Svoboda na síti může oloupit hudebníky o výdělky
Příchod kompaktního disku znamenal loučení s jednou érou, i když se jednalo pouze o záměnu jednoho nosiče za jiný. Skutečně dramatický přechod lze očekávat s rozšířením digitálně formátované hudby na internetu. Pro umělce to znamená v historii úplně první šanci, jak dostat své skladby přímo k posluchači: hudbu, kterou složí v ložnici, budou moci bez berlí hudebního vydavatelství, distribuční sítě a kamenných obchodů poskytnout milionům potenciálních posluchačů napo jených na internet.
Ačkoli největší objem prodeje onlineové hudby plyne prozatím z elektronických nákupů kompaktních disků, budoucnost gramofonového průmyslu ohrožuje nová technologie komprimování hudebních počítačových souborů zvaná MP3. Pomocí ní mohou uživatelé inte rnetu „stahovat sta tisíce písní do svých hard disků - a to vše zadarmo. Stačí jen zabrousit na webovou stránku www. MP3.com, kde si lze vybrat z nabídky pětatřiceti tisíc umělců přes sto tisíc písní. Dnes - na počátku éry digitálně formátova né hudby na internetu - není ještě nahrávání hudebního „kousku jednoduchá záležitost. Stažení pětiminutové skladby včetně nahrání potřebného softwaru se může protáhnout až na tři čtvrtě hodiny. Oblíbené album zato lze uchovat ve formě souboru přímo v počítači, poslat kamarádovi či zaznamenat na přehrávač MP3 a vyrazit do ulic.
Světové gramofonové společnosti nástup digitální onlineové hudby podcenily. Šéfové vydavatelství se probudili až poté, co se minulé léto začaly obchodovat společnosti MP3.com a EMusic.com na burze Nasdaq. Přestože firmy nabízejí drtivou většinu hudby zdarma, některé webové stránky požadují za stažení jednoho hitu 99 centů a za celé album osm dolarů. Podobné služby lze nalézt na mnohých hudebních stránkách od Atomic pop až po listen.com. Onlineový prodej totiž umělci výrazně zvyšuje zisk. Místo zhruba dvou dolarů, které zavedený hudebník získá na prodeji alba, mu prodej elektronickou cestou může vydělat až pět dolarů.
„Na rozdíl od velkých gramofonových firem, které vnímají MP3 jako ohrožení svého byznysu, my v něm vidíme obrovskou příležitost, prohlásil Bob H. Kohn, šéf EMusic.com.
Technologie MP3 představuje pro distribuci hudby zhruba stejnou revoluci, jakou byl internetový prohlížeč. Recept na úspěch zahrnuje základní ingredience - nabízí klientovi pohodlí a různorodost.
Kult MP3.
Hudba přitahuje mladé lidi více než sebelepší reklama. V poměrně krátkém období se tudíž MP3 stala mezi mládeží heslem, které jí pomáhá odlišit se od generace rodičů, kteří nemají ponětí, o co jde. Atraktivní punc něčeho zakázaného je dalším důvodem popularity MP3. Velká část digitální hudby na internetu je totiž stahována nelegálně.
Problémem je (jako mnohokrát v minulosti) fakt, že technologie předběhla právo i morálku. Umělec tedy na jedné straně může pomocí MP3 distribuovat hudbu bez prostředníků - gramofonových firem -, na druhé však své skladby poskytuje zdarma. Tato forma vlastního zviditelňování je vhodná pro nadšence, pro něž je hudba zábavou, nikoli obživou. „Někomu se líbí Picasso, jinému Koudelka z Vinohrad. Když si jeho obraz koupíte, pomůžete mu k tomu, aby mohl malovat dál. Když mu ho ukradnete, bu de muset nastoupit do ČKD, aby zaplatil nájem, řekl týdeníku EURO hudebník Jan P. Muchow.
MP3 Inc. umělcům za jejich tituly nic neplatí. Pokud se hudebník rozhodne umístit píseň do jejich digitální databáze, dobrovolně se zbavuje autorských práv. MP3 sice sestavuje měsíční žebříček deseti „nejstahovanějších alb, jedinou odměnou je však proc entuální rozdělení dvou set tisíc dolarů v programu Payback for Playback. Nejbohatší hudebník prosince si tak prostřednictvím MP3 přišel na necelých pět tisíc dolarů. Navíc výplaty nejsou autorskými honoráři, ale spíše dobrovolným příspěvkem MP3 Inc.
