Planeta Země se Měsíčňanům během každého ročního období ukazuje s jinou tváří, odhalila studie francouzského astronoma Adriena Auzouta, který uvažuje o vybudování 305 metrů dlouhého teleskopu pro sledování zvířat na Měsíci. Podobně by mohl vypadat začátek populárně-vědeckého článku o objevech publikovaných pod hlavičkou britské Royal Society. Jen kdyby měla taková témata ve druhé polovině sedmnáctého století šanci proniknout do médií dnešního typu.
Ukazuje to zveřejněný archiv britské obdoby naší Akademie věd, která je nejstarší institucí tohoto typu na světě. Například její list Philosophical Transactions vychází od roku 1665, a nejen jeho prostřednictvím se v análech Royal Society za posledních 250 let nastřádalo na sedmdesát tisíc dokumentů. Všechny jsou zdarma k dispozici prostřednictvím webových stránek Královské společnosti.
Podivíni a ti druzí
Snad ještě zajímavější jsou pozorování „velmi zvídavé osoby“ studující medicínu, která redakce Philosophical Transactions uveřejnila. Časopisem nejmenovaná osoba z holandského města Leiden upozornila na studenta, který strávil tolik nocí přílišným pozorováním hvězd, až mu jeho posedlost způsobila zdravotní problémy. Noční studené a vlhké ovzduší mu prý ucpalo póry tak, že nebyl schopen se potit, což dokazovala košile, kterou „nosil pět až šest týdnů, a přitom byla stále tak bílá, jako by ji měl jen jeden den“. Ač by podobný slogan udělal radost výrobcům pracích prášků, výsledným problémem bylo zavodnění, z něhož byl ale student astronomie úspěšně vyléčen. Měl tak více štěstí než třináctiletá dívka, která od svých šesti let jedla sůl „jako jiné děti cukr“. Soli prý snědla tolik, že doslova vyschla a ztuhla natolik, že nebyla schopna pohybovat končetinami a zemřela hlady, sdělil „zvídavý Holanďan“.
O něco méně podivínský, i když stále podivný je také výzkum spojený s blesky, o němž pro Philosophical Transactions napsal v roce 1665 jakýsi Dr. Wallis z Oxfordu. Dozvěděl se údajně o nehodě na řece, kde do loďky dvou studentů udeřil blesk – jeden z nich zemřel a druhého úder vymrštil z lodi, až se po pás zabořil do bahna. Přeživší šťastlivec odnesl událost jen ztrátou paměti na konkrétní chvíli. Pitva jeho méně šťastného kamaráda ukázala, že vypadal nezraněn kromě drobných popálenin na krku, rameni a hrudi, jež „působily jako způsobené rozžhaveným železem“. Poničeno bylo i jeho oblečení, asi nejzvláštnější je pak popis knoflíků košile – pár spodních zůstalo, ostatní jako by úder blesku „odstřelil“.
Perly pro fajnšmekry
Podobných zajímavostí nabízejí archivy Královské společnosti ještě více – ať už jde o transfuzi krve v roce 1666 mezi nemocným a zdravým psem za účelem pozorování výsledných efektů, o popis léčení střevních obtíží spolknutím střelných kulek a následné reakce těla či o experimenty pro chlazení bez ledu, sněhu a větru.
Kromě zvláštností a podivností však fanoušci vědeckého bádání najdou v archivech perly. Jednou z nich je například výzkum jednoho z otců americké demokracie Benjamina Franklina. Jeho příspěvek z roku 1752 se též věnuje bleskům, ale z trochu jiného pohledu. Diplomat, státník, spisovatel a vynálezce ve své práci popisuje experiment s elektrickým nábojem blesku pomocí papírového draka na železné tyči. Nebezpečný pokus vyzkoušel na vlastní kůži a posléze sestrojil funkční bleskosvod, jimiž jsou dnes vybaveny snad všechny budovy, třebaže bleskosvod na jiném principu ještě před ním vynalezl český kněz Prokop Diviš.
Dalším tipem na zajímavé čtení je první publikace Isaaca Newtona. Ta v roce 1672 přináší revoluční objev, jenž v rozporu s tehdy rozšířenou představou vysvětluje barvy jako nedílnou část paprsku světla. Za pomoci optického hranolu v ní také dokazuje, že bílá vzniká složením ostatních barev. Newton byl ve stejném roce zvolen členem Královské společnosti, od roku 1703 jí pak předsedal a v čele této akademie zůstal 24 let.
