Banánová republika
Miroslave, nechcete před usnutím ulehčit své duši a svěřit se čtenářům E8 se svým trápením?
Mám své trápení: Někdo by řek, je to pár kaček, ale nebylo by to prvně, kdy novináři udělali z komára velblouda… Udělali jsme s manželkou za byt ve Strašnicích dluh asi dvanáct tisíc korun. Neplatili jsme za teplo a teplou vodu. Chlapci - to vám ale kladu na srdce - ne že to budete někomu vykládat! Kdyby se dozvěděla opozice, nebo Telička, že já - dvojjediný předseda rozpočtovýho výboru a křesťanský strany –neplatím za odebraný zboží, tak jsem vyřízenej.
Radka mi to na talíř servíruje každej den: ať prej ten dluh vyrovnám, jinak bude ostuda… Za normálních okolností bych jim to rád dal, však mám našetřeno, ale z hlediska vyššího principu mravního prostě nemůžu. Šprajclo se to ve mně přesně v době, kdy unionisti převzali místní rozvoj a celou tu bytovou politiku. Náš tradiční resort! Vždyť ten Němec netuší, jak se míchá malta, a bude lidem radit, jak stavět baráky! Kdybych po něm chtěl, aby dal do chemický rovnice hašení vápna, bude koukat jak trotl. Jen se podívejte, k čemu to jeho ministrování vede: nádraží plná bezdomovců a paneláky se bortěj před očima. Ten náš strašnickej - vždyť jste ho viděli - je už opravdu strašnej, děravej jak řešeto. V obejváku slyšíte celej podzim meluzínu. Radiátory puštěný na plný koule a klepete se na kanapi v huberťáku. Naše domovní samospráva opakovaně žádala o dotaci na zateplení a Němcovi hoši nás poslali k čertu. Prej že nejsme sociální případi. Tak jsem si řek, nepřidáte na polyesterové desky? Zacálujte si to vaše „teplo“ sami. Já si přitopim slivovicí…
Když jsme ten byt před třemi lety kupovali do osobního vlastnictví, stálo nás to 792 tisíc! A co z toho teď máme? Podlomený zdraví. Ještěže máme po švárovi tenhle veleslavínskej bejvák. Není to nic moc: nějakejch dvě stě metrů, tři koupelničky a dva záchody, ale když se rodina uskrovní, vejdeme se. Strašnicím se už vyhýbám jak čert kříži, nechci se rozčilovat. Víkendy trávíme v bechyňský vilce. Na zahradě tam mám tepelný čerpadlo a ležim u televize v trenkách. Paráda.
Čekám, co teď bude. Už nám přišla upomínka… Host do domu, Bůh do domu, jestli k nám ale vtrhne exekutor, poženu ho svinskym krokem za Marešem, ať to vyhrabe z tý jejich vybrakovaný kasičky. Tak dobrou noc.
ČLÁNKY DO MAILU