Máloco dokáže podnikatele tak rozhodit jako fakt, že mu má do firmy přijít kontrola. Důvodů jehned několik. Především je to naprosto nejednoznačné vymezení pravomocí kontrolních orgánů. Kontrola přijde do firmy, a podnikatel pořádně ani neví, co vše bude zkoumat.
Máloco dokáže podnikatele tak rozhodit jako fakt, že mu má do firmy přijít kontrola. Důvodů je
hned několik. Především je to naprosto nejednoznačné vymezení pravomocí kontrolních orgánů. Kontrola přijde do firmy, a podnikatel pořádně ani neví, co vše bude zkoumat.
Častokrát se tak postupuje podle zásady: „Tak dlouho se budeme šťourat, dokud něco nenajdeme“. Je jenom logické, že v záplavě nejrůznějších nařízení, zákonů, zákazů, předpisů a další legislativní veteše se nakonec to „něco“ najde vždycky.
Legislativní džungle pak s sebou přináší další pikanterie. Žádný z úředníků, natož z politiků, kteří legislativní nesmysly přijímají a vydávají, není nakonec schopen zaručit, že jím vydaný předpis nebude v rozporu s předpisem jiným. Ostatně i materiál shrnující problematiku kontrol, který nedávno zpracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu, připouští, že jednotlivé předpisy se v praxi skutečně negují. Co vyžaduje jeden kontrolní orgán, jiný pak považuje za závadu.
Zákon dnes bohužel neupravuje ani součinnost kontrolované osoby s kontrolními orgány, takže místo toho, aby se podnikatel věnoval tomu, čemu má, prosedí týdny či měsíce s kontrolory. Nemluvě o tom, že se často ani nemůže dostat k firemním dokumentům a písemnostem, protože v těch se právě přehrabují kontroloři. Neméně závažné je, že jednotlivé kontrolní orgány nejsou ani schopny vzájemně zkoordinovat činnost. Takže do firmy lezou jako švábi na pivo, a zatímco jeden zrovna odchází dveřmi, další už tam leze oknem. Se ztrátami, které podnikateli kontrolami vzniknou, se pak může nechat akorát tak vyfotit - protože zákon ani neupravuje možnost náhrady škody, která byla způsobena činností příslušného orgánu veřejné správy.
Třešničkou na dortu je pak situace především v menších městech a obcích, kde se kontroly stávají předmětem vyřizování si sousedských účtů a nejrůznějších místních animozit. Ministerstvo průmyslu, stejně jako ministerstvo vnitra chtějí dosavadní neutěšenou praxi řešit. Nezbývá než doufat, že zvolené řešení bude ku prospěchu nejenom státu, ale především těch, kterých se jeho postup především týká, tedy podnikatelů.