Banánová republika
Miloši, nechcete před usnutím ulehčit své duši a svěřit se čtenářům E8 se svým trápením?
Mám své trápení: Pekelně mě svrbí jazyk. A vysvětlím vám proč: Jsem vedle Václava Klause jediným českým politikem, který drží slovo. Jistě si při své inteligenci domyslíte, jak bolestné je pro mě sledovat počínání toho zrád- (expolitik se zarazí a předstírá říhnutí) Standy Grosse a zároveň mlčet, což jsem mu já vůl nedávno slíbil. To se vám nedá vydržet. Nejhorší jsou noci. Ležím na své válendě v rohu ložnice, otevřeným oknem sem z lesů doléhá houkání sýčka, pozoruji svou opuštěnou manželskou postel a řval bych jako raněný lev, mučen představou šťastného Standy se Šárkou, jak si pod praporem podpory mladých rodin užívají v Kramářově vile, zatímco hypotéku na svou hollywoodskou, pardon, barrandovskou rezidenci hravě splácejí díky neregulovanému pronájmu. Tak slezu dolů do obýváku, škrtnu v kachlovém krbu, zacpu si hubu zapálenou faječkou a zkouším odehnat trpké úvahy. Jenže za chvíli se dostaví chuť na tlačenku a s ní vzpomínka na Škromacha, jak se v dolní sněmovně vždycky cpal. A zase mi vyletí adrenalin, od něj bych zradu nečekal. A ten Bureš, prezident jeden! Nebo Bimbo! Od Buziny jsem byl připraven na cokoli, ale Dostál byl kamarád! Aúúú! V tu chvíli většinou vytáhnu flašku kampári a porcelánové šachy. „Proč se králem stal Standa, jak Špidlín může být královnou a přitom Honza Kavan, Janina Volfová nebo Pepa Hojdar furt zůstávaj piónama, krucinál,“ křičím a házím figurkami po dlaždicích na podlaze. Jenže tím vždycky jenom rozštěkám psy v půlce Nového Veselí a pak už neusnu vůbec.
Ani ve dne mi mlčení moc nejde. Vyrazím na kole k vodě, předjede mě vojenskej džíp, uvidím v duchu Kühnla a začnu se potit. Pohled na převalující se kapry a na mlejny v okolí mě zase irituje asociací, jak si jedna pidistrana ne a ne vypustit rybník. Dal jsem už na radu sousedky, ať se ze svého zoufalství vypíšu, tak jsem napsal pár dopisů a místo do kastlíku je hodil do nafukovacího člunu na chodbě. Leží tam a mě svrbí prsty poslat je do Liďáku. Co mám dělat? Mám dojem, že se mi v tvrzi nějak přemnožili bobříci a že budu muset přikročit k deratizaci, nebo mě zahubí. Vidím je mezi knížkami v knihovně, koukám, jak hryžou dřevěný trakař na chodbě, už je i podezírám, že mi sežrali tlačenku. Zbavte mě, proboha, té proklaté mlčenlivosti, nebo se začnu se svými názory na Grossovu partu svěřovat stromům v lese. A protože vám - jak známo - nesmím říct, že král Standa má oslí uši, půjdu raději spát. Tak dobrou noc.
