Nigella Lawsonová: její kuchařské veličenstvo

Pracuje z domova. Dělá to, co většina žen. Na rozdíl od ostatních ji za to ale skvěle platí. Nigella vaří ve své kuchyni obklopena vlastním nepořádkem a vlastními i nevlastními dětmi. Její počínání natáčí televize a sleduje je tři a půl milionu diváků.

Autor: Profimedia

Když se Nigella Lawsonová 6. ledna 1960 narodila, měla asi jedna z jejích sudiček špatnou náladu. „Bude krásná a chytrá,“ řekla první, „bude úspěšná,“ řekla druhá a ta se špatnou náladou dodala: „Ti, které bude mít ráda, budou umírat.“ Předpověď sudiček se naplnila. Obor, ve kterém inteligentní krasavice Nigella nakonec prorazila a zbohatla, by ale nikdo neuhádl. Pojďme si vyprávět, jak se z dcery barona Nigela Lawsona z Blaby a krásné dědičky potravinářského impéria Vanessy Salmonové stala pravděpodobně nejslavnější kuchařka na světě. Přestože vlastně kuchařkou vůbec není, vystudovala prestižní univerzitu v Oxfordu.

Na své dětství nevzpomíná Nigella s láskou. Jen čekala na to, až vyroste. Často střídala školy, mezi devátým a osmnáctým rokem svého života jich navštěvovala celkem devět. Nebyla hloupá, ale vzpurná. Když se jí něco nelíbilo, hádala se. V jedenácti odmítla dělat zkoušku z matematiky. Nerozuměla si s matkou, nerozuměla si s otcem. Oni dva si nerozuměli navzájem. Jediní, s kým si Nigella v té době rozuměla, byli její sourozenci, sestry Thomasina a Horatia a bratr Dominic. „To nejlepší na velké rodině je, že můžete společně pomlouvat svoje rodiče,“ vysvětluje výhody množství sourozenců Nigella.

V roce 1980, když bylo Nigelle dvacet, se rodiče rozvedli. V té době vyvrcholily Nigelliny spory s otcem. Ten se ještě ve stejném roce, kdy se rozvedl, znovu oženil. Vzal si výzkumnou pracovnici dolní komory britského parlamentu, se kterou má další dvě děti a žije s ní dodnes. Matka, se kterou si Nigella v dospělosti konečně porozuměla, se také brzy provdala za filozofa sira A. J. Ayera. Nigella v té době už studovala středověké a moderní jazyky a žurnalistiku na univerzitě v Oxfordu a přivydělávala si v londýnských obchodních domech, mimo jiné i slavném Harrods.

Šplhám po špatném žebříku

Po úspěšném ukončení vysokoškolských studií nabídli Nigelle práci ve vydavatelství. Ve třiadvaceti pak Nigella zahájila svou novinářskou kariéru v časopise The Spectator. Začínala psaním literárních kritik, v roce 1985 se dostala k „výživnější“ práci. Psala kritiky restaurací. O rok později přestoupila jako hlavní editorka literární přílohy do The Sunday Times, bylo jí tehdy dvacet šest let. Občas se také mihla v médiích v jiné souvislosti, třeba v roce 1989, kdy připustila, že volila labouristy, přestože její otec byl v letech 1983 až 1989 ministrem financí v konzervativní vládě Margaret Thatcherové. „Můj otec určitě nepředpokládá, že bych s ním musela v čemkoli automaticky souhlasit,“ vyjádřila se tehdy Nigella. „Navíc se o politice příliš nebavíme,“ dodala.

Po čase Nigella post literární editorky v The Sunday Times opustila a začala pracovat jako novinářka na volné noze. „Uvědomila jsem si, že šplhám po špatném žebříku. Nechtěla jsem vyšší funkci a vyšší zodpovědnost. Nechtěla jsem být placena za to, že věci řídím, místo abych o nich přemýšlela,“ vysvětlila své rozhodnutí. Psala pro britské listy The Daily Telegraph, The Evening Standard a časopis The Observer, sloupkem o jídle přispívala do módního časopisu Vogue a sloupkem o kosmetice do časopisu The Times Magazine. Rovněž spolupracovala s americkými kulinářskými magazíny Gourmet a Bon Appetit. Zkoušela také moderovat v rádiu, ale po pouhých čtrnácti dnech ji ze stanice Talk Radio vyhodili. Prohlásila totiž do éteru, že nákupy pro ni obstarává placená síla, což prý bylo v přímém rozporu se zaměřením rádia na široké vrstvy.

