Výroba
Zabývat se produkcí není dnes v Česku příliš oblíbené. Lidé se raději vrhají do obchodu a služeb. Aby ovšem měli obchodníci s čím obchodovat a sektor služeb mohl vůbec někomu sloužit, něco se vyrábět musí. A tento proces je také t řeba správně řídit. Cest a způsobů jak na to, je mnoho. Některé z nich se spíše v teoretické rovině přibližují a osvětlují v publikaci Gustava Tomka a Věry Vávrové nazvané Řízení výroby*).
Podle autorů se v konkurenční soutěži stává rozhodující pro úspěch podniku cílově orientovaná struktura, plánování a řízení hmot- ných procesů včetně příslušných informací, a to jak uvnitř vlastního podniku, tak ve směrech od jeho dodavatelů a k jeho zákazníkům. Často užívaný termín „řízení výroby představuje v podstatě aktivity, jež jsou obsahem práce managementu v ýrobních procesů a logisti- ky, které navazují na marketing. Důležitým principem je, že je nutné vycházet především ze situace na trhu.
„Stěžejním bodem je plánování výroby, uvádějí autoři. „Není rozhodující pouze jak, co a kdy vyrobit, ale čím, kde a pro koho. Jistě pravdivé, ale řekněme hned na tomto místě, že nedostačující. Zejména v dnešních českých podmínkách se klíčovým problémem stává i to, jak výrobu financovat. Tím se ale autoři ve své publikaci nezabývají a zůstávají raději ve sféře již zmíněných hmotných a infor- mačních procesů.
Kniha je rozdělena do 20 kapitol. Z nich na tomto místě zmiňme jenom několik. V šesté a sedmé kapitole se pojednává o taktickém a operativním managementu výroby, v deváté se píše mimo jiné o normách zásob, dvanáctá kap itola se zabývá operativním plánováním a šestnáctá možnostmi prostorového a časového uspořádání výroby. Mnoho podnětného lze najít podle našeho názoru mimo jiné v sedm- nácté kapitole o různých, v knize do tohoto okamžiku nezmíněných systémech řízení. K nim patří i ve světě už mnoho let používaný a osvědčený systém just-in-time (právě včas, respektive dodávky v menších množstvích na čas), k terý ale podle řady informací z jiných zdrojů činí českým podnikatelům pořád mnoho problémů.
„Původní představa realizace tohoto systému je vytvoření takových vazeb mezi dodavatelem a odběratelem, aby u odběratele nevznikaly prakticky žádné zásoby. Dodavatel dodává přesně podle stanoveného harmonogramu materiál či díly v požadova ném množství a provedení tak, aby mohly být po provedené kontrole předávány přímo do výroby, například na montáž, píší autoři.
Je ale škoda, že čtenář už k tomuto tématu nedostane žádný příklad z české praxe. Něco zajímavého by určitě bylo možné najít kupříkladu ve Škodě Auto v Mladé Boleslavi. Snad by bylo možné také uvést, že kontrola dodávek u odběratele je většinou dávnou minulostí - dodavatel si musí kvalitu pohlídat sám, jinak prostě o zakázku přijde.
Kniha z tohoto a i celé řady dalších důvo- dů působí spíše jako vysokoškolská teoretic- ká učebnice. Zřejmě je tak ostatně i míněna, jak ukazuje mimo jiné kapitola 20, v níž je čtenář vybízen k samostatnému zopakování studované problematiky. Gustav Tomek (1935) je po- dle svého životopisu z knihy hlavně vysokoškolským pedagogem, i když pracoval určitý čas v Tesle Praha. Na vysoké škole působí rovněž spoluautorka Věra Vávrová (1955). Je užitečné, že nakladatelství stručné životo- pisy autorů do knihy zařadilo. Pro čtenáře je to dobrá orientace. Stejně tak užitečné je, že se ještě před úvodem snaží nakladatel pracovat s názory, které k textu napsali jeden zahraniční a dva domácí odborníci, i když ve světě se dá vají podobné výroky spíše na zadní stranu obálky. Horší už však je, že tento moderní trend je doprovázen nedbalostí při korekturách, takže jeden z odborníků (str. 10) promlouvá ke čtenářům chybnými slovy.
*) Tomek, G., Vávrová, V.: Řízení výroby. Grada Publishing, Praha 1999. 439 stran.
