Nízké daně? Offshore už není, co býval

Jestli máte firmu na Panama Papers, připravte se na návštěvu z finančního úřadu, říká partner firmy Apogeo Vítězslav Hruška.

Vítězslav Hruška je partnerem společnosti Apogeo, která mimo jiné buduje firmy v daňových rájích a prodává je. Za dobu její existence jich od ní klienti koupili už stovky. Výhodou offshoru už podle Vítězslava Hrušky dávno nejsou nízké daně. Jeho zákazníky láká anonymita, kterou země jako Panama nabízejí.

Jak na vás ta kauza jako na člověka z oboru působí?

Vlastně ve mně nevyvolává žádnou paniku. Jsem přesvědčený, že se vždycky někdo dívá. Je jen otázkou, co vidí. Je ale těžko k uvěření, že za celým tím takzvaným únikem byly pouze a jen hackerské útoky nebo odcizená data. Jakákoli firma v oboru investuje takové peníze do zabezpečení, že není pravděpodobný únik tak obrovského objemu dat. Předpokládám, že to získání proběhlo cestou na hraně zákona. Data někdo vynesl nebo byl přinucen je vynést, ale nechtěl bych rozvíjet nezasvěcené teorie.

Kdybych si chtěl jako člověk, který nemá offshorovou firmu, představit situaci jejich majitelů, k čemu byste to přirovnal?

Je to, jako kdyby někdo odcizil data o klientech nějaké banky, třeba České spořitelny, kde má úspory hodně Čechů, a pak s tím slavně vyšel před média a začal říkat, že má data o tom, kolik lidí přes spořitelnu pere peníze.

Jak důležitá mohou být Panama Papers pro české finanční úřady?

Data jsou důležitá tím, že jdou údajně až do roku 2015. Každý, kdo má vztah k zahraniční společnosti v lokalitách zmíněných v Panama Papers, by se měl mentálně připravit na případnou návštěvu z finančního úřadu. Domnívám se, že Generální finanční ředitelství bude instruovat jednotlivé správce, jak prověřovat podezřelé transakce, takže finanční správa může zveřejněné údaje prošetřit a případně ještě doměřit nezaplacenou daň. Koloběhy peněz se totiž dělají vždy podle určité šablony. Když se podíváte na klíčové faktory – typ lokality, objemy převáděných částek a druh dokumentů, kterými je vše doloženo, indikuje to určitý úzký okruh subjektů, na které se správce daně může blíže zaměřit. Firem se pak bude ptát, proč peníze šly zrovna do zahraničí, jestli a jak si je mohly vydělat a proč částky šly třeba přes tři jiné offshorové společnosti. Vtip je v tom, že offshorové firmy zpravidla nemusejí vést účetnictví pro účely stanovení daně. I pro běžného podnikatele je obtížné vzpomenout si bez účetnictví, co která částka před lety znamenala. Doložit ji musíte vy, ne finanční úřad, na vás je důkazní břemeno.

Jaké má Mossack Fonseca ve vašem oboru postavení?

Je to tradiční a zavedená společnost, takový mercedes. A právě to přitahuje mediální pozornost. Abyste ji získal, vždycky potřebujete jména klientů, která jsou potenciálně postižitelná. Ta zkratka, jak se ukazuje, funguje velmi dobře. Lidé, kteří takové firmy nemají a mít nebudou, tvrdí, že je offshore v zásadě špatná věc. Přitom téma je trochu jinde – máte dnes právo na soukromí, máte šanci věřit někomu, kdo pro vás spravuje majetek, který přejde jednou na vaše děti?

Jaký bude mít podle vás kauza dopad v té lokalitě?

Rozčeří se voda a nikdo si nebude chtít koupit panamskou společnost kvůli reputačnímu riziku.

A na samotnou společnost Mossack Fonseca?

Je to obrovská firma s pobočkami po celém světě. V Panamě budou mít asi problém, ale zbytku by se to nemělo zásadněji dotknout. Když má průšvih třeba McDonald’s v Rusku, také to neznamená, že do něj přestanou chodit lidé v USA.

Kolik stojí pořídit si firmu v daňovém ráji?

Ceny začínají kolem dvaceti třiceti tisíc korun. Teď mluvím o Seychelách nebo Britských Panenských ostrovech. Když se podíváte na jiné lokality, jako je Nizozemsko nebo Kypr, jsou to násobně vyšší částky, zejména kvůli vedení účetnictví či daňovému poradenství. Většina společností, které nakupují offshorové firmy, to dělá proto, že potřebuje držet obchodní podíl, aniž by se o nich veřejně vědělo. A to nemusí být a priori vedeno touhou skrývat podvodné jednání.

Tak čím tedy?

Představte si, že chcete koupit pozemek na vesnici a sousedé vám ho neprodají, protože jste třeba z Prahy, a proto byste měl automaticky platit větší částku. Ve velkém byznysu je to stejné. Při některých obchodech není jiná šance než vlastnictví zakrýt, protože vaše jméno může mít obrovský vliv na cenu. Druhý moment je ten, že když firma pořizuje akvizici, nakupuje subjekt s nějakou historickou stopou. Nikdy nevíte, co se může za čas v takové nové firmě objevit za kostlivce, který pak ohrozí celou skupinu. Proto je běžné, že se takové akvizice drží nějaký čas v karanténě, než vyplují na povrch případné špatné věci, které mohou ve firmě být. Když budete tahat horký kaštan z ohně, také to budete dělat kleštěmi, ne holou rukou. Offshorové společnosti jsou prostě nástroje k tomu, jak konkrétní aktiva spravovat. Důležité je ale říci, že prostředky, které tečou těmito strukturami, nemohou sloužit k financování terorismu. Všechny zákony, ať daňové, nebo trestněprávní, mají zamezit, aby se za vyprané peníze někdo třeba odpálil na letišti. V tomhle gardu si myslím, že může být zveřejnění ve výsledku dobré.

