Norský Nobelův výbor způsobil svým rozhodnutím udělit cenu za mír Evropské unii mírné pozdvižení. Volbě akademiků se podivují nejen někteří čeští politici, ale též komentátoři světových deníků. Část z nich vidí v kroku výboru nepřesnost či nedůslednost, jiní politickou akci, jíž se výbor v Oslu snaží dodat evropským lídrům odvahu k dalším záchranným operacím. Za britský deník The Daily Telegraph vyjádřil kritický názor i starosta Londýna Boris Johnson.
Můžeme jen hádat, ký ďas se chopil vlády nad obědem, při němž norští mudrci rozhodli o udělení letošní mírové ceny. Možná byli opilí; možná to bylo jedno z těch ponurých skandinávských odpolední, kdy slunce už zapadlo a nezbývá než sáhnout po lahvi aquavitu. Ať už to bylo cokoli, při smyslech být nemohli, jestliže se vykašlali na všechny lidské kandidáty a dali cenu Evropské unii.
Navrch za to, že přinesla Evropě mír! To byste mohli dát cenu Lanci Armstrongovi za příkladné sportovní chování. Podíl EU na vytváření míru v Evropě je dlouhodobě přeceňován. Na druhé straně existuje žijící osoba, která by si cenu bezesporu zasloužila. Ano, místo shluku ošklivých skleněných kancelářských budov v Bruselu měl Nobelův výbor udělit cenu Margaret Hildě Thatcherové.
Nebyl to společný trh, co přineslo do Evropy mír v roce 1945. Obávám se, že to byla řada jiných institucí: Rudá armáda, američtí mariňáci, bombardéry RAF. Ti pomohli pacifikovat kontinent, jakkoli byste je asi nenavrhli na Nobelovu cenu míru. A nebyla to unie, kdo se postavil tváří v tvář Sovětům, když rozmisťovali po Evropě své rakety. Byli to Reagan a Thatcherová. A byly to její ideály demokracie založené na volném trhu, které inspirovaly východoevropské národy.
Proč nedat cenu raději jí než byrokratům? Podle Josého Barrosa patří Nobelova cena nám všem. Za miliony z nás navrhuji, abychom tuto nesmyslnou cenu pro instituci,která tolik věcí udělala špatně, odmítli a trvali na jejím udělení ženě, která drtivou většinu věcí udělala správně. Baronka Thatcherová, nikoli EU, rozuměla evropské cestě k míru.
The Daily Telegraph: Dejte cenu Maggie
Handelsblatt: Nobelově ceně odporuje euro
Prvním dojmem z udělení Nobelovy ceny míru Evropské unii byla radost. Každoročním udělováním ceny za podporu lidských práv se Evropský parlament stal přední politickou organizací, která se zasazuje za lidská práva a svobodu názoru ve světě. Evropský parlament se nevyhýbá ani poukazování na stav lidských práv v Číně či Rusku přes ostrý odpor politických, diplomatických či ekonomických lídrů těchto zemí.
Udělení ceny Evropskému parlamentu by proto bylo důstojným řešením. Místo toho se komise rozhodla cenu udělit Evropské unii za příspěvek k poválečnému mírovému uspořádání a rozvoji kontinentu. Ve skutečnosti je však tento rozvoj velmi zranitelný. Vzniká vážné podezření, že skutečnou motivací poroty, jak napovídá zdůvodnění i načasování udělení ceny, je zatím poslední pokus podpořit evropské politiky, kteří se zoufale snaží zachránit společnou měnu.
Kdyby komise chtěla svým rozhodnutím varovat před objevujícími se odstředivými tendencemi v evropské politice, mělo by udělení ceny alespoň pedagogický smysl. Soudě dle reakce politiků to tak ale nevypadá. Ty měly ve skutečnosti znít takto: jednotná evropská měna ohrožuje nejen konkurenceschopnost a blahobyt v Evropě, nýbrž i zdárné soužití na celém kontinentu. Pro zachování míru zrušme euro.
Herald International Tribune: Nezapomeňme na NATO
Letošním udělením Nobelovy ceny míru Evropské unii norská komise celkem správně poukázala na kritickou úlohu EU během transformace Evropy z „válečného v mírový kontinent“. Ale v rámci oslav nad dosaženým stavem by Evropané neměli zapomínat, že bez Spojených států a Severoatlantické aliance by nebyli úspěšní. Vytvořením ekonomických, politických, kulturních a společenských vazeb unie umožnila západním a posléze i východním Evropanům budovat prosperitu. Ale to není možné bez zajištění bezpečnosti.
Aliance byla v roce 1949 založena proto, aby se západní Evropa nestala cvičištěm pro sovětské tanky. Právě vědomí, že USA přijdou na pomoc, umožnilo zrod ekonomického zázraku. Po pádu opony Západ upnul své úsilí na sdílení prosperity s novými demokraciemi, což umožnilo Polákům, Čechům, Estoncům a dalším stát se součástí svobodného světa. Opět, bez zajištěné bezpečnosti by nic z toho nebylo možné.
Nejprve aliance spustila program Partnerství pro mír, který měl zajistit, že armády bývalých komunistických zemí chápou termín „demokratická společnost“. A pak došlo ke vstupu prvních zemí regionu do NATO. Bez vědomí, že za zády je vojenská aliance, by se EU těžko rozšiřovala. Estonsko, Litva a Lotyšsko jsou v EU jen díky NATO. Bez aliance by je čekal osud Gruzie. Je pochopitelné, že Nobelův výbor svou volbou chce varovat současné lídry, aby nepromrhali úsilí svých předchůdců. Ale mír není výsledkem prosperity. Je tomu naopak.
The Moscow Times: Zmatečné ocenění
Obhájci mírové ceny pro EU argumentují tím, že unie ukončila staleté tendence evropských států vzájemně se napadat. Je pravda, že většina Evropy prožila šest dekád bez války. Byla to ale hlavně studená válka, nikoli bruselská byrokracie, co stvořilo a udržovalo mír v Evropě. NATO a Varšavská smlouva tu byly dříve než Římská dohoda, která v roce 1957 ustavila Evropské hospodářské společenství. V následujících letech byl mír udržován díky rozmístění nukleárních zbraní a zastrašující doktríně zaručeného vzájemného zničení.
Unie si jistě zaslouží uznání za integraci ekonomik svých členských zemí a za kultivaci ducha společného úsilí. Pozitivní přínosy EU ale musejí být zároveň vyvažovány vzpomínkou na krvavý konflikt v Jugoslávii.
Nejenže unie nedokázala konfliktu zabránit. Můžeme dokonce říci, že unáhlené uznání nezávislosti Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny násilnosti ještě umocnilo. Konflikt ukázal strukturální neschopnost EU rozhodně zakročit ve prospěch míru.
Čtěte také:
EU dostala Nobelovu cenu míru. Za sjednocování Evropy
Klaus: Nobelova cena pro EU? To je snad legrace
V Bruselu se přou, kdo převezme Nobelovu cenu
K ukončení bojů bylo zapotřebí intervence NATO vedené Spojenými státy. Unie selhala i ve snahách o řešení dalších konfliktů – především v Moldavsku. Navíc vpustila do svých řad rozdělený Kypr, čímž rozezlila Turky.
Zdá se, že místa jako Moldavsko či Kypr nejsou na radaru norského Nobelova výboru. Ten udělením mírové ceny jako by vymazával jugoslávské války a postsovětské konflikty z dějin. Udělení ceny Evropské unii může být možná dobrá politika, ale určitě je to mizerný dějepis.
