Menu Zavřít

Nová prosperita

8. 3. 2006
Autor: Euro.cz

Kromě obchodu firmy Dubai Ports...

Celý podtitulek: Kromě obchodů firmy Dubai Port není zcela jasné, kam jdou všechny ty miliardy

Není-li Burj Dubai největším developerským projektem na světě, určitě k němu nemá daleko. V noci při umělém osvětlení se tisíce většinou asijských dělníků v helmách hemží po staveništi o výměře dvou set hektarů v centru Dubaje, emirátu v Perském zálivu, jenž má sice malou rozlohu, ale bezmeznou ctižádost. Místní společnost Emaar Properties staví na poušti novou městskou oblast v hodnotě 20 miliard dolarů s 30 tisíci byty, hotelem navrženým Giorgiem Armanim, kluzištěm a dvanáctihektarovým umělým jezerem.
Nejvýznamnější částí projektu, do něhož je zapojeno více než tucet amerických firem, je Burj Dubai, věž za jednu miliardu dolarů. Navrhla ji chicagská architektonická firma Skidmore Owings & Merrill a její výstavbu řídí společnost Turner Construction, sídlící v New Yorku. „Stavíme jedno patro týdně a teď jsme v úrovni 31. podlaží,“ uvádí Mohamed Ali Alabbar, předseda Emaaru. Přesná plánovaná výška je obestřena tajemstvím, aby ji nevypátrala konkurence. Alabbar nicméně slibuje, že luxusní obytný komplex, přes 760 metrů vysoký, bude „o 40 procent vyšší než cokoli jiného“.
Dubaj, městský stát ve Spojených arabských emirátech se nedávno dostal na první stránky amerických novin. Firma Dubai Ports World, vlastněná vládou, koupila totiž za 6,8 miliardy dolarů britskou společnost Peninsular & Oriental Steam Navigation a souhlasila, že se chopí řízení několika přístavů od New Yorku až po Miami. Tento obchod vyvolal pobouření politiků, které zneklidnilo to, že by společnost, jež je v arabských rukou, mohla být nástrojem tajných agentů al-Káidy. Rozruch společnost přinutil, aby své plány v USA odsunula na později.
Obchod firmy Dubai Ports je však jen jednou, relativně malou epizodou druhého velkého ropného boomu na Středním východě. Ten se vyznačuje ambiciózními projekty, jež přeměňují pobřeží Perského zálivu v pohádkovou krajinu, kde vyrůstají některé z nejfantastičtějších a nejdražších staveb zeměkoule. Proud petrodolarů vytváří obrovské soukromé a veřejné bohatství a má vliv na podnikání a stav společnosti v Zálivu.
K tomu všemu dochází v době, kdy ostatní části Středního východu – v Iráku radikální islám, palestinsko-izraelské vztahy – trápí násilí a střety. Zmatek by určitě mohl ohrozit prosperitu Zálivu. Jen se podívejte na to, co se stalo koncem letošního února, když bojovníci al-Káidy neúspěšně zaútočili na jedno z nejdůležitějších ropných zařízení v Saúdské Arábii. Avšak autoritářské režimy vládnoucí v Zálivu prozatím využívají příležitost k budování nových ekonomik a k uklidňování svých nervózních obyvatel novým blahobytem.
Pohádka o středovýchodních penězích není ovšem jen lokálním příběhem. Vzhledem k tomu, že se ceny ropy pevně drží v rozpětí 55 až 65 dolarů za barel, skončí letos v pokladnách členských zemí OPEC asi půl bilionu dolarů – což je více než kdykoli od boomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Jen ropné země Středního východu utrží z vývozu ropy a plynu 320 miliard dolarů.
Kam jdou tyto peníze, jak působí na globální ekonomiku a jaký dopad bude mít boom na vztahy USA s tímto regionem? To jsou zásadní otázky. Poslední ropný boom z let 1973 až 1985 měl strašlivé následky. Vysoká cena ropy zapříčinila vznik smrtící směsi inflace a pomalého růstu na celém světě. Arabské státy, které nebyly připravené na své nově nalezené bohatství, vložily příliš mnoho peněz do amerických státních cenných papírů a do několika mezinárodních bank. Ty tyto peníze půjčily latinskoamerickým vládám., které je nakonec nemohly splatit. Výsledkem byla dluhová krize, která otřásla celosvětovou finanční soustavou.
Tentokrát se účinek peněžních toků ze Středního východu nezdá být tak toxický. Vývozci ropy utrácejí mnohem více peněz doma, čímž pomáhají upevňovat globální poptávku po zboží a vyvažovat dopad svých obrovských příjmů z vývozu.
Jenže peníze ze Středního východu se výrazně uplatňují v zahraničí. Předně velká porce miliard se vkládá do obchodů v USA, Evropě a Asii. Společnost Dubai Ports nejenže uzavřela smlouvu s firmou P&O. Za 1,2 miliardy dolarů koupila také přístavní podniky floridské korporace CSX. Dubajská skupina luxusních hotelů Jumeirah získala loni odhadem za 400 milionů dolarů nóbl Essex House v New Yorku. Dubai International Capital, soukromá kapitálová investiční pobočka firmy Dubai Holding, kam si vláda ukládá peníze z ropy, zaplatila 1,5 miliardy dolarů za britské muzeum voskových figurín Madame Tussauds a další 1,2 miliardy dolarů za dvouprocentní podíl ve firmě DaimlerChrysler. Společnost Mubadala Development z Abú Zabí získala pětiprocentní účast v italské automobilce Ferrari. Při vůbec největším obchodě na Středním východě vytvořil egyptský mobilní operátor Orascom Telecom konsorcium za účelem nákupu italské mobilní sítě Wind za třináct miliard dolarů. „Tito investoři mají zájem o investice do majetku mimo ropný průmysl,“ tvrdí Thomas J. Barrack Jr. Jeho společnost Colony Capital se nedávno stala partnerem saúdského prince Alvalída Bin Talála při akvizici skupiny Fairmont Hotels & Resorts se sídlem v Torontu za 3,9 miliardy dolarů.