Pak je tu ale také daňové zatížení. To je dost velká motivace úniku.

Není úplně pravda, že to firmy dělají kvůli daním. V devadesátých letech se to tak dělalo, jenomže doba je jinde. Mezi lety 2000 až 2007 se výrazně změnila legislativa. Máme tu smlouvy o dvojím zdanění, automatickou výměnu informací, evropskou směrnici o zdanění úspor a další předpisy. Ve výsledku to znamená, že když si koupíte offshore a začnete převádět peníze, tak pokud má Česko s danou zemí smlouvu, zdaňujete je dvakrát. Pokud existuje výměna informací, nastupují srážkové daně. A to je i o třiceti procentech. Daňová optimalizace plus offshore prostě nedává smysl. Existují samozřejmě kombinace vhodných lokalit, ale aby se mohly aplikovat výjimky z dvojího zdanění, musíte být rezidenti. Tedy mít fyzickou kancelář, ředitele a podobně. Pokud jde jen o štítek na dveřích, tak v podstatě lžete a koledujete si o průšvih. Když už si někdo zahraniční společnost pořídí, měl by mít poradce, který na místě působí – má tam právníky, daňové poradce, auditory. Bez toho je to naprosto stejné riziko, jako byste je neměl v Česku.

Které země jsou nejoblíbenější?

Na vrcholu je Kypr. To ale není offshore – tam platí sazba daně z příjmu právnických osob ve výši 12,5 procenta. Dále následuje Malta, Spojené státy. Z klasických offshore je to Belize, Marshallovy ostrovy, Seychely, Britské Panenské ostrovy. Ale i v Evropě jsou vidět určité trendy. Lucembursko vidíme třeba jako dobré, co se týče daňových struktur. Při poměru ceny a výkonu, tedy jakou tam získáváte ekonomickou výhodu a kolik vás správa společnosti stojí, je to už horší. Pak je tu i další faktor, a to vzdálenost. Firmy přece jen mají v cizině svůj provoz a někdy je nezbytné, aby tam majitel přicestoval. Z toho titulu není třeba příjemná lokalita typu Vaduz, jednoduše proto, že tam cestujete celý den. Oproti tomu v Londýně jste za hodinu, na Kypru za dvě.

Co se dá ještě považovat za daňový ráj? Kromě exotických ostrovů firmy sídlí v Nizozemsku, v USA a dalších státech, kde platí přísná daňová legislativa.

Určitě existuje nějaká ekonomická definice, tu ale asi slyšet nechcete. Trh to vnímá tak, že offshore je lokalita, která má poměrně nízké administrativní nároky pro založení podnikání. Když se podíváte do statistiky OECD, existuje rating všech států světa, kde se Česká republika pohybuje kolem stého místa. Vedou lokality, jako je Singapur, i Kypr je na tom lépe než Česko. Firmu tam dokážete zařídit poměrně rychle a obvykle neplatíte daň z příjmu, protože platíte spíše daň z majetku nebo z kapitálu.

O kolik benevolentnější jsou tam pravidla?

Notáři, soudy, finanční úřady a policie pracují stejně jako u nás. Firmy jsou zapisovány do rejstříků, které jsou stejně vedené jako u nás, jen nejsou tak jednoduše dostupné. Informace, které z nich můžete dostat, jsou také omezenější než v České republice. Nás se klienti často ptají, kolik taková firma stojí. Jedna věc je ale firma samotná a druhá pak starost o to, aby měla v dané lokalitě zařízeno po právní a účetní stránce všechno, co má mít. To, že je těch věcí méně než u nás, je už jiná věc.

Přibývá zájemců o to, mít firmu v zahraničí?

Počet zájemců je konstantní, ale klesají počty prodejů offshorových firem. My se snažíme našim klientům říci, že když mají českou firmu, její struktura by měla být tuzemská, a že stačí mít jeden prvek v cizině kvůli ochraně investic, ochraně vlastnictví nebo soukromí. Z toho titulu je to tak, že náš klient má strukturu, kde je několik provozních společností, pak jednu nebo dvě mateřské firmy a pak třeba jednu offshore. Takže máte deset společností, ale jeden offshore.

Jakou výhodou jsou offshorové firmy pro státy, kde sídlí?

Je to práce a zaměstnání pro lidi v sektoru služeb a příjem státního rozpočtu. Třeba jen na Britských Panenských ostrovech je kolem devíti set tisíc firem, většina z nich platí malou daň každý rok. Pro tamní vlády je to tedy – kromě zaměstnanosti – důležitý rozpočtový příjem, protože kromě turistického ruchu obvykle nemají další zdroje peněz.

Mělo by se Česko snažit těmto zemím přiblížit?

Je tu hodně věcí, co se povedly. Společnost do obchodního rejstříku můžete zapsat přes notáře a trvá vám to den. To, že pro založení společnosti s ručením omezeným nepotřebujete už dvě stě tisíc, ale korunu, je také fajn. Trochu mi ale chybí ucelená strategie, aby někdo řekl, co se má v České republice dlouhodobě dít. Jestli chceme, aby tady byla spousta drobných živnostníků, jestli chceme montovat auta nebo mít finanční centrum, jako jsme k tomu měli našlápnuto. To, co posledních osm let zásadně komplikuje podnikatelům život, je právě neucelenost a nepředvídatelné změny. Třeba když se před pár lety kolem Vánoc ještě nevědělo, jaká bude příští rok DPH. Tohle se vám opravdu na Seychelách nemůže stát. Oni vědí, že by o ten byznys přišli.