Z Česka se stane otloukánek, protože jsme měli se svou kritikou evropské azylové politiky pravdu. A pravdu je třeba trestat
Nejdůležitější událost roku 2016 je zřejmě již za námi. Odehrála se hned v prvních hodinách 1. ledna před hlavním nádražím v Kolíně na Rýnem. Dlouhé ruce na tom prostranství netrhaly na kusy jenom oblečení vyděšených přítomných žen, ale i iluze o tom, jak Německo zvládne migrační krizi, a především koncept politicky korektního liberalismu, na němž stojí celá evropská politika.
Vždy bylo naivní si myslet, že je jakákoli země na světě, včetně Německa, schopna ročně přijímat milion lidí se zcela jinou kulturou a vzorci chování, aniž to vyvolá vážné sociální konflikty a silné pnutí v majoritní společnosti. Zvláště v situaci, kdy všechny evropské zkušenosti jasně ukazují, že integrace velkých skupin muslimského obyvatelstva je fakticky nemožná, dokonce ani v druhé či třetí generaci. A v evropských městech se celé čtvrtě proměňují v „no-go“ zóny, kde platí zcela jiné zákony než ty schválené v parlamentech, a uvnitř slavného Schengenu tak vznikají hranice, které rozumný člověk prostě dobrovolně nepřekračuje.
LŽIMÉDIA
Protože v politicky korektní společnosti se o problémech a konfliktech s přistěhovalci nesmí mluvit, tak se ani neřeší, protože co není pojmenováno, řešit nejde. Což ovšem neznamená, že ta potíž neexistuje a občany nebolí. Politická elita se tím hrozivou rychlostí vzdaluje od reality běžného života v zemi. Vzniká tak obrovský prostor pro hnutí, která nejsou svazována politickou korektností a dokážou nabídnout rychlá a rázná řešení, s nimiž mají zvláště Němci své historické zkušenosti.
Fatální roli v tomto procesu hrají média, jež se v německých očích proměnila ze strážců demokracie v Lügenpresse. Cenzura, kterou předvedla německá státní televize ZDF v případě kolínských událostí, je děsivým příkladem stavu médií v zemi. A řádově větším ohrožením demokracie než Kaczyńského řádění v polské televizi. Šéf ZDF tak měl rezignovat rychleji než kolínský policejní ředitel. Leč nerezignoval a to vypovídá dostatečně o tom, že pochopení hloubky problému, v němž se Německo ocitlo, je ještě daleko.
Pochopitelně si Němci kladou otázku, zda tradiční politické strany jsou schopny a hlavně ochotny řešit to, co je teď hodně pálí. Nějaká reakce je vidět. V členské základně CDU je panika a Merkelové se začínají bouřit poslanci.
Naposledy ji ostře zkritizoval i její předchůdce Schröder. Kancléřka sama se již snaží korigovat své postoje a začíná hovořit o nutnosti minimalizovat příliv uprchlíků, ale skutečný obrat o sto osmdesát stupňů je nemožný a vhodný okamžik pro důstojnou rezignaci již propásla. Nyní bude usilovat o udržení pozice až do voleb v příštím roce, a bude tak pro zatím pořád nejsilnější stranu v Německu pořádně těžkou koulí na noze.
OTLO UKÁNCI Z VISEGRÁDU
Mezitím problémy s uprchlíky v Německu porostou. Nepůjde jen o kriminalitu ať už z jejich strany, nebo od sílících skupin probouzejících se nácků. Ono to také bude něco stát a Němci jsou po sanování Řecka na své odvedené daně docela hákliví. Akutní nedostatek bytů rovněž vystřelí ceny nájemného vzhůru a tak dále.
Přitom vnitřní problémy politici s oblibou vytlačují do zahraničí. Zejména z visegrádských zemí, včetně nás, se stane otloukánek, protože problémy s uprchlíky nemáme, a navíc jsme od začátku drze měli se svou kritikou evropské azylové politiky pravdu.
A pravdu je třeba trestat.
Každopádně oné novoroční noci se v Německu dalo cosi do pohybu a nic už nebude jako dřív. A jako vždy máme padesátiprocentní šanci, že to Evropu změní k lepšímu, nebo že to bude malér.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
