Práce Prescotta a Kydlanda získaly ocenění
V akademických kruzích se považuje za nevhodné požádat makroekonoma o předpověď, jaké bude v příštím roce tempo hospodářského růstu. To je špinavá práce pro lidi v terénu, kteří spoléhají na svůj šestý smysl. Neměly by se však přece jen ekonomické teorie posuzovat na základě přesnosti jejich prognóz ve vztahu k reálnému světu?
Zdá se, že ne. Alespoň ne tehdy, když sedíte ve výboru, který uděluje Nobelovu cenu za ekonomii. Tuto cenu získali 11. října třiašedesátiletý Edward C. Prescott, jenž působí na arizonské státní univerzitě a v americkém Fedu v Minneapolisu, a šedesátiletý Finn E. Kydland – původem Nor – z University of California v Santa Barbaře a Carnegie-Mellon University. Nobelovu cenu získali za dvě klíčové práce. V první dokázali, že měnová politika funguje nejlépe tehdy, když centrální banky prosazují konzistentní politiku, a druhá uvedla do souvislosti výkyvy hospodářského cyklu a technologický pokrok.
NEBLAHÝ STAV
Většina ekonomů sice vychvaluje Prescotta a Kydlanda pro jejich prozíravost a originalitu, ale praktický význam jejich práce je omezený. To lecos napovídá o problematickém stavu současné makroekonomie. Zkušený ekonom Ken Matheny z významné americké společnosti Macroeconomic Advisers se sídlem v St. Luis, zabývající se ekonomickými prognózami, je toho názoru, že při vší úctě k nositelům Nobelovy ceny „má jejich studie na naši práci jen malý vliv“.
Zdá se, že o něco větší význam pro praxi má první ze dvou výše uvedených prací, studie problému „časové nekonzistence“. Píše se v ní, že tvůrci politiky ztrácejí důvěryhodnost – a tím i možnost působit na ekonomiku, pokud jsou jejich politiky z dlouhodobého pohledu nekonzistentní. Americký Fed v sedmdesátých letech mimo jiné uvedl, že je odhodlán zabránit inflaci, ale pravidelně redukoval úrokové sazby pro snížení nezaměstnanosti, což inflaci zvyšovalo. Lidé nakonec přestali věřit, že Fed udrží ceny pod kontrolou, což přispělo k několikaleté stagnaci ekonomického růstu a k vysoké inflaci.
Centrální bankéři se zřejmě poučili. Studie výše uvedených ekonomů z roku 1977 vysvětluje, že banky by se neměly snažit podporovat růst nízkými úrokovými sazbami, pokud tím zpochybní své odhodlání posílit hodnotu peněz. Některé centrální banky – včetně britské a novozélandské – oznámily cílové míry inflace. Jiné, jako například Fed, získaly důvěru trhů bez stanovení explicitních cílů.
Diskutabilní
Tvůrci finanční politiky však poučení nevzali příliš vážně a pravděpodobně nikdy nevezmou. Zdá se, že zákonodárci nejsou schopni zavázat sebe ani své nástupce k omezování výdajů. Důkazem je selhání rozpočtových stropů při řízení deficitu.
Ještě kontroverznější je však myšlenka, s níž přišli Prescott a Kydland v roce 1982, která se později nazývala teorie „reálného hospodářského cyklu“. Šlo o alternativu Keynesovy ekonomické teorie, jež nedokázala vysvětlit ekonomickou stagnaci sedmdesátých a osmdesátých let. Teorie Prescotta a Kydlanda, kterou později rozpracovali také další ekonomové, přichází s myšlenkou, že hlavním faktorem způsobujícím výkyvy hospodářského cyklu je kolísání rychlosti technického pokroku a jiné zásobovací šoky, jako jsou prudké růsty cen ropy. Vliv finanční politiky nebo posuny v poptávce spotřebitelů prý mají mnohem menší vliv.
Teorie je sice přitažlivá svou novotou, ale neodpovídá zcela realitě. Předpovídá, že skok v rychlosti technického pokroku by vyvolal skoky v objemu výroby i v počtu odpracovaných hodin. To se potvrdilo v devadesátých letech, dnes to již ale neplatí. Zdá se, že vysoký růst produktivity nyní brzdí růst počtu pracovních příležitostí. Také je těžké vytvořit model reálného hospodářského cyklu, jenž by produkoval použitelné prognózy. Vedoucí ekonom Nariman Behravesh z prognostické firmy Global Insight sídlící ve Walthamu (stát Massachusetts) tvrdí, že „prostě neexistují informace“ pro vytvoření fungujícího modelu reálného hospodářského cyklu.
Po čtyřech letech tedy získávají Nobelovu cenu za ekonomii opět makroekonomové po mikroekonomech a odbornících na statistiku. Ostatní ekonomové se neshodují, zda šlo o dobrou volbu, což svědčí o tom, že se z tohoto oboru vytrácí zřetelný směr. „Není jisté, zda toho o makroekonomii víme o tolik více, než jsme věděli před třiceti lety,“ nechal se slyšet Paul Ormerod, britský ekonom a autor díla Smrt ekonomie. Na tiskové konferenci konané 12. října Prescott prohlásil: „Ekonomie vyzrála. Stala se z ní obtížná vědecká disciplína.“ Nezbývá než věřit, že tomu tak opravdu je.
Myšlenky, které dostaly cenu.
- Proč záleží na konzistentnosti? Vlády ztrácejí důvěryhodnost a vliv na ekonomiku, když opouštějí dlouhodobá předsevzetí, aby vyřešily krátkodobé problémy.
- Co způsobuje pohyb hospodářského cyklu? Konjunktury a recese jsou do značné míry nezávislé na finanční politice nebo změnách v poptávce. Většinou jsou výsledkem kolísání v rychlosti růstu produktivity.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Zuzana Suchá, www.LangPal.com
