Největší akcionář začal kvůli ceně dodávat surovinu konkurenční Olmě
Vlna zdražování mléka se jako tsunami přehnala od západu na východ. Podvolit se tlaku zemědělců, domáhajících se zvýšení cen suroviny, musela i severomoravská Mlékárna Kunín, ač je majoritně ovládána zhruba dvacítkou svých dodavatel - chovatelů dojnic, sdružených ve společnosti Moravskoslezské mlékárny. I oni chtějí jako kolegové z Čech více peněz. Impulsem k vyšším platbám Kunína byl odchod zemědělské společnosti Netis z Návsí u Jablunkova, největšího akcionáře i největšího dodavatele, ke konkurenční Olmě Olomouc. Teď už Kunínští platí prvovýrobcům za litr 8,20 Kč, když donedávna to bylo o čtyřicet haléřů méně.
Ztráta jediné výhody.
Generální ředitel kunínské firmy Zbyněk Gebauer v tomto směru nevidí vývoj na domácím trhu příliš pozitivně, ač prý zemědělce chápe. Pragmaticky využili nových odbytových možností, které jim přineslo otevření evropského trhu. „Všichni společně jsme se ale připravili o jedinou skutečnou konkurenční výhodu, kterou jsme oproti západním mlékárnám měli, protože kromě cen suroviny byly ostatní výrobní náklady v podstatě totožné - levnější pracovní síla nehraje ve výsledné kalkulaci žádnou podstatnou roli. Přitom stačilo nižší ceny udržet tak rok dva, aby se čeští a moravští zpracovatelé měli šanci se svými výrobky uchytit v zahraničních obchodních sítích. Takto to bude daleko složitější,“ míní. Trochu podezírá německé mlékárny, které výkupem mléka v českém pohraničí celé zdražování odstartovaly (EURO 39/2004), že z jejich strany šlo o promyšlený obchodní tah, jak svou východní konkurenci paralyzovat. Když německé mlékárny nakupují surovinu v Čechách, musí naše hledat dodavatele na východě. „Abychom mohli zvýšit výrobu, začneme od příštího roku nakupovat i v Polsku a na Slovensku, ovšem i tam už cena vzrostla,“ poznamenává Gebauer. Předseda celostátního odbytového družstva Mlecoop Pavel Sáňka tvrdí, že farmářská cena na českém trhu každý měsíc stoupá o pět až deset haléřů a minimálně do konce roku se na tom nic nezmění. „Slušnější mlékárny dnes platí 8,30 Kč za litr i více,“ dodává zástupce zemědělců.
Chceme jen tržní cenu.
Paradoxní odchod největšího kunínského vlastníka a dodavatele ke konkurenci vysvětluje šéf společnosti Netis Miroslav Slowiaczek: „Je třeba odlišovat naše vztahy obchodní a akcionářské. Pro nás, stejně jako pro jakékoli jiné zemědělce, představuje čtyřicetihaléřový rozdíl v ceně litru mléka značnou sumu a já nemohu poškozovat svou firmu. Každá mlékárna, pokud si chce zajistit surovinu, by měla respektovat situaci na trhu, nemůže platit méně. Když jsme se nedokázali ani po třech měsících v Kuníně dohodnout, šli jsme prostě jinam. To je normální věc,“ míní šéf firmy, která denně vyprodukuje 33 tisíc litrů mléka. Slowiaczek zatím není schopen říci, zda jako akcionář v Kuníně zůstane. „Zvažujeme různé alternativy. Já věřím, že šlo jen o dílčí zaváhání firmy, špatné vyhodnocení situace. Kunín v poslední době učinil řadu podstatných změn směrem k vyšší efektivitě, vytvořil si předpoklady pro úspěšný rozvoj. Považoval bych za obrovskou škodu, kdyby si těžce vydobytou pozici nebyl schopen obhájit.“ říká Slowiaczek, který byl ještě donedávna místopředsedou představenstva mlékárny.
Pod jednou střechou.