Bohyně z kuchyně

Svou první kuchařku se prý Nigella rozhodla sepsat po jednom večírku, na němž se hostitelka rozplakala kvůli nepovedenému karamelovému krému. Kniha How to Eat (Jak jíst) vyšla v roce 1998. Zaměřuje se hlavně na tipy pro přípravu jídel a zkrácení času, který je potřeba u vaření strávit. Knížka měla úspěch, jen ve Velké Británii se prodalo tři sta tisíc výtisků a deník The Sunday Telegraph ji označil za nejcennější kulinární příručku desetiletí.

Po úspěchu první knihy následovala v roce 2000 druhá, zaměřená hlavně na pečení. Jmenovala se How to be a Domestic Godess (Jak se stát domácí bohyní). Rovněž se skvěle prodávala, 180 tisíc výtisků za první čtyři měsíce. Líbila se i kritikům, kteří oceňovali autorský styl. Na rozdíl od ostatních nepoužívá Nigella mateřský mentorský tón, ale ke čtenáři se obrací vlídně a intimně, spíše jako sestra či přítelkyně. Název Domácí bohyně ovšem popudil feministky. Jejich kritiku Nigella odmítla s tím, že titul není myšlen doslovně, ale ironicky. „Název je o potěšení z toho, cítit se jako domácí bohyně, není cílem se jí skutečně stát,“ vysvětlila Nigella, která za tuto knihu získala v roce 2001 v anketě British Book Awards titul autorka roku. Uspěla v tvrdé konkurenci, porazila například i Joanne Rowlingovou. Když jeden z komentátorů na její adresu poznamenal, že cenu získala pouze proto, že její muž právě umírá na rakovinu, Nigella opáčila, že nemá nic proti soucitu, ale tragédie rozhodně nevyhledává. To ale neznamená, že by tragédie nevyhledávaly ji.

Jsem pyšný na to, co se z tebe stalo

Svého prvního muže Johna Diamonda potkala Nigella v práci, tedy v The Sunday Times, kam oba v roce 1986 psali. Vzali se o šest let později v Benátkách a za rok se jim narodilo první dítě, dcera Cosima Thomasina. Druhé jméno dostala Cosima po sestře své matky Thomasině. Ta zemřela na rakovinu prsu deset dní předtím, než se dítě narodilo. Bylo jí něco přes třicet a nebyla to první podobná smrt v rodině, na rakovinu jater předčasně zemřela v necelých padesáti letech také Nigellina matka. A neměla to být ani smrt poslední.

V roce 1996 se Nigelle a Johnovi narodilo druhé dítě, syn Bruno Paul. O rok později diagnostikovali Johnovi rakovinu hrtanu. Zatímco Nigella vzkvétala, on hubnul. O své léčbě a boji s nemocí, kterou se vždy nakrátko podařilo zažehnat, aby se vrátila s novu silou, psal pravidelně novinový sloupek, za který získal řadu ocenění. Vydal také knihu. Během operací postupně přišel o hlas a poté i o jazyk. Nemohl mluvit, psal vzkazy. Nemohl jíst. Nakonec ho Nigella krmila tekutou výživou. Zemřel v březnu 2001, bylo mu čtyřicet sedm let. Na pohřbu přečetl Nigellin bratr Dominic poslední vzkaz od Johna, adresovaný jeho ženě: „Jsem hrdý na to, co se z tebe stalo. Nejdůležitější na našem setkání je to, že jsme se díky němu stali těmi lidmi, kterými jsme.“

Skutečně to byl John, kdo přispěl k tomu, aby se Nigella cítila jako bohyně. Podporoval ji v tom, aby psala o jídle a vaření, a byl to on, kdo přispěl k její proměně z šedé myšky ve vampa. Chtěl, aby Nigella nosila vyzývavé šaty i výrazné líčení. Byl to evidentně dobrý nápad, v roce 2000 byla Nigella v jisté anketě zvolena třetí nejkrásnější ženou světa.

Nevěřím na přestávky

V době, kdy John zemřel, natáčela Nigella první sérii svého televizního pořadu Nigella Bites. Na čtrnáct dní sice natáčení přerušila, ale brzy se vrátila s tím, že na přestávky nevěří. Ani partnerská přestávka netrvala dlouho. Po devíti měsících od Johnovy smrti se Nigella nastěhovala k Charlesovi Saatchimu, reklamnímu magnátovi a sběrateli moderního umění. V roce 2003 si ho vzala. Saatchiho majetek je odhadován na 100 milionů liber, v současné době manželé žijí v luxusním domě v hodnotě sedmi milionů liber na Eaton Square v přepychové londýnské čtvrti Belgravia.

