Peníze na protiraketový štít budou, ale není jasné kolik, říká velvyslanec v USA
PETR KOLÁŘ (45) Přední český diplomat, v současnosti velvyslanec ve Spojených státech. Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, v letech 1987 až 1988 vykonával převážně dělnické profese. Později studoval mezinárodní vztahy během stáží ve Washingtonu, v Londýně i Oslu. Na konci roku 1993 nastoupil na ministerstvo zahraničí. Jako velvyslanec ve Švédsku v roce 1997 zasáhl do vnitrostranické aféry v ODS, když prohlásil, že tehdejší šéf strany Václav Klaus věděl o skrytém sponzorovi občanských demokratů, kterým byl bývalý tenista a podnikatel Milan Šrejber. Později byl Kolář také velvyslancem v Irsku a náměstkem ministra zahraničí. Petr Kolář je ženatý, má dvě děti. Kromě mezinárodní politiky se zajímá o sport, literaturu, historii a výtvarné umění.
EURO: Domníváte se, že americký Kongres nakonec schválí finance pro budování protiraketového systému ve střední Evropě? KOLÁŘ: Domnívám se, že schválí. Netroufám si ovšem předjímat, v jaké konečné výši to bude. Celkově to teď pro zastánce budování základen ve střední Evropě vypadá příznivěji než před časem. Ve výdajích se škrtá, ale ne tolik, jak se původně předpokládalo.
EURO: Když se určitá část výdajů škrtne, bude to mít vliv na výstavbu celého systému ve střední Evropě? Znamená to, že by ten projekt vlastně nebyl realizovatelný? KOLÁŘ: Toto je z našeho pohledu celkem zřejmé. I ti, kteří jsou v Americe proti budování protiraketové základny v Polsku, často podporují vybudování radaru v Česku. Snaží se nás uklidňovat, když se podivujeme nad tím, jak by to tedy vlastně bylo koncipováno. Já naopak vysvětluji, že bez protiraketového štítu v Polsku celý koncept postrádá logiku. Cílem má být totiž nejen obrana Spojených států, ale i jejich spojenců a přátel. Navíc by budování samotného radaru mohlo nahrávat teoriím těch kritiků obranného štítu, kteří říkají, že od začátku přece nejde o žádnou obranu proti darebáckým státům, ale především o monitorování situace v Rusku.
EURO: Není ale tím skutečně prvotním cílem obrana území Spojených států? KOLÁŘ: Vůbec si netroufám někomu dělat sondu do svědomí. Ale vždy jde nejprve o košili, a pak teprve o kabát. Na druhé straně jsme spojenci. Američtí stratégové si jsou velmi dobře vědomi, že kdyby docházelo k destrukci spojenců, byla by tím oslabena také Amerika. My bychom si zase měli být vědomi toho, že i kdyby ten systém byl pouze pro obranu Spojených států - a teď pouze teoretizuji -, je v našem zájmu obraně Ameriky přispět. Kdyby eventuálně Spojené státy měly být napadeny, oslabeny, byla by tím oslabena naše vlastní bezpečnost.
EURO: Říkáte tedy Američanům, že také oni by měli mít zájem na tom, aby byli chráněni i jejich spojenci? KOLÁŘ: Přesně tak, stejně jako to říkají oni nám. A Američané nám také zdůrazňují, že mají bytostný zájem, aby byli chráněni jejich spojenci. Zpočátku byly určité pochybnosti třeba o tom, zda bude zajištěno také jižní křídlo Severoatlantické aliance. Podobné nedostatky a pochybnosti se postupně odstraňují.