Seznam digitálních písní na MP3 obsahuje většinou neznámé umělce. Ti se zneužití autorských práv neobávají - naopak jsou rádi, že se o nich svět dozví. Písně známých a žádaných interpretů současné hudební scény se dostávají do počítačů o poznání složitěji. Pomocí softwaru, který lze zdarma získat na internetu, si milovník Michaela Jacksona přehraje cédéčko do digitálně komprimovaného formátu, který může nekonečně kopírovat, aniž by ztratil kvalitu. Na virtuální burze si potom soubory dat obsahující známé hity vyměňuje s podobně zaměřenými nadšenci. Přestože se jedná jednoznačně o pirátské praktiky, které zjevně porušují autorská práva a poškozují umělce i gramofonové firmy, postih je téměř nemožný.
Tak jako nelze soudit firmu, která vyrobila telefon, za to, že se prostřednictvím tohoto přístroje dva lidé domluvili na vraždě, nelze ani postihnout výrobce softwaru, který umožňuje výměnu nelegálně získaných nahrávek. Tématu regulace internetu, který představuje jediné svobodné médium, se vyhýbají i politici. Paradoxně to budou ale právě umělci, kteří si nejvíce cení absolutní svobody, a s nimi gramofonové firmy, které budou s přibývajícími finančními ztrátami požadovat na politicích, aby připravili zákonné normy upravující autorská práva na internetu.
Přirozeně to není jen hudební průmysl, který se cítí ohrožený svobodou internetu. Minulý týden začalo ve Spojených státech soudní řízení, v němž Asociace hollywoodských filmových studií žaluje mladé programátory, kteří rozlouskli kódování digitálního videa DVD a program poskytli zadarmo na internetu.
Český hudební průmysl má kvůli nízké penetraci internetu v České republice o něco více času. Na rozdíl od USA, kde je připojeno třicet osm procent domácností, a od západní Evropy s devíti procenty u nás má stálý přístup k i nternetu méně než jedno procento populace. Připočteme-li fakt, že sedmdesát procent uživatelů technologie MP3 je mladších pětadvaceti let, nemusí se české gramofonové firmy prozatím ničeho obávat. „Myslím si, že minimálně pět, ale spíše více let se u nás nic převratného nestane, prohlašuje Dana Skalová, spolumajitelka B&Music, která je součástí Universalu. Podle ní bude pro českého spotřebitele i v budoucnosti rozhodujícím faktorem konkrétní interpret a žánr. Nejsilnější spotřebitelská skupina je totiž v českých podmínkách daleko více ovlivňovaná bulvárním tiskem a televizními estrádami na komerčních televizích. „Tyto lidi internet nezasáhne ještě dlouho, tvrdí Skalová.
Soumrak existence gramofonových společností podle Skalové není na programu dne. „Kapela, která je na špičce, si může diktovat podmínky a může si zkusit vydat desku bez vydavatelství. Neobejde se ale bez investice do promotion a pozbývá určitýc h výhod, které má k disposici vydavatelství. Navíc bude stejně muset využít stávající distribuční sítě, říká Skalová. Podobně vidí problém i Jan P. Muchow, který patří mezi několik málo českých umělců, jejichž písně lze poslouchat na webové st ránce: „V budoucnosti asi bude čím dál tím méně globálních velkokapel, protože se ztratí mezi miliony hu- debníků, kteří se budou nabízet v digitálním katalogu na internetu. Přesto si ani on sám nedokáže představit, že hudba, do níž vložil energii a čas, by byla zadarmo.
Autoři by mohli uhlídat svoje práva variací postupu, kterého užívá Ochranný svaz autorů: ten za veřejnou reprodukci titulů vybírá peníze. Do počítačů by mohla být vložena zařízení, která by monitorovala počet přehrání virtuálních alb. To ale s sebo u nese jiný závažný problém, s nímž se internet potýká: možnost nelegálního stahování informací o uživateli.
