odhaduje jen obtížně.
Konkurenční investiční banka BNP Paribas dostala za podobné provinění v Americe astronomickou pokutu devět miliard dolarů. „Pokud by náš případ měl dopadnout podobně,“ řekl investorům Schenk, bylo by to pro banku „nicht lustig“, žádná legrace.
A také se nikdo nesměje. Německý ústav ZEW spočítal, že renomované bance může letos scházet 19 miliard kapitálu, nejvíce ze všech sledovaných bank. To není málo, zejména ne pro podnik, který se potýká – kromě krize důvěry – s problémy stran vlastního finančního zdraví.
Nejsou to problémy zanedbatelné: v roce 2011 začal americký Fed provádět takzvané zátěžové testy bank. Deutsche jimi neprošla loni ani letos, když u ní kontrola odhalila „široké a podstatné slabiny“. Vzápětí vydal temné varování Mezinárodní měnový fond: DB je podle něho „jedním z největších nositelů rizika v globálním bankovním systému“. Zároveň je institucí natolik velkou a provázanou s ostatními, že hrozí „nákaza“; jinými slovy, kdyby DB měla padnout, vezme s sebou mnoho dalších.
To staví regulátory do absurdní pozice: musejí si vybrat mezi dvěma nepopiratelnými zly. Buď přivřou nad konáním DB obě oči, což představuje přinejmenším strašlivý morální hazard; nebo nepřivřou a říkají si o riziko rozšíření nákazy. Nicht lustig.
Od deseti k pěti Tržní hodnota Deutsche Bank klesla od roku 2010 o 54 procent (cena akcií Deutsche Bank na newyorské burze v USD).
ZDROJ: TRADINGECONOMICS. COM
Večírek skončil? Z čistého zisku DB bývá stále častěji čistá ztráta (čistý zisk/ztráta Deutsche Bank v mld. USD).
ZDROJ: TRADINGECONOMICS. COM
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
