Nobelova cena za blbost

Kapitola LXXXVII

Bushův skútr * Proč chyběly tklivé nekrology? * Na autaře nestačí

Bushův skútr

Americký prezident George W. Bush zmírnil trest vynesený nad bývalým úředníkem Bílého domu Lewisem „Scooterem“ Libbym, usvědčeným lhářem z kauzy PlameGate (viz EURO 45/2005). Obětí skandálu byla Valerie Plameová, manželka Josepha Wilsona, bývalého diplomata, který byl washingtonskou administrativou v roce 2002 poslán do Nigeru prověřit, zda se tam al-Káida pokouší koupit uran. Wilson zjistil, že tato údajná stopa nejenže nebyla pravdivá, ale byla zfalšovaná - napsal o tom report. Bush si však vedl svou a „snahu al-Káidy koupit v Nigeru uran“ uvedl ve Zprávě o stavu Unie (2003) na podporu zahájení války v Iráku. A tak Wilson napsal článek, že kulové, a hned potom administrativa Bílého domu vyslepičila novinářům příslušnost jeho manželky k CIA a ti nevěděli nic chytřejšího než to napsat do novin. Kdyby se udělovala Nobelova cena za blbost, měla by jen z této kauzy mnoho těžko předstihnutelných laureátů.
A tak byl Libby, bývalý šéf kanceláře viceprezidenta Richarda Cheneyho, odsouzen na 30 měsíců do vězení. To mu ale Bush prominul, neboť má asi pro lháře slabost. „Respektuji výrok poroty, ale dospěl jsem k závěru, že je trest vyměřený panu Libbymu přemrštěný. Proto zmírňuji tu jeho část, která mu ukládá strávit 30 měsíců ve vězení,“ pravil nejkomičtější ze všech prezidentů vážně. Jeho oblíbený Scooter pouze zaplatí 250 tisíc dolarů pokuty a na dva roky si snad „zalígruje chlebárnu“, neboť bude v podmínce. Důsledky tohoto pro mnohé potupného kopance jsou však mnohem horší, než si prý průměrný Texasan GWB asi uvědomuje. Mohou negativně ovlivnit efektivitu americké zpravodajské činnosti. Těžko se divit, když se do špinážních agentur nepohrnou lidé, kteří by byli ozdobou této branže, protože by je mohl čekat osud podobný Valerii Plameové. Těžko se divit příslušníkům CIA, mají-li problémy s loajalitou, neboť nevědí, kdy je prodá jejich vlastní vláda a přežijí-li vůbec ve zdraví tuto washingtonskou administrativu.

Proč chyběly tklivé nekrology?

Veřejné pozornosti téměř uteklo, že 11. července 2007 jednala vláda o odposleších. Jejich počet vloni vzrostl proti 7300 v roce 2005 na 7600 v roce 2006. Vláda o tom jednala klidným, věcným tónem, žádná skandální odhalení se nekonala, žádné litanie nebyly recitovány, ani tklivé nekrology nad demokracií. Jak je to možné? Titíž strážci demokracie, kteří před rokem opozičně viděli v odposleších div ne hrob právního státu, teď v této praxi státotvorně pokračují? Co se stalo, co se změnilo, kdo nám tlačí (nebo tlačil?) klíny do hlavy? Možnosti jsou tři.
1) ODS se před volbami ústy svých stínovým ministrů („odborníků“) vyjadřovala k této problematice s absolutní neodborností a teprve teď, po nástupu k moci, procitla do reality. (Vládě prý „výsledky analýzy také ukázaly, že roste podíl organizovaného zločinu na celkové kriminalitě a odposlechy jsou pro boj s tímto druhem zločinu nutné“.) Pak by se měla sociální demokracii omluvit a tím zachovat zdání své důstojnosti a místo častého překotného vyjadřování usilovat o bobříka mlčení.
2) Odborníci ODS sice nebyli tak zcela „mimo mísu“ a věděli zhruba to, co nyní. Pak ale celou dobu hystericky a cílevědomě lhali. Zajímá-li koho z nich, proč je začíná sociální demokracie v průzkumech válcovat, mohli by začít třeba právě zde. 3) Je však také možné, že ODS tehdy kritizovala vládu právem, neboť odposlechy opravdu ohrožovaly demokracii. To by však znamenalo, že toto - předtím sociální demokracii vyčítané - zneužívání moci se ODS po nástupu do Strakovky tolik zalíbilo, že co do počtu odposlechů ještě přitlačila (jen některá koncová čísla jsou jiná). Ať je to jakkoliv, z hlediska předvedeného výkonu topolánkovců to je prostě trapné.

Na autaře nestačí

Velitel ÚOOZ Kubice má opět problémy a asi bude moci začít stříhat metr. Možná nejsou liché obavy vládnoucí garnitury, že by jí mohl provést totéž, co před posledními volbami sociální demokracii. A v podstatě nezáleží na tom, zda byl, nebo nebyl v právu. Najednou to vypadá, že to, co udělal, se objektivně prostě nedělá. Zajímavější je ale podívat se na oficiální důvody, které zřejmě povedou k neodvratným změnám v ÚOOZ. Není totiž dost dobře možné, aby si „elitní“ útvar policie zabývající se aktivitami organizovaného zločinu sám rozhodoval, co bude dělat a co nikoliv. Že se s despektem vyjadřuje k nepochybně dobře organizovaným krádežím aut, je známo již léta. Podobně je tomu tak zřejmě i s kriminalitou v oblasti starožitností. Logicky by se ale těmito dvěma problematikami měl zabývat, neboť mají všechny rysy definující organizovaný zločin.
V čem je ono pověstné ale? Na rozdíl od organizovaného zločinu s mezinárodním prvkem, o němž se dají psát hororové zprávy pro Parlament, lze v těchto dvou závažných typech zločinnosti mnohem lépe vyjádřit efektivitu policejní práce. Tady už nestačí hřímat o neskutečných provázanostech, kontaktech a hrozbách, jimiž lze ohromovat daňové poplatníky a zákonodárce. Zde se totiž ukáže rozdíl mezi těžko dokazatelným, byť mediálně „prodaným“ podezřením a procesně dotaženým případem. Oprávněnost záměru vedení policie zreorganizovat činnost ÚOOZ je totiž možné odvodit od vyčíslení skutečných škod v případech vyšetřovaných ÚOOZ, které došly až před soud a pachatelé byli odsouzeni. A úvahy o tom, zda ÚOOZ chrání demokracii, jsou nepřípadné, protože od ochrany demokracie má stát jiné instituce.
Avšak i kdyby nic z předchozího neplatilo, k výměně ve vedení ÚOOZ nutí policejní prezidium naprosto neosobní manažerská zásada pravidelné rotace ve funkcích. Každý vedoucí po určité době ve funkci ztrácí výkonnost (měl-li jakou). Kromě toho má obrovskou preventivní hodnotu akt samého předávání funkcí předpokládající provedení důkladné inventury a přejímky. Ostatně i sám policejní prezident oznámil, že počítá maximálně se svým pětiletým působením ve funkci.