Alžírský kuchař Kheireddine Benmissi zná Prahu dobře. Žije tu už od roku 1996, mluví perfektně česky a vařil v takových restauracích, jako jsou La Perle v Tančícím domě, holešovická Rhapsody nebo hotel Villa Voyta, odkud kdysi za slávou vyrazil Zdeněk Pohlreich. Teď je šéfkuchařem restaurace Nostress, jež nedávno prošla radikální rekonstrukcí. „Naše zásada je žádný polotovar, žádná chemie. To jsem si v kuchyni zakázal, všechno si děláme sami. Proto tam mám pořád čerstvý telecí vývar,“ vysvětluje Benmissi, zatímco mi představuje své menu.
To není zbytečně komplikované ani složením, ani aranžemi. Benmissi říká, že nedělá žádný fine dining, protože už si ho v různých restauracích užil dost. V Nostressu místo něj nabízí jednoduchou a čistou kuchyni z čerstvých kvalitních surovin, na niž ze všeho nejlépe sedí spojení Itálie-Francie-Asie. Nejde ale o klasickou fúzi, na to v jídle příliš dominuje Evropa. Prostě v menu najdete jak klasické italské carpaccio (280 korun) nebo francouzské teplé foie gras (480 korun), tak i jarní závitky s chřestem (220 korun).
Nostress je velmi stylový podnik, o tom žádná. Zatímco vepředu jde spíš o luxusnější kavárenské posezení nebo dejme tomu bistro, vzadu najdete klasickou restauraci. Jejímu designu dodává hlavní tón barevně nasvícená stěna z rezavé oceli, jejíž zabarvení se mění. Menu tu nabízejí dvojí. Týdenní business menu (tři chody za 350 korun) a kromě toho á la carte lístek, v němž kromě zmíněných jídel najdete i kachní prsa s červenou řepou a špenátem nebo steak z tresky s hráškovým pyré a zeleným chřestem (obojí 430 korun).
| Nostress Café Restaurant |
|---|
| V Kolkovně 9, 110 00 Praha 1 T: 222 317 007 E: info@nostress.cz www.nostress.cz Otevřeno: Po-Pá 8.00-24.00, So-Ne 10.00-24.00 |
Já dal za pravdu Benmissimu a zůstal spíš v Evropě, konkrétně té středomořské. Máloco kuchaře prověří tak jako větší mořské potvory, jejichž maso patří k tomu nejdelikátnějšímu - ovšem jen pokud ho uděláte zcela přesně: tedy ani moc do tuhé žvýkačky, ani příliš málo do mořské kaše. Benmissiho salát z kalamářích chapadel je jednoduchý, ale výborný: přesně udělané šťavnaté a vláčné mořské maso s cherry rajčátky ještě nakopne výrazná chuť fenyklu.
A podobně originální je i dýňová polévka. Dýně sice v listopadu ovládla Prahu, to ale neznamená, že vás nemůže překvapit. V Nostressu zaprvé hebkou hustotou, způsobenou smetanou a dýňovým olejem, a zadruhé rafinovanou chutí šafránu. V restauraci rozlévají několik inteligentně vybraných vín, takže zatímco k mořskému předkrmu ladí lehčí Sauvignon blanc, k hutnějšímu italskému rizotu s artyčokem a parmezánem jde lépe hutnější italské cuvée. Na můj vkus by si sice rizoto zasloužilo být lepkavější, jde však o subjektivní pocit. Filet z pražmy s ratatouille a panenskou omáčkou vám dokonale ukáže, že i v gastronomicky komplikované době stačí k perfektnímu jídlu velmi málo: čerstvá a přesně udělaná ryba, olivový olej a osmahnutá zelenina s výraznými bylinkami. Tečka.
I když tečka za mou hostinou to úplně není. V marketingové éře Svatomartinského vína jsme u nás už téměř zapomněli na marketingovou éru francouzského Beaujolais neboli „božolé“. V restauraci Nostress mi jeho mladě čerstvou chuť po dlouhé době připomněli - a určitě k mé radosti. S mangovým sorbetem by jen máloco chutnalo lépe než lehce podchlazené božolé, i když nešlo o oficiální wine pairing. Náhoda je ale někdy prostě lepší.
Přečtěte si další recenze:
Mezi domky, mezi poli