EURO: Může se něco změnit po prezidentských volbách ve Spojených státech? Mohl by se nový prezident, zvláště kdyby to byl představitel Demokratické strany, dívat na celou věc jinak? KOLÁŘ: Nemohu to vyloučit, ale dost by mne to překvapilo. Určitě mohou být pozměněny různé akcenty, ale udivilo by mne, kdyby se k této prioritní strategické záležitosti nějak dramaticky otočil přístup. Demokraté jsou teď v opozici a mohou si samozřejmě dovolit kritizovat administrativu. Ale příští americká administrativa by sotva mohla ignorovat potenciální bezpečnostní rizika, která se v určitém čase mohou stát velmi reálnými. Použiji příměr jednoho člověka, který v nějakém blogu nebo při chatování se mnou použil následující argument: I Noe stavěl loď před povodní a ne až po povodni. A všichni doufáme, že bude-li tento obranný systém vybudován, nebude muset být nikdy použit.
EURO: Všichni američtí prezidenti se budou samozřejmě starat o zajištění bezpečnosti, nicméně ta hrozba může být chápána odlišně. KOLÁŘ: Určitě, ty rozdíly už jsou vidět. Snažím se jen rozlišit to, co je silná předvolební rétorika, a to, co později může být realita odrážející vládní odpovědnost. Navíc bych kategoricky nepředjímal, že demokraté vyhrají volby. V tuto chvíli to tak vypadá, ale není to stoprocentní. Hodláme seriózně jednat s naším strategickým spojencem a dohodnout pro nás příznivé podmínky. Vše musí být v souladu s naším právním řádem. Kdyby třeba v budoucnu někdo z obsluhy radaru něco spáchal, máme mít možnost ho podle našich vlastních zákonů postihnout. Je tu řada dalších věcí, které s tím souvisejí. Tím, kdo nakonec musí vědět, co chce, není jenom naše vláda a náš Parlament, ale také americká strana. Musím se opakovaně nechávat ujišťovat i o tom, že ten projekt je brán jako seriózní a že čeští politici a vyjednavači nebudou náhle postaveni do situace, kdy se jim řekne: Ó, promiňte, to už neplatí, to dělali ti před námi.
EURO: Takové riziko tedy existuje? KOLÁŘ: Nemůžete ho nikdy vyloučit. A mým úkolem ani není ho nějak minimalizovat, je prostě věcí americké strany, jak se rozhodne. Mým úkolem je monitorovat situaci, jednat s Američany o tom, jak se vyvíjejí jejich pohledy na věc. A na základě poznatků, které předávám do Prahy, se eventuálně může vyvíjet nebo modifikovat náš přístup.
EURO: Které výhrady vůči protiraketovému systému ve střední Evropě zmiňovali američtí kongresmani nejčastěji? Byly to obavy z nedostatečné technické funkčnosti systému? Nebo pochybnosti, zda je právě Írán tou nejsilnější hrozbou? Nebo to byla obava z nedostatečné vstřícnosti Polska a Česka, na jejichž území má být protiraketový systém umístěn? KOLÁŘ: Kombinace toho všeho. Tedy když si odmyslíme takové ty trošku poplašenecké nálady ve smyslu: Nač teď provokovat Rusko, to nám za to nestojí, nezlobme Putina. Část konstruktivních odpůrců obranných raket v Polsku říká: Kdo ví, jaký bude vývoj v příštích několika letech. Tito lidé pochybují, zda má smysl už teď budovat sila, zapouštět něco do země. Možná v budoucnu dokážeme vyvinout systém, který bude flexibilnější, říkají. A samozřejmě se také dotazují, jak je to s těmi oslovenými partnerskými zeměmi, s Českem a Polskem. Tážou se administrativy, zda je schopna zaručit, že s námi opravdu vyjedná dohodu a že peníze nebudou investovány do něčeho, co bychom my nakonec odmítli. To je ovšem trošku začarovaný kruh, protože já samozřejmě hájím české zájmy a říkám jim: Nezlobte se, po nás také nemůžete chtít, abychom uzavřeli dohodu, kdybyste nebyli schopni garantovat, že ten projekt opravdu bude mít pokračování a že do něj i příští administrativa půjde s naprostou vážností. Takže je to ta známá otázka, co bylo dříve - jestli vejce, nebo slepice.
