Je sobota a Filip slaví synovy narozeniny. Dvoumetrový Senegalec ebenové pleti mi oznamuje důvod svého úsměvu. Vrhá se na mé levé zápěstí a „okroužkuje“ mě jednoduchým náramkem z mušliček. Okouzleně uvěřím jeho pokřiku: „Present from me.“ Moje kolegyně se lehce zakaboní. Sama present odmítá a varuje, že to nebude jen tak. Nevěřím a sleduji, jak mi dvě velké tlapy tisknou do dlaně miniatury želv z „ryzího“ zlata. Jak je to ale smutné, Filipův syn nemá co jíst, a tak jeho otec očekává „present for me“. Rychle vracím želvy, v peněžence pohledám dvě eura a loučím se. Jsme 5300 kilometrů od ruzyňského letiště a po osmi hodinách letu jsme dorazili na pobřeží jednoho z devíti Kapverdských ostrovů, na Sal.
Co je to déšť?
Obdobně jako Amerika jsou Kapverdy „vedlejším produktem“ hledání západní cesty do Indie. Největší renesanci zažily v 16. století, kdy se staly překladištěm otroků na cestě do Nového světa. Tady si osvojovali základy angličtiny a civilizační návyky, než byli transportováni na plantáže amerického jihu. Po dlouhá staletí vše ovládali Portugalci. Až v roce 1975 vznikla samostatná Kapverdská republika. Žije tu necelý půlmilion Kapverďanů. V hojné míře je podporují krajané. Těch zase žije necelý půlmilion v okolí amerického města Boston.
Hlavním městem ostrova Sal, kde je prozatím jediné mezinárodní letiště vybudované v roce 1939 a opravené v roce 1975, je Espargos - asparagus. Žije v něm šest tisíc lidí a je zde také jediné gymnázium. Samostatná republika má co dohánět. Jedno procento Kapverďanů má vysokoškolské a šest procent středoškolské vzdělání.
Sal je v severojižním směru dlouhý 33 kilometrů, ve východozápadním pak měří 12 kilometrů. Už dvacet let tady nepršelo. Nejrozšířenější rostliny agave a opuncie ke svému životu využívají jen kondenzovanou vodu z ovzduší. Voda užitková se získává odslaňováním vody mořské. Pitnou pak stejně jako jinde koupíte v pet lahvích, pětilitrový galon stojí necelá dvě eura. Platí se tu kapverdským escudo (CVE), přičemž sto CVE je jedno euro. Sympatické je, že v restauracích a kamenných obchodech můžete platit rovnou evropskou měnou. Pouliční prodavači suvenýrů, jako jsou obrazy sypané z písku, dřevěné želvy a rozmanité korály a náramky, však využívají escudo. Na platby kartami si tady nehrají.
Za želvím krunýřem
Ostrovy Zeleného mysu (Cap Verde), jak je také souostroví nazýváno, se dělí na návětrné a závětrné. Sal patří k těm prvním. Má 17kilometrovou písečnou pláž, teplota vody celoročně neklesá pod 22 stupňů Celsia. Pobyt na pláži si můžete zpestřit sledováním surfařů a vyznavačů kiteboardingu, kteří nezřídka letí se svým drakem několik metrů nad azurovou hladinou. Je to málo adrenalinová zábava? Pokud máte potápěčský průkaz, nenechávejte ho zahálet doma. Salská centra nabízejí jeden ponor za 35 eur. Fandům života pod hladinou je tu umožněn málo vídaný zážitek. Proplouvat vraky potopených lodí. Nebo snad trávíte volný čas na březích řek s rybářským prutem v ruce? Žádný problém, sežeňte další tři do party a v doprovodu místních rybářů se pusťte za mečounem. Tato zábava vyjde každého na sto eur, s prázdnou se k místnímu molu vracet nebudete. Odměnou bude minimálně barakuda či létající ryby.
Že není vaše partnerka spokojená s nabídkou převážně mužských koníčků? Vezměte ji na projížďku terénní buginou. Pronájem dvoumístného vozidla na půl den vás přijde na 25 eur. Vydejte se do pouště pod magickou nejvyšší horu ostrova 406 metrů vysokou Monte Grande. Její sopečný původ dotvrzují lávové cesty, rýsující se v jejím reliéfu dodnes. Divokou cestu zakončete na odlehlé pláži, na níž se nacházejí zbytky želvích krunýřů. Careta careta - chráněná želva červená je symbolem ostrovů.