Právě první televizní show znamenala pro Nigellinu kariéru zásadní zlom. Obrazovka odhalila její kouzlo milionům diváků. Na rozdíl od svých kolegů, televizních šéfkuchařských celebrit, nemá Nigella odborné vzdělání. A to je její výhoda. Recepty, které divákům nabízí, nevyžadují zručnost profesionálních kuchařů. „Myslím, že oblíbenost mé show spočívá v tom, že můj přístup k vaření je opravdu uvolněný. V mé kuchyni neexistují pravidla.“ V Nigellině podání je příprava jídla hlavně zábava a potěšení. Sama vaření chápe také jako terapeutickou činnost svého druhu. Když je jí smutno, vaří a jí. A tloustne. Podle rostoucí či klesající váhy lze odhadnout, jak se jí právě vede a zda natáčí. Během natáčení obvykle přibere nejvíc z celého štábu, na toto „vítězství“ už dokonce uzavírá sázky.

Obdivovaná muži i ženami

Další věc, která Nigellu odlišuje od kolegů z branže, je koketní způsob, jakým o jídle mluví. Nigella popírá záměrnou lascivnost ve svém chování, tvrdí, že je pouze přátelská a otevřená, tak jako v běžném životě. Ve své show občas nosí nepřehlédnutelné výstřihy, odhazuje si neposedné vlasy z očí a olizuje prsty. Média o ní mluví jako o úchvatně krásné, srdečné, otevřené, sympatické a úplně normální ženě s bezchybnou pletí, dokonalými bílými zuby, svůdným tělem, přiměřenou výškou a spoustou zářivých hnědých vlasů. Imitátoři parodují Nigellin přehnaný akcent na vlastní sexappeal. Za svůj nezaměnitelný styl získala Nigella přezdívku královna food porna. Ať už je to s Nigelliným sexuálním nábojem jakkoli, každopádně funguje. Podstatu jejího úspěchu asi nejlépe vystihl deník The Guardian: „Muži ji milují, protože ji chtějí, ženy ji milují, protože chtějí být jako ona.“

Po odvysílání první televizní série, jíž v průměru sledovaly téměř dva miliony diváků a která získala několik cen za nejlepší televizní pořad o jídle, natáčí Nigella další a další – Forever Summer, Nigella Feasts, Nigella´s Christmas, Nigella Express a v letošním roce Top Chef. Každou sérii po odvysílání doprovodí kuchařská kniha. Její pořady se už vysílají i ve Spojených státech a Asii, v Británii podepsala exkluzivní kontrakt s BBC. Celkem se prý zatím prodalo přes tři miliony jejích kuchařek a její show sleduje až tři a půl milionu diváků.

Svým dětem nedám ani penny

Spolu s televizní slávou získala Nigella také vliv. Alespoň v oblasti prodejnosti potravinářského zboží. Poprvé se to projevilo v roce 2006, kdy ve svém pořadu označila husí sádlo za jednu z ingrediencí, která by o Vánocích neměla chybět v žádné domácnosti. Objemy prodaného husího sádla se ze dne na den zdvojnásobily. Podobně to bylo se sušenými švestkami, které Nigella rovněž měla na svém vánočním nákupním seznamu. V roce 2007 pomohla ke zvýšení prodeje ryzlinku o 30 procent nebť je vybrala jako tu správnou odrůdu pro „kohouta na víně“ v pořadu Nigella Express. Ve stejném roce také prokázala významnou advokátskou pomoc vaječnému likéru Advocaat.

V roce 2002 rozšířila Nigella své podnikání o vlastní kolekci nádobí a dalších kuchyňských pomocníků s názvem Living kitchen (Živá kuchyně), které prodává řada obchodních řetězců. Hodnota značky od jejího uvedení na trh stále stoupá, v roce 2003 byla odhadována na tři miliony liber, v roce 2007 to už bylo milionů sedm.

Celkem si Nigella „vařením“ vydělala 15 milionů liber, v přepočtu tedy přibližně 450 milionů korun. Její současný muž, Charles Saatchi, je ještě desetinásobně bohatší. Přesto se Nigella nechala před časem slyšet, že nehodlá svým dětem po studiích financovat pohodlný život. Naopak chce, aby si uvědomovaly hodnotu peněz a dokázaly si na živobytí samy vydělat. Charles Saatchi se s touto myšlenkou prý zásadně neztotožňuje. Uvidíme, jak to dopadne. Její veličenstvo Nigella (má po otci právo užívat šlechtický titul) většinou vítězí, pokud jde o boj, jehož výsledek dokáže ovlivnit.