PROVOZOVATELÉ VODNÍCH ELEKTRÁREN: Majitelé malých vodních elektráren si stěžují, že je stále víc sužuje byrokracie. Založili proto asociaci, která má jejich zájmy hájit. Zlepšující se výkupní ceny energie na jedné straně. Zhoršující se byrokratické obstrukce na straně druhé.
PROVOZOVATELÉ VODNÍCH ELEKTRÁREN: Majitelé malých vodních elektráren si stěžují, že je stále víc sužuje byrokracie. Založili proto asociaci, která má jejich zájmy hájit. Zlepšující se výkupní ceny energie na jedné straně. Zhoršující se byrokratické obstrukce na straně druhé. Taková je v současnosti realita podnikatelů, kteří provozují malé vodní elektrárny.
LEPŠÍ CENY A DOTACE K TOMU…
Jejich finanční situace není špatná. „Výkupní cena energie se pozvolna zlepšuje. Letos činí pro novou elektrárnu 2,05 koruny za jeden kilowatt, pro příští rok se počítá už s 2,34 koruny,“ říká majitel vodní elektrárny v Plané nad Lužnicí Jiří Vrba. „Na druhou stranu ale zůstává stále ještě velmi vysoká marže pro rozvodné závody,“ tvrdí člen Asociace hydronergetiků ČR František Rosecký.
Peněžní rozvahu potenciálního provozovatele elektrárny mohou vylepšit i různé státní podpory. „Loni jsme vyhověli třem žádostem na podporu výstavby malých vodních elektráren. Celková výše poskytnuté dotace dosáhla 1,770 milionu korun,“ říká Miroslav Honzík z České energetické agentury, která přidělování dotací zastřešuje. Letos podle něj počet schválených žádostí vzrostl už na deset.
Další pomoc lze získat i od Státního fondu životního prostředí ČR. „Podnikatelským subjektům je na výstavbu a rekonstrukci vodních elektráren fondem poskytována podpora formou půjčky s úrokem čtyři procenta nebo formou příspěvku na částečnou úhradu úroků z úvěru poskytnutého bankou,“ sdělil mluvčí fondu Pavel Košek. Loni však byla fondem poskytnuta jen jediná zvýhodněná půjčka, dosáhla zhruba 1,3 milionu korun. V letošním roce byl navíc příjem dalších žádostí zastaven již na konci března. „Fond je totiž zavalen ohromným množstvím žádostí z jiných odvětví, které nestačí vyřizovat,“ vysvětluje vedoucí odboru obnovitelných zdrojů Ondřej Vrbický.
To, co hydroenergetiky trápí, je prý dlouhodobá šikana ze strany státní samosprávy. „Stačí, abyste třeba na obecním úřadě narazili na jednoho úředníka, který se rozhodne vám dělat problémy, a vaše plány hned berou za své,“ zlobí se Rosecký. „Znám několik případů, kdy vedla tato šikana nejen k finančnímu, ale až téměř k psychickému i fyzickému kolapsu podnikatele,“ dodává Jiří Vrba.
KOLIK DOSTANEME VODY?
Největší administrativní mašinérií je zatíženo už samotné zprovoznění elektrárny, respektive zajištění všech náležitých povolení a vypracování dokumentace. Někdy se ale objevují i spory okolo již fungujících elektráren. Například kvůli množství vody, kterou si elektrárna smí z řeky odebrat. Pokud jí není přidělen dostatek vody nebo jí třeba sousední mlýn neprávem vodu bere, je výkon samozřejmě nižší. „A pak se u soudů dobrat svých nároků, to trvá třeba šest nebo sedm let,“ podotýká Vrba.
Nejčerstvějším problémem je spor o výklad zákona o vodách. 31. prosince 2007 má totiž skončit platnost všech dříve udělených oprávnění k odběrům vody. Hydroenergetici ale prosazují, aby se to netýkalo vodních elektráren, protože ty vodu do řeky ihned vracejí. Ustanovení by tak směřovala jen k těm, kdo vodu z toku odebírají například k zavlažování pole. K tomuto výkladu se podle našich informací kloní i ministerstvo zemědělství jako rozhodující autorita.
Neustávající problémy každopádně vedly podnikatele k tomu, že si letos založili svou profesní asociaci. Doufají, že jejím prostřednictvím se s státním molochem popasují lépe.
