Banánová republika
Petře, nechcete před usnutím ulehčit své duši a svěřit se čtenářům E8 se svým trápením? Mám své trápení: kolegové z ódéesky se mi posmívaj, že prej se do mý češtiny vkrádá východní přízvuk. Což nemůže bejt pravda, protože Tamara je Češka jak poleno, i když její rodiče jsou Slováci a narodila se v Polsku. Prosím vás, jakejpak vastók? Ona víc než třeba bejvalka Blanka celej život spontánně tíhne k západu a právě to mě na ní fascinuje. Nejenže si pořídila barák na západním předměstí Prahy, ona prodává nejluxusnější voňavky, hodinky, šperky a módu až ve Varech, v Puppu! Dokonce se rozhodla postavit si vilu v Lánech, jen kousek od našeho Nejvyššího, a koupila tam kvůli tomu parcelu od jakéhosi pana Kuckira. Víte, spousta závistivců si myslí, že snad s Tamarou chodím kvůli majetku. To je lež. Nepopírám, že rád nosím kravaty Dunhill, hodinky Breitling a Rolex – sám bych to nebyl schopnej zaplatit, ale ten lánský barák mi pane stejně říkat nikdy nebude, je totiž psanej na Tamařina Matýska. Nijak mi to ale nevadí. Na tý stavbě se mi víc než její hodnota líbí poloha: dosud měl ke Klausovi ze Slanýho nejblíž Tlustý, jenže teď to budu já. To není žádná vypočítavost, ale poctivej konzervatismus. Vždyť už šlechta si stavěla paláce pod Hradem na Malý Straně, a jak jsou hezký.
Jako pravičáka mě hřeje u srdce, že díky Tamařině investicím patří tomu mužikovi Kuckirovi v Lánech už jen asi osm parcel. No řekněte, proč má nějakej přivandrovalec, kterej byl druhým tajemníkem sovětský ambasády, koukat přes plot panu prezidentovi?
Představte si, jaký jsou ty kluci z ódéesky šprýmaři. Tuhle v noci ležím tady v Řepích, jako teď, spím, najednou se mnou cloumá Mates a volá: „Tati“ – tak mi říká, filuta – „přišli loupežníci.“ Tak jsem seběhl po schodech dolů, Tamara nebyla doma, a co nevidím, v hale stálo snad celé grémium s punčochama na hlavách. „Co blbnete, ogaři,“ vyštěkl jsem rozespale. A víte, co mi řekli? Že se mezi sebou vsadili, jestli náhle probuzen nezačnu třeba mluvit rusky! A abych prej v zájmu strany zklidnil hormon. No, nekopli byste je někam?
Zejtra si mě Tamara veze do Varů, už musím spát. Želáju spakójnoj nóči, rebjáta…
