Sběratelé ignorovali některá vynikající díla
S vyrovnanou nabídkou umění 19. a 20. století, přišla nová aukční galerie Forum 9/11. První dražbu uskutečnila 26. května 2001 v hotelu Renaisance Praha. Firma má německého majitele a na český trh s uměním vstoupila velmi sebevědomě. Již reprezentativní aukční katalog, na který jsou běžně zvyklí klienti zahraničních aukcí, nechává tušit, že galerie neponechá nic náhodě. Velké reprodukce děl, přehlednost, a dokonce šitá vazba jsou jeho jasnými pozitivy. Sotva rozeznatelné obrázky z katalogů některých našich aukčních domů rozhodně nevytvářejí dobrý dojem. První aukce začínající galerie je vždy sledována s jistou rezervovaností. Na to, že bylo vyvoláváno necelých 150 položek, není utržená částka 2,8 milionu korun tak špatná. Velká část se prodala za vyvolávací cenu, což ukazuje na jistou „únavu a nechuť pouštět se do cenového dobrodružství. A to i u takových jmen, jako je Jan Zrzavý. Jeho hezký olej Okrouhlice z roku 1933 se vydražil „jen za 850 tisíc korun. Za vyvolávací cenu 480 tisíc změnila majitele také Krajina s viaduktem Františka Foltýna z roku 1923. Druhý olej tohoto autora, Krajina s domky, zůstal v ceně 380 tisíc nevydražen. Obě práce vypadaly svěže a možná až příliš nově. Vydražil se však jeden z nejkrásnějších F. T. Šimonů, jaký kdy byl na aukci k vidění. Idylický žánrový obraz Fécamp z roku 1904 se vyšplhal ze 120 na 270 tisíc, což je stále dobrá cena. Jde o malé dílo „velkého formátu s velkorysou kompozicí a nový majitel si domů odnesl „českého Maneta. Zajímavý cenový nárůst ze 45 na 70 tisíc zaznamenala ne příliš známá Jitka Kolínská obrazem z roku 1959. Rovněž malý a v malbě nepovedený olej Hlava dívky od Václava Hejny z padesátých let se dostal z 19 tisíc na 45 tisíc korun. Hejna nepatří mezi vyhledávané autory a je zřejmé, že zájem sběratelů je nevyzpytatelný. V této souvislosti stojí za povšimnutí, co všechno nebylo vydraženo. Nepřekvapilo, že se vracela „obří Špálova Kytice. Velikost není to, co se u Špály cení. Přehlédnut ale zůstal jeho ranný olej dvou děvčátek z roku 1909. Jde o skvělou „studijní malířskou práci, která mimořádným způsobem demonstruje autorův umělecký přístup i vliv Paula Cézanna. Kytic namaloval Špála v různé kvalitě mnoho, podobných obrazů málo a cena 410 tisíc nebyla vůbec přehnaná. Zájem nevyvolala ani Abstraktní kompozice z roku 1960 přední sochařky Věry Janouškové. Za vyvolávací cenu třináct tisíc to byl téměř hřích. Totéž se týká již nežijícího Libora Fáry, jehož dvě koláže za nízkou cenu 22 tisíc také nenašly kupce. Přitom jsou to reprezentativní práce jednoho z nejosobitějších českých umělců 20. století vůbec. Neprodaly se také ne příliš hezké rastrované koláže ve světě respektovaného Jiřího Koláře a českého emigranta Otakara Slavíka. Posledně jmenovaný možná prodává v zahraničí za vysoké ceny, ale u nás je v souvislosti s kvalitnější a levnější nabídkou české malby předražen. Jeho dva obrazy Zlatá slepice a Slunce II nikdo nechtěl. Není divu, za ceny kolem 200 tisíc lze totiž vydražit perspektivnější autory.
Výstava Galerie Jiří Švestka v Basileji. Po loňské úspěšné prezentaci se Švestka znovu objevil ve společnosti vybraných galerií z celého světa. Jako jediná domácí galerie se totiž zúčastnil prestižního mezinárodního uměleckého veletrhu Art 32 Basel, který se konal od 13. do 18. června 2001. Tentokrát byla galerie vybrána do hlavní sekce a kromě děl mladých českých autorů Mileny Dopitové, Kateřiny Vincourové a Jiřího Černického nabízela i práce fotografky Markéty Othové a dvojice Lukáš Jasanský–Martin Polák. I když je veletrh především komerční záležitostí, pro autora znamená tu nejlepší možnou příležitost dát o sobě ve světě vědět. Navštěvují jej obchodníci s uměním, galeristé a sběratelé z celého světa. Snaha účastnit se podobných mezinárodních přehlídek je u našich soukromých galeristů mizivá, a tak pouze Švestka v Basileji reprezentoval české umění.
