Ano, situaci jsme zvládli. My všichni.
Ale rozhodně ne politici, kteří museli zavřít celou zemi v okamžiku, kdy zjistili, že ve státních skladech leží pouhých několik desítek tisíc roušek a prošlých respirátorů, které by vystačily tak maximálně pro obyvatele jednoho okresního města.
Situaci jsme tedy zvládli díky disciplinovanosti nás všech a umu v šití některých z nás. A to za obrovskou cenu, kterou ještě budeme muset zaplatit.
Česká ekonomika patří podle nejnovějších předpovědí OECD mezi pětici nejpostiženějších v Evropě, hned vedle té italské, britské či španělské. Když se tedy podíváme na to, jak strategie našich politiků zničila české hospodářství, vypadá to tu podobně, jako kdyby tu nebyly desítky, ale tisíce mrtvých. Cena, kterou nás stála ochrana našich životů, tedy bude s přehledem nejvyšší v celé Evropě. V první fázi, v níž se bude schvalovat nový schodek letošního rozpočtu, si budeme muset půjčit půl bilionu korun. Zdroje zatím jsou.
To nevypadá jako brilantně zvládnutá situace ze strany vlády. A spolu se soudruhem Anatolijem Ďatlovem, zástupcem hlavního inženýra Černobylské jaderné elektrárny V. I. Lenina, to můžeme okomentovat slovy: Not great, not terrible.
A to samozřejmě ještě zdaleka nejsme v bezpečí. Koronavirus se podle všech předpovědí na podzim může vrátit. Jak píšeme v hlavním tématu tohoto čísla, na vakcíně proti koronaviru se sice usilovně pracuje a „jackpot“ chce vyhrát každý, kdo dnes ve světě léčiv něco znamená, ale cesta je to ještě trnitá a je v ní mnoho neznámých.
Česko se zatím během posledních měsíců koronavirové krize změnilo ve kmenovou společnost, která je ovládána ryze kmenovými prostředky, jak píše Petr Fischer v eseji tohoto čísla. „Kmen má raději svého malého zemana, jeho pohůnky a pacholky, než aby se osamostatnil a zařídil řádnou samosprávu obce.“
Ať už na papíře, nebo na displeji, přeji vám podnětné čtení. •