EURO: Někteří odpůrci protiraketového štítu ve střední Evropě říkají, že i když má být počet obranných raket v Polsku omezený, nebude do budoucna žádný problém jejich počet rozšířit. A to už by mohlo výrazněji změnit poměr sil třeba ve vztahu k Rusku. Co si o tom myslíte? KOLÁŘ: Vývoj jde dopředu. Já neumím předvídat, co bude za čas, jak se bude vyvíjet mezinárodní situace. Je pravda, že se svého času mluvilo o tom, že další základny Spojených států zvláště v zemích bývalé Varšavské smlouvy nebudou. Dnes se o tom seriózně jedná. Pro mě ale studená válka prostě skončila. Prezident George Bush v Praze několikrát zdůraznil, že pro něj Rusko není nepřítel. Když to v Rusku nechtějí slyšet, kladu si otázku, jaký k tomu mají důvod. Proč nechtějí vnímat ta nebezpečí, která dnes existují? Rusové přece mohou využít nové mezinárodní situace k tomu, aby se stali skutečně seriózním partnerem západního společenství.
EURO: Myslíte, že Rusy ten projekt protiraketové obrany ve střední Evropě překvapil? Nebo je Američané upozorňovali předem? KOLÁŘ: Víte, já jim nevidím do hlavy. Je to pro mne trošku rébus, i když sám si o tom spekuluji, mám o tom vlastní teorie… Když jsem viděl chronologii příslušných jednání a dozvěděl jsem se o informacích, které byly Rusku poskytovány, musím říci, že bych byl velmi překvapen, kdyby oni měli být překvapeni. Ale kdo ví… Já nevím, jak funguje ta prostupnost informací v Rusku z úrovní technických, pracovních a odborných do těch nejvyšších, politických. Netroufám si obviňovat prezidenta Vladimira Putina z toho, že neříká pravdu, když uvádí, že o určitých jednáních nevěděl.
EURO: Česko dalo najevo, že není příliš spokojeno s řešením ohledně amerických víz, které se teď rýsuje. Do jaké míry je pro nás v tomto ohledu důležitá solidarita s dalšími středoevropskými zeměmi, které se - možná na rozdíl od Česka - zrušení víz pro své občany nemusejí dočkat? Neměl by být důležitější náš vlastní zájem? KOLÁŘ: Toto téma je příkladem legislativního procesu, který se kvůli různým pozměňovacím návrhům vychýlil jinam, než byl původní záměr zákonodárců. Schválený zákon nevyhovuje ani prezidentu Bushovi. Bush chtěl docílit toho, aby mohl evropské spojence ocenit tím, že je bude brát jako rovnocenné. Administrativa měla mnohem flexibilněji rozhodovat o tom, kdo má být v bezvízovém režimu. Podle jedné z interpretací zákona tak ale nemůže učinit, pokud příslušná země dosud vykazuje více než deset procent odmítnutých žádostí svých občanů o víza. Solidarita s ostatními zeměmi je přitom naším zájmem. Ve Spojených státech se jako v jiných civilizovaných zemích přihlíží k tomu, zda jste schopni spolupracovat s ostatními a táhnout za jeden provaz s těmi, kteří mají podobný zájem. Když jste sám samotinký, váš hlas nemá tu rezonanci, váhu, sílu. A my stále ještě nejsme v cíli. Ještě nejsme v bezvízovém režimu. Je-li zachována určitá hranice, i když to je třeba deset procent, do kterých my se vejdeme, kdo mi zaručí, že příští rok nebudeme nad deseti procenty?
EURO: Budeme se snažit přijaté řešení ještě změnit? KOLÁŘ: Teď už nemůžeme změnit zákon. Byla tam ještě jistá šance, ale ta nevypadá reálně. Chceme však společně s ostatními usilovat o to, aby se v rámci nového zákona vytvořily takové prováděcí předpisy, které nám všem pomohou dosáhnout svého.
