Zájem o zakládání firemních struktur v daňových rájích v posledních letech klesá. Čeští byznysmeni je začínají rušit, v módě je spíš Kypr a Švýcarsko.
Osvobození přijatých dividend od zdanění, férové podnikatelské prostředí, rychlé soudy i výhodné smlouvy o ochraně investic téměř po celém světě. To jsou hlavní důvody, proč se v minulých letech Nizozemsko a Lucembursko staly vyhledávanými daňovými ráji pro podnikatele i mezinárodní koncerny.
Navzdory výše řečenému však zájem o tyto ráje v Česku v poslední době klesá.Na počátku tohoto desetiletí bylo podle statistik analytické firmy Bisnode ovládáno z Nizozemska 4519 firem. Na konci loňského roku už jich bylo jen 3912. V případě Lucemburska došlo k poklesu z 1254 na 968 podniků.
Právě menší zájem o tyto dvě tradiční lokality pro umístění holdingových struktur táhl dolů i celková čísla. „Poprvé za deset let, kdy Bisnode monitoruje české firmy, došlo k meziročnímu poklesu celkového počtu tuzemských společností ovládaných z daňového ráje,“ uvedla ke statistikám analytička firmy Bisnode Petra Štěpánová.
O daňových rájích dále čtěte:
Mezi největší daňové ráje patří Nizozemsko, Švýcarsko či Irsko
Izolujme daňové ráje. Jsou jako teroristé, vyzývá ekonom Stiglitz
Během loňského roku klesl navíc i objem základního kapitálu českých podniků ovládaných z daňových rájů, a sice ze 417 miliard na 377 miliard korun. Pokles se týká opět hlavně firem, jejichž přímý (často jen formální) vlastník je registrován v Nizozemsku a Lucembursku. „Zájem českých firem o zakládání zahraničních holdingů se v poslední době blíží nule,“ potvrzuje vedoucí oddělení daňového poradenství ve firmě Grant Thornton Gabriela Hoppeová.
Co se odehrálo, že zájem ovládat české firmy z těchto zemí dlouhodobě klesá? Týdeník Euro se vydal pátrat po motivaci firem, které své sídlo přesunuly jinam.
Přestěhoval se Komárek i Sekyra
Jeden z pěti nejbohatších Čechů vlastní investiční skupinu KKCG, jejímž prostřednictvím ovládá naftové doly MND, sázkovou kancelář Sazka a Cestovní kancelář Fischer. Právě byznysmen Karel Komárek stál za jedním z největších loňských „útěků“ z nizozemského daňového ráje.
Nejprve v květnu přesunul sídlo mateřského holdingu KKCG z Kypru do švýcarského Luzernu, v druhé polovině roku následovalo stěhování holdingů vlastnících MND a cestovku Fischer z Nizozemska tamtéž.
Ze země pod štíty Alp chce Komárkova firemní skupina expandovat na trh Spojených států amerických i do dalších zemí. „Nové holdingové uspořádání bude využívat tradiční stabilitu švýcarského podnikatelského prostředí a usnadní skupině vstup na kapitálové trhy,“ uvedlo KKCG k přesunu sídla.
Dále čtěte:
Čeští miliardáři zaplatili za německé elektrárny jen 780 milionů korun
Westinghouse na pokraji bankrotu. Japoncům dochází trpělivost
Podle řídícího partnera poradenské firmy Schaff er & Partner Martina Felendy není Švýcarsko ideální zemí z hlediska daňové optimalizace. „Švýcarsko má skvělé smlouvy o ochraně zahraničních investic a výhodné může být i z hlediska public relations,“ říká Felenda.
Dalším známým českým byznysmenem, který podobnou transakci provedl, byl developer Luděk Sekyra. Ten loni na podzim pomocí fúze „odboural“ nizozemskou mateřskou firmu Sekyra Group Real Estate. Nyní své aktivity v Česku vlastní prostřednictvím firmy se sídlem na Kypru.
Jak vysvětluje výkonný ředitel Sekyra Group Leoš Anderle, při zakládání holdingu v Nizozemsku nehrály hlavní roli daňové aspekty, ale spíše fakt, že developer v té době vyvíjel činnost v Rusku, na Ukrajině a na Slovensku. Z tohoto pohledu byl nizozemský holding ideální kvůli reprezentaci i ohledně mezinárodní vymahatelnosti práva.
Poté, co se daňové zákony v Česku změnily k lepšímu (a v Nizozemsku spíše k horšímu), ztratilo udržování holdingové struktury v Amsterdamu smysl. „Využili jsme proto techniku přeshraniční fúze, kdy naše bývalá holdingová společnost fúzovala do firmy SGRE SE, což je evropská akciová společnost registrovaná v Česku. Po tomto úkonu lze skupinu Sekyra Group považovat právně i daňově za českého rezidenta,“ dodává Leoš Anderle.
Zisky převeďte do Nizozemska, ne do Německa
Navzdory výše zmíněným přesunům lze stále nalézt spoustu českých miliardářů, kteří zůstávají věrní daňovým rájům v regionu Beneluxu. Holdingové struktury v Nizozemsku stále udržují Petr Kellner, Marek Dospiva, Ivan Zach či Jitka Cechlová Komárková. Do lucemburského „fanklubu“ patří například Daniel Křetínský, Radovan Vítek a Marko Pařík.
