Když v průběhu jednání o nové vládě prohlásil předseda ODS Mirek Topolánek, že vidí její vyhlídky tak fifty - fifty, vzbudil bouři kritiky. Prý zahazuje flintu do žita, aniž z ní vůbec vystřelil. Následné jednání naopak jako by zahnalo všechny pochybovačné mraky pryč.
Topolánek si plácl s Kalouskem i s Bursíkem, představil jak program, tak persony nově se tvořící vlády.
I když se pochopitelně daly čekat obstrukce ze strany ČSSD, koalice doposud působila jako jedno jednolité těleso. Její šance navíc stouply minulou středu, kdy Jiří Paroubek konečně prohlásil, že jeho vláda podá toto pondělí demisi. Tím byl odstraněn jeden z největších balvanů na cestě k nové vládě. Hrozilo totiž nebezpečí, že dosavadní vláda s převahou poražené ČSSD bude bez ohledu na volby vládnout až do aleluja - pouze s odvoláním se na skutečnost, že ještě nebyl zvolen předseda sněmovny. Nutno říci, že Paroubek nebyl veden žádnými ohledy ani morálkou, která by mu velela přijmout konečně volební výsledek a smířit se s ním. Tím, co ovlivnilo jeho rozhodnutí byl fakt, že z vlády chtěli odejít lidovci, a zřejmě také unionisté. Tím by byl najednou král konečně nahý.
Předsedům koaličních stran se ještě podařilo Paroubka vrátit do patřičných mezí, když se domáhal předsednictví sněmovny výměnou za samozřejmost demise - ale to bylo také to poslední, co se jim povedlo.
Veškeré dosavadní snažení, ať do té doby jakkoli pozitivní, totiž skončilo ve čtvrtek, a to kvůli volbě nového předsedy sněmovny. Při rozložení koaličně opozičních sil 100:100 se dalo stěží očekávat, že bude hned v první volbě zvolena kandidátka ODS Miroslava Němcová.
Přestože se tedy nepředpokládalo její vítězství, volba se měla stát jakýmsi základním testem soudržnosti všech tří zúčastněných stran. Testem zvláštní důležitosti, neboť šlo o volbu tajnou, kdy nerozhoduje stranická disciplína. A v tomto testu koalice hned napoprvé propadla. I přes přítomnost těžce nemocného poslance Miloše Patery z ODS totiž chyběly Němcové v prvním kole dva hlasy, ve druhém, kdy opět poslance odvezli do nemocnice, hlas jeden. Historie nás učí, že není potřeba kvůli tomu nad pravostředovou koalicí rovnou lámat hůl. V minulých volbách dosavadní předseda sněmovny Lubomír Zaorálek prošel až na podruhé, v první české sněmovně Milan Uhde s rozdílem deseti hlasů pro vládní většinu rovněž. Do hlavy v tajné volbě poslancům nevidět, a tak nelze říci, zda onen jeden, případně dva hlasy, padly pod stůl kvůli osobním ambicím a animozitám, či kvůli zásadnímu nesouhlasu s navrženým politickým řešením. Zatím se tak nic světoborného nestalo. Ale pro vůdce nové koalice je zde přesto varování. Pozor, nemusíte mít ani stovku! *
