Nová legislativa může zdecimovat rizikové řízení podniku
Čerstvě schválená novela Obchodního zákoníku si už vysloužila kritiku průmyslníků, právníků, podnikatelů i lobbistů. Kupodivu jim nejvíce vadí skutečnost, že všechny veřejné listiny společností budou muset mít napříště formu notářského zápisu. Téměř vůbec se nehovoří o ustanovení, které může výrazně omezit možnosti a chuť manažerů zkrachovalých firem věnovat se dál práci ve statutárních orgánech. Stejně tak hrozí pokles zájmu o risk management (EURO 22/2000). Lidová tvořivost. Ten, kdo byl členem některého ze statutárních orgánů rok či méně před tím, než byl na společnost prohlášen konkurs, nebude smět po další tři roky zasedat v žádném orgánu jakékoli společnosti, nedokáže–li při soudním řízení, že vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby úpadek nenastal. Sněmovna z vlastní iniciativy zpřísnila původní úpravu, kdy postačilo řádné vykonávání funkce prokázat při rejstříkovém řízení. „Rejstříkové řízení, prosím. Ale chodit k soudu a dokazovat tam, že nejsem bankrotář nebo tunelář, to nemám zapotřebí. A z ostudy kabát taky ne, shrnul význam změny jeden z manažerů. Ten působil jako jednatel (což je rovněž statutární funkce) ve firmě, která skončila v konkursu, jen několik měsíců. Nastoupil do ní s úkolem pokusit se formou prodeje nadbytečných aktiv získat prostředky pro záchranu podniku. Čas jen do března. Každý manažer dotčený výše zmíněnou překážkou ve výko–nu funkce musí skončit do tří měsíců od nabytí účinnosti novely. S tou se počítá k 1. lednu 2000, takže do konce března by mělo být vymalováno. V praxi by mohla nastat situace, že někomu zanikne jeho mandát a po čase bude do funkce znovu jmenován či zvolen. Kolika lidí se příslušný § 31 Obchodního zákoníku týká, zatím nikdo nespočítal. Rozhodně však ne všichni postižení patří mezi hrobaře či tuneláře. Jak tenká je linka mezi přežitím a úpadkem, dokladují případy, kdy žádost o prohlášení konkursu by měli podat sami členové představenstva. Ti tak mají učinit, klesne–li vlastní jmění firmy pod padesát procent základního jmění (po Novém roce se bude říkat kapitál). To ovšem nevypovídá o skutečné finanční stabilitě a závazcích podniku. Proto legislativa nabízí ještě jedno řešení. Svolat valnou hromadu, upozornit akcionáře na problém a nechat si schválit obchodní plán, předpokládající uvedení stavu do normálu. To učinilo například představenstvo v Aeru Vodochody. Letos svůj krok hodlá zopakovat. Aero doplácí na nedostatečnou restrukturalizaci z dob, kdy společnost ovládal stát. Po vstupu Boeingu nikdo nepředpokládá, že by brzy skončilo v konkursu. Některé firmy stejného rozměru se ale privatizovat a podpořit státní zakázkou nepodařilo. Rozdíl mezi nimi není dán prací managementu, ale přičiněním státních úředníků. Řada manažerů byla do svých funkcí vybrána právě s úkolem zachránit firmu před konkursem. Mnohde je dosazují samotní věřitelé, především banky. I ty ale mohou změnit názor a standstill agreement s dalšími věřiteli ukončit. Člověk, který nemá na úpadku žádnou vinu, potom ponese stigma hrobaře. V takové situaci množina manažerů ochotných řídit ohrožené firmy jistě prořídne. Ani podnikatelé skupující podceněné firmy ve špatném stavu asi nebudou ochotni sami zasednout do statutárních orgánů. „Registrujeme náznaky, že se z nich budou stahovat. Tím ovšem může účinnost jejich aktivity poklesnout, upozorňuje člen dozorčí rady Komerční banky a advokát Radek Pokorný. Království za notáře. Nebezpečného paragrafu omezujícího manažery zkrachovalých firem si zatím všimlo jen pár advokátů. Z podnikatelských kruhů zní spíše kritika směrem k povinnosti vytvářet napříště všechny veřejné listiny společností formou notářského zápisu. Ustanovení se týká zakladatelských smluv, společenských smluv, stanov a rozhodnutí valných hromad. V praxi to znamená, že například na valné hromadě bude notář nejen ověřovat, že na vlastní oči viděl a slyšel, co je v zápise, ale také studovat správnost rozhodnutí z hlediska legislativy. Pokud něco překročí zákonné hranice, bude na to muset valnou hromadu upozornit. Notář má na rozdíl od soudu také zkoumat například vůli stran společenskou či zakladatelskou smlouvu uzavřít. Podnikatelům vadí, že přibývá byrokracie a novela zvýší jejich náklady o poplatky notářům. „Já v tom byrokracii nevidím, a pro firmy to dokonce bude výhodné, reaguje na kritiku jeden z autorů novely, šéf katedry práva na Vysoké škole ekonomické v Praze Jan Dědič, který sbíral zkušenosti člena statutárního orgánu v SPT Telecom, IPF Komerční banky či Orličanu. Podle něj vychází požadavek na notářské zápisy od Evropské unie a jde o běžnou praxi v řadě zemí. Bez ní