Česko-slovenská skupina Penta Investments chce svá tuzemská aktiva vlastnit prostřednictvím firem registrovaných v Nizozemsku a na Kypru i nadále. „Důvod, proč Penta využívá zahraniční sídla, je známý. Skupina působí na řadě evropských trhů, klíčovým kritériem je stabilita a předvídatelnost regulačního prostředí,“ uvedl mluvčí Penty Ivo Mravinac.
Čeští podnikatelé zakládali struktury v takzvaných daňových rájích hlavně v minulém desetiletí. Stěžovali si tehdy na pomalá a nepředvídatelná rozhodování českých soudů, nespolehlivý obchodní rejstřík i na řádění konkurzní mafie. Sídlo v Nizozemsku či na Kypru jim přinášelo lepší právní ochranu. Daňová úspora byla často až na druhém místě.
Bylo by však chybou redukovat zájem o daňově a legislativně příznivé destinace pouze na domácí byznysmeny. Ještě častěji firemní struktury v zemích typu Nizozemska a Lucemburska zakládají zahraniční společnosti působící v Česku. V jejich případě již bývá prvotním motivem snaha ušetřit peníze.
Uvedený postup je totiž rozšířený v mezinárodních koncernech, jež mají původ v zemích s vysokým zdaněním firemních zisků – tedy v Německu, Spojených státech, Velké Británii a podobně. To je důvod, proč má v Nizozemsku či Lucembursku zapsané sídlo přímý vlastník Škody Auto, mobilních operátorů T-Mobile a Vodafone, České pojišťovny, obchodních řetězců Tesco a IKEA i řady dalších společností působících na českém trhu.
Navzdory daňové výhodě se i zde odehrály přesuny směrem pryč z Nizozemska. Tak třeba německá RWE vlastní od dubna loňského roku svou českou dceřinou firmu RWE Supply & Trading CZ přímo z Německa, nikoli prostřednictvím schránky registrované v Nizozemsku. Přesun vlastnictví firmy se základním kapitálem 29,2 miliardy korun významně zahýbal se statistikou o zahraničních investicích v Česku.
Přímého vlastníka se sídlem v Nizozemsku už nad sebou – na rozdíl od minulosti – nemá ani řetězec autobazarů AAA Auto či výrobce autoskel AGC Flat Glass Czech. Lucemburská „schránka“ loni zmizela nad potravinářskou firmou Hamé i cestovní kanceláří Čedok. Noví vlastníci, kteří Hamé a Čedok v loňském roce koupili, už je vlastní napřímo.
Doba tomu nepřeje
Co se stalo, že zájem o tradiční holdingové destinace upadá? Na úvod lze říci, že přetekl pohár trpělivosti na straně Evropské komise i vlád zemí s vyšší úrovní zdanění. Mezinárodní společnosti si donedávna sjednávaly v Nizozemsku, Lucembursku a Irsku individuální dohody o výši zdanění. Reálně zaplacená daň z firemních zisků v praxi klesala pod úroveň tří procent.
Evropská komise proti této praxi v minulých letech opakovaně zasáhla. Pokud nepočítáme finanční divizi italského Fiatu, terčem zásahu se staly hlavně americké společnosti s obzvláště rafinovaným systémem daňové optimalizace – Apple, Google, McDonald’s a Starbucks.
Prostředí v Nizozemsku a Lucembursku přestává být pod mezinárodním tlakem tak vstřícné k byznysu. „Lucembursko v posledních letech proti holdingům přitvrdilo. Pro menší firmy je už dnes drahé,“ dodává Martin Felenda z firmy Schaffer & Partner.
Nulová daň z přijatých dividend a licenčních poplatků navíc bývá vyvážena vysokým zdaněním jinde. Čeští byznysmeni si v neformálních rozhovorech stěžují třeba na vysoké zdanění, jež Nizozemci uvalili na registraci a vlastnictví osobních aut.
Současně roste tlak na sdílení dat. „Již přes sto zemí podepsalo dohodu o globální automatické výměně informací o zahraničních účtech. Blíží se doba, kdy bude ve všech členských zemích OECD fungovat automatická výměna dat o zahraničních klientech bank,“ doplňuje Petra Štěpánová z Bisnode.
Umístění sídla mateřského podniku v daňovém ráji přitahuje nežádoucí pozornost finančních úřadů. Platí to dvojnásob v případech, kdy se jedná o exotické offshore ráje v Karibiku, případně o Seychely či Marshallovy ostrovy. Firmy s takovým vlastníkem dnes fungují pro daňové kontrolory jako červený hadr na býka.
Podle oslovených odborníků je v současnosti mezi byznysmeny oblíbený následující model. Celá firemní skupina včetně mateřské společnosti je umístěna v Česku a platí zde daně. Vlastník však svůj podíl nedrží přímo, ale prostřednictvím firmy registrované v daňovém ráji – nejčastěji v Nizozemsku či na Kypru. Kdoví, třeba se jednou mezinárodní právní ochrana bude hodit.
