Pozoruhodnější než konečná cifra byla na středečních údajích o hrubém domácím produktu za loňský rok revize dosavadních dat. Zejména u údajů za léta 1996 a 1997 jde o změny velmi výrazné. Neplánovaná pikanterie tkví v tom, že právě v den, kdy Václav Klaus pronášel na Žofíně pravidelnou filipiku o hanebném chování centrální banky a guvernéra osobně, posunul Český statistický úřad prudké zpomalení tempa růstu ekonomiky, které záhy přešlo v absolutní pokles, na samý začátek roku 1997. Z čehož vyplývá, že když koncem května téhož roku při měnové krizi Josef Tošovský mocně utáhl měnovou politiku, byla kaše už navařena. Tento zásah sice v dalším období beze vší pochybnosti ekonomiku zchladil více, než bylo zdrávo, nicméně příčiny toho, co se dnes už běžně nazývá krizí, byly zjevně někde jinde.
Bezstarostný pozorovatel by mohl říci, že předsedkyně statistického úřadu docentka Marie Bohatá přidržela panu profesorovi hlavu pod vodou, ale to je samozřejmě nesmysl. Není důvod pochybovat o argumentaci statistiků, že zásadní revize údajů o hrubém domácím produktu a současně samozřejmě i příslušných deflátorů byla motivována snahou o pravdu a nic než pravdu a odhodláním zdokonalit sledování tohoto klíčového ukazatele. Úřad však svou pílí naléhavě nastolil otázku
- a v tom má pravdu Klaus
- o kvalitě statistického zachycení výkonnosti tranzitivních ekonomik obecně, a té české zvlášť.
To, že analytici minulou středu od devíti ráno horečnatě analyzovali data, o nichž po půl jedenácté předsedkyně Českého statistického úřadu na tiskové konferenci řekla, že už neplatí, může být považováno za povedenou historku. Tím spíše, že něco podobného jim statistika nedávno provedla i v případě zahraničního obchodu. Relativizace statistických údajů, na nichž se konstruuje politika u nás doma i politická a ekonomická strategie vůči České republice v zahraničí, ale nic komického není. „Nelze se divit, že na rozdíl od západních států, kde trhy reagují bezprostředně na zveřejněné informace, v Čechách nechávají i ta nejdůležitější čísla v poslední době bez povšimnutí, říká ekonom Marek Ratkovský z České spořitelny a má pravdu.
Bývalý předseda statistického úřadu Edvard Outrata tvrdil, že česká statistika má ve světě dobrou prestiž a naše metody v podstatě odpovídají praxi Evropské unie. Bohatá k tomu neřekla ne. Pak je ale třeba zjistit, proč je rozptyl při cizelaci dat u nás podstatně vyšší. Je to v lidech, v penězích, v zákonech, v systému práce? Argument o proměnlivosti tranzitivních ekonomik a neexistenci delších časových řad je na místě, nicméně není vyčerpávající.
Cynické konstatování může znít, že kdyby statistický úřad nechal všechno při starém, měl by po problémech. Právě proto je třeba krok statistiků, byl–li učiněn na základě nových, prokázaných skutečností, podpořit. Nicméně otázka hodnověrnosti statistických údajů leží na stole a bude třeba na ni najít rychle odpověď, a to nikoliv pouze za zdmi statistického úřadu.
