V čele školských odborů stojí František Dobšík už šest let. Jeho první dojem z nového ministra není špatný. Lidí s počátečním elánem a velkými plány ale v této funkci viděl víc, a tak chce s hodnocením ještě počkat. První střet s vedením ho teprve čeká. Možná k němu dojde brzy – kvůli platům nepedagogických pracovníků.
František Dobšík
Autor: ČTK
Dotkne se nějak avizované snižování platů státních zaměstnanců i pracovníků v regionálním školství?
Z toho, co víme o přípravě státního rozpočtu na rok 2011, je zřejmé, že školních zaměstnanců se škrty dotknou. Sáhnout by se mělo na platy nepedagogických pracovníků. Ve školství se to týká přibližně 60 tisíc lidí. Při snížení 10 procent z tarifní mzdy by to znamenalo úsporu odhadem ve výši jedné miliardy korun.
Ministerstvo školství ale deklarovalo, že se výjimka ze snižování platů bude týkat pedagogických i nepedagogických zaměstnanců.
My jsme napsali dopis panu ministru Dobešovi, kde to víceméně rozporujeme. Určitě o tom budeme chtít ještě jednat, ale není to téma jen pro ministra školství, ale i pro ostatní. V podobné situaci jsou i zdravotníci a jiné skupiny ve veřejných službách. Mělo by to být jednání s ministrem práce a sociálních věcí.
Před časem platy nepedagogických pracovníků iniciovaly protesty. Jakou očekáváte reakci nyní?
Myslím, že si z těch lidí někdo dělá srandu. Protestovalo se, protože tarifní platy nepedagogických pracovníků, které byly 12 tisíc korun, byly považovány za nemravné a diskriminující. Proto jim platy o více než 10 procent stouply od dubna 2009. Teď je tu znovu návrh, který počítá s tím, že se jim více než 10 procent ubere. Jeden rok uznáme, že jsou diskriminováni, a když se jim plat zvedl zhruba na 13 tisíc, znovu jim to vezmeme. Záleží na tom, v jakém tarifu jsou zařazeni. Čím déle člověk pracuje, tím je zásah výraznější.
Kde byste škrtal peníze vy?
Vzhledem k tomu, že nemám takovou šíři informací, nejsem schopen dát to do souvislostí. Úplně jednoduše, nevůle zvyšovat daně se v době krize otočí proti obyčejným lidem. Zvyšování daní by nyní ty úspěšné zasáhlo méně, tolik by to na svých výnosech nepoznali, zatímco aktuální zásahy pocítí hlavně ti s nižšími příjmy.
Co říkáte rozhodnutí spustit státní maturity?
Státní maturita má pro mě několik poloh. Nejzásadnější je, že Profesní sekce pedagogů středních škol ji v podobě, v jaké je připravena, víceméně odmítla. Myslím, že obecně ta myšlenka není špatná. Stát musí v liberálním systému vzdělávání, který tu je, mít nějaký nástroj, kterým změří úroveň na výstupu. Druhá věc je, že se ten původní záměr zkreslil kvůli hádkám politiků, proinvestovaly se peníze, spousta škol do toho investovala i své duševní kapacity. Byla by tedy škoda to nespustit, ale naše sekce to odmítla.
A co říkáte nápadu poměřovat znalosti žáků 5. a 9. tříd?
Určitá sebereflexe je na místě i v případě základních škol. Školy mají své vzdělávací programy a každá si je rozpracovává na své podmínky. Mělo by existovat nějaké společné vodítko, tím by mohly být právě srovnávací zkoušky. V mezinárodním srovnání vzdělání jde česká úroveň v matematice a přírodovědě dolů. Tady je potřeba to otestovat a přijmout nějaká opatření, jak tu situaci zlepšit. Zjistit, kde ten problém je.
Nebojíte se, že se školy zaměří jen na to, aby uspěly v testech? S nadsázkou – že budou připravovat žáky jen na testy?