by se například těžko podařila realizovat podmínka občanského soudního řádu – zapisovat všechny změny do obchodního rejstříku do patnácti dnů od podání žádosti. Soudy totiž budou dostávat na stůl listiny, u nichž existuje domněnka správnosti, a notář bude garantem zákonnosti. Za výhodnou pro předkladatele veřejných listin však považuje Dědič především skutečnost, že za chyby způsobené notářem ručí stát. „Musí například upozornit na nezákonnost rozhodnutí valné hromady. Pokud tak neučiní a společnosti z tohoto rozhodnutí vzniknou škody, ručí za ně stát, zdůrazňuje. Zvýšení nákladů považuje v tomto světle za nepodstatné, zvláště u velkých firem. Malým podnikatelům by možná výdaje v řádu několika tisíc mohly způsobit potíže, ovšem nijak drastické. Se zápisy je ale spojen jiný problém. „Například v Praze je notářů jednoznačný nedostatek. Pokud bude někdo potřebovat uzavřít smlouvu do druhého dne, nemá šanci, tvrdí Pokorný. Rovněž zdůrazňuje, že v některých zemích navazuje na ověření listin už pouhá registrace rejstříkovým soudem namísto schvalovacího procesu. Paralyzované a dražší odkupy. Zvýšení nákladů ale může přinést povinnost doprovodit každou nabídku odkupu akcií posudkem na cenu. Otázkou asi nebudou náklady na získání analýzy, nýbrž to, že odkupující budou muset mnohdy nabídnout více, než by chtěli. Drobní akcionáři také mohou být spokojeni s novým výpočtem odkupní ceny. Doposud nebylo jasné, jaký trh se má používat, novela nabízí složitý vzorec využívající i ceny Střediska cenných papírů, kterým lze dojít jen k jednomu výsledku. Peníze budou muset k prodejci akcií dorazit do dvou měsíců. Na odkupy konečně začne dohlížet Komise pro cenné papíry, která k tomu dosud paradoxně neměla mandát. Vlnu nevole vyvolalo ustanovení, které říká, že v případě nabídky na převzetí (nový pojem pro odkup) musí představenstvo do tří dnů zpracovat a zveřejnit své vyjádření k této nabídce z hlediska věřitelů, zaměstnanců, akcionářů a informovat o tom. „Za tři dny se představenstvo velké firmy ani nesejde, tvrdí Pokorný. Zemědělská lichva. Perličku, jejímž cílem byla zřejmě ochrana zemědělských dodavatelů před potravinářskými řetězci, vidí Pokorný v § 454 novely. Smlouvy, jejichž předmětem plnění jsou potraviny, suroviny pro potraviny a živočišné či rostlinné produkty, bude kupující povinen uzavřít do patnácti dnů od doby, kdy mu byl návrh smlouvy doručen. „Já toto znění chápu tak, že když bude někdo chovat třeba prasata a pošle návrh smlouvy, tak bude obchodník muset prasata koupit, anebo prokázat, že je nepotřebuje, říká Pokorný. Bude–li kupující v prodlení, stanoví zákon pokutu pro porušení smluvní povinnosti ve výši jednoho procenta kupní ceny za každý den prodlení. „Takto vysokou pokutu či úrok z prodlení vždy soudy snižují a tady to stát naopak zavádí, říká Pokorný. Novela také umožňuje vládě nařídit, že podobné podmínky se budou moci uplatnit na jakékoliv předměty, tedy třeba televize. Velké firmy v pohodě. Zástupci předních tuzemských firem se změn přicházejících s novelou Obchodního zákoníku příliš neobávají. „Nepředpokládáme, že by nám to jakýmkoliv způsobem ztížilo naše podnikání. Budeme muset především změnit stanovy společnosti. Nedomníváme se, že novela by mohla způsobit nárůst nákladů ani že přinese nějaké významné změny v průběhu valných hromad, sdělil týdeníku EURO tiskový mluvčí společnosti ČEZ Ladislav Kříž. Určité obtíže může způsobit přísná úprava volby členů dozorčí rady zastupujících zaměstnance, neboť bude vyžadován souhlas nadpoloviční většiny všech zaměstnanců společnosti. „Například v České spořitelně při celkovém počtu čtrnácti až patnácti tisíc zaměstnanců bude složité takového výsledku dosáhnout, uvádí tiskový mluvčí této instituce Martin Maňák. Podnikatelům může potíže způsobit i to, že nebudou smět být stoprocentními vlastníky ve více než třech společnostech. Do souladu s tímto ustanovením budou muset uvést své podnikání od dvou let do nabytí účinnosti novely, a to jim může přinést finanční škody. Tradiční chaos. I u Obchodního zákoníku přinesla sněmovna úpravy neprovázané na navazující ustanovení téhož či jiného zákona. Zákonodárci vypustili povinnost pro lidi zapsané v obchodním rejstříku uvádět na listinách, kde jsou evidováni a pod jakou spisovou značkou. Přestupkový zákon ale nadále považuje nedodržení této povinnosti za přestupek, takže ji vlastně zavádí. Těm, kteří to očekávali od Obchodního zákoníku, ale může tato skutečnost uniknout. Po dodatečných zásazích chybí definice skutečného sídla právnické osoby, kterou nahradil obrat „místo, odkud má osoba právnický titul . Bohužel, na jiném místě můžeme najít: „…ten, jehož skutečné sídlo se liší,..“.
