Minulý týden probleskla médii zpráva, že se evropské banky rozhodly splatit 137 ze 489 miliard eur, které si před rokem vypůjčily od Evropské centrální banky, když se tato instituce začala zbavovat dirigistického dědictví Trichetovy éry a nahradila žíněné roucho pohodlným hedvábným, utkaným firmou Draghi.
Trh to vzal jako pozitivum pro hodnotu eura, a to ve dvou vzájemně propojených směrech.
Zaprvé ho pohltila velká vlna úlevné pohody vyplývající z toho, že banky splatily více než očekávaných 100 miliard eur, a proto jsou obecně v dobré kondici. Ignorovala se přitom skutečnost, že valná část pocházela zřejmě od německých, francouzských a nizozemských velkých bank, o které se stejně nikdo příliš nebál.
Zadruhé trhy došly k názoru, že velká splacená cifra nepochybně znamená, že krátkodobé eurosazby musí povyrůst vzhledem k nižší nadbytečné likviditě, která se mlčky předpokládala. To vypadá jako naprostá šílenost, když si člověk uvědomí, že i po splacení z minulého týdne zůstává v systému nadále téměř 500 miliard nadbytečné likvidity a že analytici se shodnou na tom, že 200 miliard eur nadbytečné likvidity je hranicí pro možné utažení nočních sazeb.
Podle mého názoru je toto vynikající pro měnový pár EURUSD, přičemž tahouni Evropy jdou kupředu nestejným krokem a minimálně jižní Evropa dále upadá do recese a potýká se s růstem sociálního napětí. Amerika mezitím svým výkonem Evropu překonává a žene svou výnosovou křivku stále výš. Také se mi velmi líbí, že můj pohled jde stále více proti proudu, jelikož analytici prognózy pro měnový pár EURUSD zvyšují.
Čtěte také:
Do zchudlých zemí EU se vracejí investoři
Davos hledal cestu z krize. Nenašel ji
Akcie porostou i letos, soudí analytici
Autor je ředitelem britské pobočky Saxo Bank
