Nová doba v americkém stylu

Budoucí šéf Klause Kleinfelda doma nejspíš čeká odpor zaměstnanců i politiků

Dá se bezpečně říci, že pro Klause Kleinfelda nebylo těžké přizpůsobit se americkému životnímu stylu poté, co jej Siemens v roce 2001 jmenoval provozním ředitelem svých divizí ve Spojených státech. Kleinfeld brzy obdržel nabídky na členství ve správních radách tuctu prestižních organizací včetně Metropolitní opery a společnosti Alcoa. Dvakrát běžel newyorský maraton a často navštěvoval tamní jazzové kluby. Za Kleinfelda, jenž byl předloni povýšen na generálního ředitele americké odnože Siemensu, hrála firma významnou úlohu při výstavbě houstonského stadionu Reliant, který byl v únoru dějištěm nejameričtější události roku - finále Super Bowlu.
Nyní se má šestačtyřicetiletý Kleinfeld stát dalším německým manažerem, který by měl své americké zkušenosti a postoje zúročit na vrcholové pozici v pýše německého průmyslu. Siemens 7. července oznámil, že s účinností od příštího ledna se Kleinfeld stane nástupcem Heinricha von Pierera ve funkci generálního ředitele mnichovského konglomerátu, jehož účetní hodnota dosahuje 89 miliard dolarů a který vyrábí vše od žárovek přes elektrárny až po vlaky a mobilní telefony. Otázkou zůstává, zda si energický Kleinfeld povede lépe než někteří další němečtí ředitelé, kteří se pokusili importovat manažerské postupy amerického stylu kladoucí důraz na rychlost a zisk. „Kleinfeld zastává moderní přístup v německém průmyslu, snaží se vyrovnat s globalizací a opustit staré prošlapané cesty,“ říká Jens van Scherpenberg, šéf oddělení amerického výzkumu v Německém institutu pro mezinárodní záležitosti a bezpečnost.
Potíž tkví v tom, že zdaleka ne všem, na něž se tento popis hodí, se v minulosti v Německu dařilo. Třeba Thomasi Middelhoffovi, svéráznému „Američanovi s německým pasem“. Předloni byl zbaven funkce generálního ředitele mediálního kolosu Bertelsmann poté, co se neshodl s rodinou vlastnící kontrolní balík akcií ohledně plánů na vydání veřejné emise nových akcií. Jeho osud následoval Ulrich Schumacher, generální ředitel výrobce mikročipů – firmy Infineon Technologies - který vedl úspěšné IPO na Wall Street, ale v březnu o své místo přišel. Schumacher si znepřátelil členy představenstva a zástupce zaměstnanců svým zvykem jednat, aniž by se radil s ostatními. A to je v Německu, kde vše podstatné závisí na vzájemném konsenzu, něco zcela nemyslitelného.

Správný materiál.

