Nakonec to byli jen zelení a europoslanci krajní levice, kdo minulý týden hlasoval proti soupisce týmu, který dal dohromady předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Sestava sedmadvaceti komisařů přitom nepředvedla před zraky Evropanů žádné velké výkony. Aby Barroso vyšel vstříc nejhlasitějším „remcalům“, poslal po tragickém výkonu při „grilování“ v Evropském parlamentu domů Bulharku Rumjanu Želevovou a chtěl po Sofii lepší jméno. Ačkoli podobně mizerný výkon předvedla i baronka Cathrine Ashtonová, budoucí ministryně zahraničí EU, předseda nenašel dostatek odvahy, aby podobnou nótu poslal i do Londýna. Škoda. Brusel opět získal nálepku odkladiště bezvýznamných politiků, již však usednou do důležitých funkcí. Nová komise „má nové myšlenky a zkušenosti“ a odráží „pestrou škálu názorů“, uvedl Barroso před hlasováním poslanců. Tato slova však postrádala obsah. Portugalcova komise s římskou číslicí II. totiž působí spíše jako kolekce přání členských zemí než jako jasná vize jejího šéfa. Uvidíme, zda nabídne skutečně lepší alternativu uplynulých pěti let. Zatím tomu nic nenasvědčuje. Snad s výjimkou faktu, že při druhém volebním období jde všem politikům o pověstný zápis do historických análů.
ČLÁNKY DO MAILU