Nakupte včas
Život ostrovanů a jejich návštěvníků závisí na elektrické energii. Ta se vyrábí pomocí generátorů, a tak její cenu určují dva ropné giganty - Shell a Enacol. O tom, že to nejsou donátoři svědčí i cena benzinu. Jeden litr nyní stojí 1,40 eura. Při zdejším silném větru vás samozřejmě napadne, proč tady ještě nestojí větrné elektrárny. Tento nápad chtěla uskutečnit jistá španělsko-italská společnost. Z překvapení nevyjdete, kdosi ji vytuneloval. Touha zbohatnout se šíří rychlostí světla a na Salu se zatím točí jedna osamělá vrtule.
Kapverdy momentálně prožívají stavební boom. Všechny tři hlavní ulice rybářského městečka Santa Maria jsou sídlem několika realitních kanceláří. Můžete si tady pořídit pozemek, dům či byt. Mimochodem jejich cena odpovídá obvyklým cenám, za něž jsou nemovitosti nabízeny v Praze. Výstavba je zde rozmanitá a jediným omezením architektů je, že budovy nesmějí mít více než jedno patro.
Tanec, který zakázali
Hotelové komplexy najímané cestovními kancelářemi (z České republiky je to například Exim Tours) svým vybavením odpovídají běžnému standardu středomořských, egyptských a tuniských středisek. Strava inspirovaná především portugalskou kuchyní je velmi bohatá na zeleninu a ovoce. Na své si přijdou milovníci mořských plodů, ryb, steaků z argentinských býků či kuřat. Nezapomeňte ochutnat národní jídlo cashupu, směs kukuřice, fazolí, ryb a masa. Jste zvyklí dát si k jídlu pivo? To místní výroby nazvané Coral bude v hotelu stát něco přes dvě eura, v restauraci v městečku pak asi čtvrtinu této částky a patří k těm chutnějším značkám, které ve světě okusíte. Jste vinaři? Bílé, růžové či červené víno z ostrova Fogo, jehož 280 metrů vysoká sopka byla činná ještě v roce 1995, rozhodně neurazí. Cena jedné lahve v obchodě se pohybuje mezi osmi až deseti eury. Ale večerní program v proslulém Pirata baru (věrná kopie proslulé diskotéky z brazilské Fortalezy) si žádá něco ostřejšího. Na ten večer se dobře vyspěte, neboť se zde společnost začíná scházet až kolem půlnoci. Počastují vás caipirinhou z místní kořalky grogue, vyráběné z cukrové třtiny. Barmani neznají odměrky a alkoholem nešetří. U piráta dáte za jeden drink šest eur, v místních občerstvovnách postačí dvě a půl eura. Téměř všude se hraje a tančí. Místní rádi turistům osvětlí národní tanec pojmenovaný funana. Portugalci tuto podivnou směs salsy, samby a čači shledali natolik erotickou, že ji zakázali. Po probdělé noci se rádi složíte na lehátko. Buďte ale obezřetní, stálý jižní pasát osvěžuje místní subtropické podnebí a snadno propadnete pocitu, že je vám chladno. Rovníkové slunce ale spaluje i ve stínu. Přípravky s faktorem pod 30 nechte rovnou stranou a na citlivá místa se nezdráhejte použít i padesátku.
Fotbalové pozdravy
Vzali jste si na cestu příliš drahý budík. Že nerozumíte? Tím se stal váš mobil. Ostrovy na své objevení velkými mobilními operátory teprve čekají, nefunguje tady žádný signál. Zato internetové spojení je bezproblémové. V hotelu se platí za deset mailových minut průměrně tři eura. V internetových kavárnách Santa Marii je to třeba o dvě třetiny levnější.
I like Czech Republic! Tento pokřik tady poněkud překvapí. Drobný Gambijec Patrik ho uvádí na přesnější míru: „Czech Republic, good footbal!“ Říkám si, co asi ví o našem fotbale? Jako by mě slyšel. Posunkovou řečí ukazuje, že Pavel Nedvěd patří už do fotbalového nebe, Kollerovo koleno je podle něj nespolehlivé a ten „best on the World“ je Milan Baroš. Kopaná je pro místní společenskou záležitostí. Každý z ostrovů má osm až deset fotbalových klubů. Jsou místem, kde neustále svítí obrazovky přenášející zápasy z celého světa. Pro zdejší kluky je fotbal šancí, jak se dostat do světa, jak vydělat a jak změnit svůj život. Vzorem je jim třeba Nélson, hráč Benfiky Lisabon, pocházející ze salské rybářské vesničky Palmeira - palma.
Heslem ostrovů, na něž narazíte na každém kroku a s nímž se s vámi loučí i účtenky místních restaurací a barů, je No Stress!