Kunínská firma se z hlediska ziskovosti nyní pohybuje na „černé nule“. Vykázala loni profit 1,5 milionu při tržbách téměř 1,8 miliardy korun (v roce 2002 byl zisk zhruba pět milionů, v roce 2001 ztráta 75 milionů). Letos očekává zlepšení hospodářských výsledků, v nichž by se měly už odrazit některé zásadní restrukturalizační kroky z posledních měsíců. V období vrcholících příprav na vstup do EU, v loňském roce, se podnik rozhodl zrušit dva ze tří provozů a veškerou produkci soustředit na jedno místo. Nejdříve byla ukončena výroba sýrů v Zašové u Valašského Meziříčí (provoz neodpovídal požadavkům unie a rekonstrukce by byla neúměrně drahá). Ve druhém kroku bylo rozhodnuto o zastavení produkce v zastaralém hlavním závodě v Kuníně a o přestěhování do areálu v Ostravě-Martinově (v němž měla mlékárna už asi sedm let filiálku), protože podle managementu skýtá lepší možnosti rozvoje. Z Kunína do Martinova (37 kilometrů) firma dnes vlastní autobusovou linkou přepravuje denně asi stovku z celkem tří set zaměstnanců. Nesmírně náročný přesun technologií spojený s rekonstrukcí odbytového skladu, vybudováním expedičních ramp a modernizací chladícího systému dokázal podnik zvládnout, ač generální ředitel přiznává určité výpadky na trhu. „Věřím, že od listopadu už bude vše naprostém pořádku a budeme schopni stoprocentně uspokojovat poptávku odběratelů. Koncentrace výroby se každopádně odrazí ve snížení nákladů, k němuž jsme stále tlačeni, jelikož cena vstupů roste a obchodní řetězce nám to neumožňují promítnout do cen finálních výrobků,“ říká.
Dělejme, co umíme
Manažeři vidí další cestu ke zvýšení efektivity výroby v omezení sortimentu výrobků a soustředění na produkty s vyšší ziskovou marží. Mlékárna již například zcela ukončila prodělečnou výrobu másla a sušeného odstředěného mléka, jejímž prostřednictvím se tak jako ostatní mlékárny zbavovala nadbytečného mléčného tuku a plazmy. „Máme dnes takové portfolio výrobků, které nám zaručuje využití veškeré suroviny, aniž bychom museli dělat máslo a sušené mléko,“ podotýká ředitel Gebauer. Kunín se co do objemu nakoupeného mléka (350 tisíc litrů denně) nemůže měřit s lídry trhu - Madetou (1,3 až 1,5 milionu) a Olmou (dle neoficiálních údajů asi 800 tisíc) - ovšem v řadě výrobcích je velmi silný. Týká se to především mléčné rýže a krupice, kde firma mezi desítkami českých mlékáren uvádí tržní podíl ve výši 30 procent, u smetany 18, v trvanlivém mléce 17, v čerstvém mléce deset procent. „Nechceme jít cestou vysokého objemu zpracování mléka. Líbí se nám spíše strategie benešovské mlékárny Danone, která i při poměrně nízkém objemu nákupu dokáže být v jedné skupině výrobků, v jogurtech, lídrem. Není důležité, kolik mléka zpracujete, ale jaký finanční efekt vám to přináší,“ soudí ředitel. Za příklad dává i jednu švédskou mlékárnu, která dělá jenom mléčnou rýži - 120 milionů kelímků ročně.
Výhodná ztráta firemní identity.
Právě Švédsko je jedním z trhů, kam se kunínské mlékárně podařilo v několika posledních měsících proniknout. Dalšími jsou Německo, Rakousko, Itálie, Slovinsko, Maďarsko a Rumunsko. Všude v zahraničí ale prodává pod privátními značkami maloobchodních řetězců. „Kdybychom tam chtěli jít se svými značkami, znamenalo by to enormní výdaje na marketing, které si jako ryze česká firma nemůžeme dovolit. Pro nás je tato forma spolupráce výhodná, zajišťuje nám stabilní odběry i o trochu lepší ceny. Skrze dobré reference se rýsují možnosti exportu do dalších zemí,“ uvádí Gebauer. Podnik loni vyvezl zboží za zhruba 190 milionů korun, letos by to mělo být za 300 až 350 milionů korun. Pod značkami řetězců prodává Kunín část produkce i na domácím trhu, přesto ale ze ztráty identity strach nemá. „Jde o trend, kterému se už podvolily i velké koncerny, jako je Unilever. My tento trend respektujeme,“ poznamenává Gebauer k dalším z rysů kunínské obchodní strategie. Předseda odbytového družstva Mlecoop Pavel Sáňka pro politiku Kunína příliš pochopení nemá. „Oni jsou dost zahleděni do sebe a myslí si, že ve své současné velikosti mohou autonomně existovat i v budoucnu. Budou ale časem podle mého názoru nuceni přistoupit k nějakému majetkovému propojení s jinou mlékárnou, aby se na trhu udrželi a zajistili si surovinu,“ míní. Ostravský výrobce zatím jde svou vlastní cestou - z mála mléka vytěžit co nejvíce peněz.