Riziko tu je, zkušenosti třeba z Velké Británie na to poukazují. Tady je ale důležité to, co zveřejnil pan ministr Dobeš, tedy že v první fázi by se o tom, jak a co testovat, měla vést diskuze v terénu. Ta se pak musí vyhodnotit, a pak by teprve měly pedagogické ústavy připravit formální testování. První dva roky by to navíc mělo sloužit pouze pro potřeby škol a teprve poté by se výsledky zveřejňovaly. Nemělo by to sloužit k honbě.
Nejprve debatovat, potom testovat a teprve potom hodnotit – není to moc zdlouhavé? Nebylo by potřeba udělat změny rychle?
Vzdělávací systém u nás je velmi konzervativní. Každá škola je právní subjekt a ministerstvo nemá nástroj, jak by je efektivně řídilo. Podle mě to ani nejde. Systém je velmi roztříštěný i konzervativní, takže každá změna, kterou chce někdo prosadit, dlouho trvá. Jen doufám, že projekt zkoušek neskončí jako maturity – že to celé nebude trvat 10 let. Spustit by se to mohlo za rok nebo dva, nesmí se ale podcenit diskuze, tak jako se to stalo u maturit.
Co říkáte snaze ministerstva přidat pedagogům?
Zvýšení platů se bude týkat až roku 2012. Příští rok ale ministerstvo garantuje, že se stav platů učitelů nezhorší, což je v době krize také významný pozitivní signál. Srovnání platů, které se chystá, jen narovná nepoměr, který nyní je. Průměrný plat vysokoškoláka ve veřejném sektoru je zhruba 30 tisíc korun. Průměrný plat pedagoga je asi 24 tisíc korun. Návrh, který počítá s tím, že pedagogové, kteří učí méně než 15 let, by měli dostat přidáno zhruba pět tisíc korun, je tak jen narovnáním poměru vůči jiným oblastem veřejného sektoru.
Ministerstvo chystá smlouvu s rodiči, chce tak předejít zhoršující se situaci na školách. Je to podle vás dobrý nápad?
| FRANTIŠEK DOBŠÍK (*1963) ČMOS pracovníků školství |
| František Dobšík zastupuje zájmy 200 tisíc zaměstnanců škol od roku 2004. Je mu 45 let. Dříve učil výtvarnou výchovu na základní škole. Před tabulí už ale dlouho nestál, přes 12 let je „profesionálním“ odborářem. |
Zatím jsme o tom nestihli debatovat, tak můžu říct jen osobní názor. Rodiče dětí, se kterými nejsou problémy a které se snaží o dobrý prospěch, se o dění ve škole většinou zajímají. Chodí i na třídní schůzky. Problém je s rodiči problémových dětí, kteří ale většinou o prospěch svých dětí nemají zájem a získat je pro dění ve škole bývá obtížné. Nedělám si iluze. Muselo by jít o nějaký obecný celospolečenský postoj, který by změnil vztah rodičů a školy. Myslím, že taková proměna bude trvat. Pokud ovšem bude chtít ministerstvo delší čas o zavedení jen diskutovat, bojím se, že to půjde do ztracena a že se očekávání nesplní. V této věci by to chtělo efektivnější přístup.
Jak hodnotíte první necelé dva měsíce Josefa Dobeše ve funkci?
Je to první ministr po dlouhé době, který se nebál říct, že je potřeba podpořit regionální školství. Chápu, jestli se vysoké školy nyní cítí odstrčeny, ale je pravda, že pokud se nezmění regionální školství, nezvýší se efektivita a kvalita, nebudou na tom lépe ani vysoké školy. Ty taky potřebují připravené a vzdělané studenty. Uvidíme, jestli to pan ministr takto ustojí. Vysoké školy teď čeká škrtání v rozpočtech, jejich reforma nyní není prioritou a vysoké školy zatím mlčí, uvidíme, až začnou protestovat a ozvou se. To bude určitě pro ministra těžké.