Zdá se, že člen výkonného výboru Siemensu Klaus Kleinfeld je jiný. Von Pierer, který jej prosadil za svého nástupce, očividně doufá, že jeho mladý chráněnec se bude podobat spíše generálnímu řediteli Deutsche Telekomu, dvaačtyřicetiletému Kai-Uwe Rickemu stojícímu v čele zásadního obratu v telekomunikačním gigantu. Jmenování Kleinfelda, jenž nastoupil do Siemensu v roce 1987, potvrdila dozorčí rada Siemensu 28. července. Ti, kdo Kleinfelda znají, prohlašují, že v sobě snoubí schopnost prosazovat změny a cit pro lidskou povahu. „Je mladý a patří k jiné generaci, ale zároveň je dlouholetým zaměstnancem Siemensu a zná jeho firemní kulturu,“ tvrdí Roland Berger, předseda mnichovské firmy Roland Berger Strategy Consultants.
Navrhovaný generální ředitel již začal s některými změnami. Jeho vliv je patrný na rozhodnutí Siemensu ze 7. července o sloučení divize mobilních telefonů se závodem na výrobu telekomunikačních zařízení pro pevné linky. V USA se Kleinfeldovi podařilo dosáhnout toho, že značně odlišné obory v Siemensu navzájem více spolupracovaly v oblasti marketingu. Jedním z výsledků bylo získání smlouvy na dodávku veškerého vybavení od telekomunikací až po počítačové sítě pro kongresový a sportovní komplex Reliant Park v Houstonu v hodnotě 750 milionů dolarů.
Ve skutečnosti Kleinfeld zřejmě získal vrcholnou funkci právě proto, že prokázal schopnost přimět jednotlivé divize Siemensu ke spolupráci při získávání velkých zakázek. Německá jednička se mnoho let snažila prokázat, že synergické efekty mezi jednotlivými odvětvími dostatečně vyvažují přirozenou nesourodost konglomerátu s tak širokým výrobním programem. Také se mu podařilo, aby se početné legie hrdých inženýrů Siemensu dívaly na věci více z pohledu zákazníků. Po ztrátě z roku 2001 ve výši 553 milionů dolarů Siemens vykázal zisk svých amerických provozů – předloni 810 milionů a loni 561 milionů, načež se Kleinfeld vrátil do Německa. „Měl velkou zásluhu na tom, že se vše rozběhlo správným směrem,“ uvádí Gerhard Schulmeyer, Kleinfeldův předchůdce na pozici generálního ředitele amerického Siemensu.
Doma v Německu bude muset Kleinfeld věnovat hodně času urovnání vztahů s politiky a odbory. Ve Spojených státech, kde Siemens loni dosáhl obratu 16,6 miliardy dolarů, firma snížila stavy o patnáct tisíc na 65 tisíc zaměstnanců tím, že prodala nebo uzavřela neziskové provozy. Kromě toho přenesla některé výroby do zemí s nižší úrovní mezd, jako je Indie. Od roku 1992, kdy se stal generálním ředitelem, snížil von Pierer počet německých zaměstnanců firmy o více než padesát tisíc na nynějších 167 tisíc. Protože zeštíhlování zaváděl diplomaticky postupně, podařilo se mu vyhnout vážnější konfrontaci s mocnými německými odbory a jejich spojenci v parlamentu. To je však dnes čím dál složitější. Odboroví předáci jsou popuzeni, že museli nedávno ustoupit požadavku, aby se pracovníkům v továrně na výrobu mobilních telefonů bez jakéhokoli příplatku prodloužila pracovní doba. Siemens totiž pohrozil, že jinak výrobu převede do Maďarska. „Siemens tímto krokem poškodil svůj image,“ soudí Wolfgang Müller, zástupce dělníků v dozorčí radě.
Další tvrdošíjnou skupinu představují akcionáři Siemensu. Akcie firmy letos spadly o 8,9 procenta, zatímco u jejího konkurenta, společnosti General Electric, akcie o 6,9 procenta posílily. I když Siemens disponuje aktivní bilancí a v minulém čtvrtletí při tržbách 21 miliardy dolarů dosáhl 1,45 miliardy zisku, existují i problémové oblasti. Zisková rozpětí výrobců telekomunikační techniky kolísají a divize dopravních prostředků právě realizuje nákladnou servisní akci na opravy vadných tramvají. Kleinfeld bude čelit tlaku investorů na zeštíhlení firmy. Někteří analytici také tvrdí, že by bylo smysluplné, aby Siemens vložil svou divizi na výrobu mobilních telefonů do společného podniku s některým z dalších výrobců, jako je Samsung Electronics.
Kleinfeld bude muset předvést velkou dávku tvůrčího myšlení. Lidé, kteří s ním pracovali, tvrdí, že to on umí. „Byl výjimečně přesný, ale nikoli malicherný. Naopak byl velmi samostatný a kreativní,“ říká Peter Fassheber, penzionovaný profesor göttingenské University Georga Augusta, který počátkem osmdesátých let dohlížel na Kleinfeldovu výzkumnou práci. Kleinfeld se tehdy zabýval průnikem oblastí psychologie a ekonomie. Pokud se mu podaří uvést v soulad lidskou povahu s ekonomickou realitou i v Siemensu, mohl by skutečně uspět.

Klaus Kleinfeld (46)

• První podniková pozice: Produktový manažer ve švýcarské farmaceutické firmě Ciba-Geigy v Basileji, 1986

• Významné funkce v Siemensu: Šéf oddělení podnikových projektů (1994); generální ředitel amerických provozů firmy (2002); předloni v prosinci byl jmenován členem správní rady Siemensu zodpovědným za závody vyrábějící telekomunikační techniku; 28. ledna příštího roku nahradí současného generálního ředitele Heinricha von Pierera.

• Mimo zaměstnání: Milovník hudby, člen správní rady newyorské Metropolitní opery; v loňském newyorském maratonu skončil na 23 943. místě ze 34 729 účastníků.

Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Jaroslav Hejzlar, www.LangPal.com