EURO: To se může týkat těch deseti procent? KOLÁŘ: Myslím, že když budou šikovní právníci tvořit určité prováděcí předpisy, mohou na základě formulací v zákoně najít určitá východiska. Je k tomu potřeba nikoliv trocha dobré vůle, ale hodně dobré vůle. V takovém případě by bylo možné dát administrativě větší pravomoci.
EURO: Kdy by mohla být víza pro české občany zrušena? Jaký je váš reálný odhad? KOLÁŘ: Jsem střízlivý optimista. Doufám, že to bude do začátku našeho předsednictví v Evropské unii. To začíná v lednu 2009. Představa, že unii předsedá země, která je pořád v jiném režimu než staré členské státy EU, je pro mě natolik absurdní, že si ji nechci připustit. Tam by se přirozeně muselo stát to, čeho určitě nechceme ani my, ani naši spojenci v Americe dosáhnout - stala by se z toho absolutní priorita našeho předsednictví. Jako předsednická země bychom nejednali o ničem jiném než o bezvízovém režimu ve Spojených státech.
EURO: To asi připomínáte i Američanům. KOLÁŘ: Připomínám jim to, samozřejmě. Snažím se jim připomenout určité souvislosti, které objektivně existují. Občas se stává, že tyto souvislosti nejsou v myslích našich přátel propojeny.
EURO: Jednání o protiraketové obraně ve střední Evropě a zrušení víz pro občany Česka a dalších států spolu formálně nesouvisejí. Snažíte se ale vysvětlovat Američanům, včetně třeba kongresmanů, že určitá souvislost tady přece jenom je? Že v obou případech jde o spojenectví? KOLÁŘ: Ano. Podívejte se, jednou věcí je technická stránka obou věcí. Jsou to dva legislativní procesy, které spolu skutečně nesouvisejí. Každý z nich je úplně jiný, zabývají se jimi úplně jiní lidé v Kongresu a ve vládní administrativě. Já se především snažím o to, aby ti, kteří jednají o základně, věděli, že existuje také téma bezvízového režimu. A aby ti, kteří se zabývají vízovými otázkami, věděli, že Spojené státy zároveň s Českem jednají o strategickém projektu, který je pro Američany a jejich spojence velmi důležitý. Z psychologického hlediska je sotva možné tyto dvě záležitosti od sebe oddělit, i když spolu legislativně ani technicky nesouvisejí. Jak máte vysvětlit občanovi emancipované České republiky, sebevědomému českému občanovi, že je dost dobrý na to, aby se podílel na velmi vážném a strategickém bezpečnostním projektu a hostil na svém území radar, ale zároveň není dost dobrý partner k tomu, aby měl při cestě do Spojených států stejná práva, jako má občan Rakouska, Lucemburska, Belgie nebo Francie?
EURO: Jak vlastně vypadá český lobbing, pokud jde o úsilí zrušit americká víza pro české občany? Využíváme služeb nějakých specializovaných firem? KOLÁŘ: Využívali jsme a do konce září budeme využívat firmu Dutko. Když jsme zkoumali legislativní proces ve Spojených státech, dospěli jsme k závěru, že by bylo příliš nezodpovědné vypustit jeden z možných instrumentů, který se v Americe běžně používá - tedy mít najaté lobbisty. K tomuto závěru jsme dospěli společně s ostatními zeměmi, jež jsou zastoupeny v naší koalici pro vízovou rovnost. Společně jsme se dohodli na taktice, na dalším postupu a na tom, že lobbisty najmeme společně, aby to pro nás nebylo příliš drahé. Proto jsme se domluvili na výběrovém řízení. Sedm zemí naší koalice vytvořilo komisi a do výběrového řízení se přihlásily různé americké lobbistické společnosti. Poměrem šest ku jedné bylo v prvním kole hlasování vybráno Dutko. Zástupci té jediné země, která měla jinou preferenci, se přes víkend poradili se svým ústředím a připojili se k většinovému názoru.
