Zoufalá doba si žádá zoufalá řečení, říká známé rčení. Na poli mezinárodní námořní přepravy tato zoufalá doba panuje už několik dlouhých měsíců a nezdá se, že by měla v brzké budoucnosti skončit. Jak moc je situace vážná, dokládá aktuální zácpa tvořící se v pobřežních vodách kalifornských měst Los Angeles a Long Beach, kde se nacházejí jedny z největších přístavů Severní Ameriky. Tamní server CBS odhaduje, že na plavidlech čekajících, až jimi převážené zboží někdo vyloží, je zhruba půl milionu přepravních kontejnerů. Těch kontejnerů, které se nacházejí všude možně, avšak nikoliv tam, kde by měly být.
Právě jejich nedostatek, tedy alespoň zdánlivý, vyhání ceny za přepravu zboží a materiálu po moři do astronomických výšin. Před začátkem pandemie vyšla doprava jednoho 40stopého kontejneru na trase z Asie do Evropy na nějaké dva tisíce dolarů, nyní za ni jejich majitelé požadují až sedminásobek. To je částka, kterou se zdráhají zaplatit i velké obchodní řetězce jako Ikea, Walmart a další.
A protože si v důsledku silné poptávky a blížících se vánočních svátků nemohou dovolit čekat, až se ceny vrátí na přijatelnou úroveň, rozhodly se jednat. Namísto pouhého pronajímání nákladních kontejnerů je začaly rovnou skupovat, jak dokládá případ zmíněné nábytkářské společnosti. S odkazem na televizi NBC o tom píše například server The Maritime Executive.
Potíž však je, že tím problémy švédského podniku (a také celé řady dalších) ani zdaleka nekončí. I když disponují vlastními přepravními boxy, o místo na lodi se tak či tak musejí dělit s ostatními. A toho je, pochopitelně, nedostatek. Několik chytrých hlav z řad vedení těchto nadnárodních firem proto přišlo se spásnou myšlenkou dát rejdařům a jejich plavidlům vale a začít si pro sebe pronajímat rovnou celé lodě.
„Charterování plavidel je jen jedním z příkladů investic, které jsme učinili, abychom naše zboží dostali co nejdříve do pohybu,“ cituje agentura Reuters jednoho z čelních představitelů Walmartu Joea Metzgera. Americký maloobchodní řetězec této možnosti využil během letošního roku prý již několikrát. Podobný postup se přitom podle agentury rozhodly aplikovat též společnosti Home Depot, Costco či Dollar Tree.
Šance, že stihnou Vánoce
Pronajímání celých nákladních lodí je pochopitelně celkem nákladné. Zatímco za kontejnery zaplatí společnosti jednotky tisíc dolarů, v případě samotných plavidel je to o tři řády výš.
„Je to velmi drahá záležitost,“ potvrzuje Michael Zimmerman z poradenské firmy Kearney. „Pokud jste středně velký obchodník nebo rozvíjející se módní značka, nemůžete si dovolit pronajmout pro sebe celou loď,“ vysvětluje webu MarketWatch s tím, že měsíčně taková služba vyjde na jeden až dva miliony dolarů. K tomu je navíc potřeba připočíst další provozní náklady. Zimmerman dodává, že typická délka pronájmu každého takového plavidla se pohybuje mezi dvěma až třemi lety, tudíž zde existuje riziko, že pokud by se ceny za námořní přepravu zboží v dohledné budoucnosti přeci jen nějakým zázrakem vrátily na dřívější úroveň, může se zvolená strategie ukázat jako velice nešťastná.
Na druhou stranu, nechtějí-li Ikea, Walmart a jim podobní letos na Vánoce zklamat své zákazníky, příliš na výběr vlastně ani nemají. Objem importu proudícího do zmíněného losangeleského přístavu je podle Reuters tento rok o 30 procent větší než loni. Přitom už tehdy dosahoval rekordních čísel. Jenže zatímco v roce 2020 muselo před jeho „branami“ na uvolnění místa čekat v průměru vždy jen jedno plavidlo, teď je jich zde více než šest desítek, píše agentura s odkazem na data neziskové organizace Marine Exchange of Southern California.
„Je to, jako byste vzali desetiproudovou dálnici a snažili se z ní udělat pruhů pět,“ přirovnává současnou situaci před tamním přístavem, kterým proteče více než polovina veškerého amerického importu, jeho šéf Gene Seroka.
A právě těmto komplikacím se dokážou pronajímané lodě vyhnout. Jasně to dokládá třeba nedávný případ plavidla The Flying Buttress, jež nyní slouží Walmartu. To do vod okolo Los Angeles podle informací Refinitivu, na něž se zpravodajská agentura odkazuje, připlulo 21. srpna a zařadilo se na konec dlouhé fronty čítající několika dalších obřích lodí. Po několika dnech strávených u pobřeží se však posádka rozhodla zvednout kotvy a zamířila si to do nedalekého, separátně obsluhovaného nákladního doku, kde bylo vše úspěšně vyloženo na břeh.
Taková flexibilita by „za starých časů“ byla jen velmi stěží představitelná. Tím spíš když podobných vykládek a nakládek absolvují lodě, jež přepravují zboží hned několika společností najednou, na své cestě z Asie do USA – ale vlastně i kamkoliv jinam – vícero. A v Ikee, Walmartu či Costcu si toho jsou velice dobře vědomi.