Na lovu.

Částky, o které při těchto obchodech jde, jsou přesto nízké v porovnání s miliardami, jež se utrácejí v regionu. Avšak finančníci Středního východu prohlašují, že vlády i rodinné firmy kontrolované miliardáři ze Zálivu jsou stále podnikavější. Beat Naegeli, dubajský šéf soukromé regionální banky Credit Suisse Dubai tvrdí, že i když velcí arabští investoři pořád ještě vkládají peníze lokálně, stále více se vydávají na lov akciových podílů v zámořských společnostech a obchodů s nemovitostmi v New Yorku, Londýně a Paříži. Mnozí z těchto investorů, jak uvádí Naegeli, v současnosti posilují své soukromé kapitálové pozice místo toho, aby vkládali peníze do hedge fondů – což by byl dobrý způsob diverzifikace činnosti. Abú Zabí a Dubaj mají mnohamiliardové dolarové fondy, které pátrají po kapitálových investicích v cizině. „Budeme svědky dalších snah,“ konstatuje Brad D. Bourland, hlavní ekonom přední saúdské banky Samba Financial Group se sídlem v Rijádu, „je to jen špička ledovce.“
Pak jsou tu peníze, které ze Středního východu proudí do amerických státních cenných papírů a na další pasivní investice. Z údajů vlády USA je patrné, že členské země OPEC měly v prosinci ve státních cenných papírech jen 67 miliard dolarů. Většinou šlo o investice států Zálivu, což je ale málo v porovnání s obrovskými podíly Číny a Japonska.
Oficiální údaje však patrně podceňují moc arabských peněz na světových kapitálových trzích. Jak uvádí energetická poradenská firma PFC Energy z Washingtonu, mají ropné země Středního východu v úhrnu jeden bilion dolarů v cizích aktivech – akciích, obligacích, vládních dluhopisech, nemovitostech a dalších investicích. Tyto peníze ale není snadné vystopovat, protože na rozdíl od ropného boomu sedmdesátých let dnešní petrodolary neputují do několika velkých amerických a evropských bank. Místo toho se trousí do celého světa přes spletitou síť soukromých bank, fondů a offshore finančních center. „Nesporně chybějí jednoznačné informace o tom, kam tyto finance jdou,“ uvádí Mohsin S. Khan, ředitel oddělení Mezinárodního měnového fondu pro Střední východ a střední Asii.
Kromě toho jsou dnes arabské státy významnými kupci zboží z Japonska, Číny a zbytku Asie, kam prodávají podstatnou část své ropy. Petrodolary se recyklují jako japonský jen nebo čínský jüan, které japonská a čínská vláda proměňují za americké státní cenné papíry. Peníze z ropy pak nepřímo finančně podporují americké deficitní výdaje. Paul Donovan, ekonom z londýnské investiční banky UBS, odhaduje, že petrodolary, pumpované většinou přes Asii a Evropu, financují až 45 procent současného amerického účetního deficitu.
Zatímco tyto miliardy obíhají v celosvětové peněžní soustavě, stačí jen, když se člověk rozhlédne po Středním východě, aby viděl, že obrovské částky z ropného bohatství zůstávají v regionu. Za podpory ropného boomu místní akciové trhy vzrostly v posledních čtyřech letech ze zhruba dvou set procent na více než tisíc procent. A to i přes současné výrazné korekce v Egyptě a Spojených arabských emirátech. Prudce stoupají dovozy z USA, Evropy a Asie.
Na rozdíl od překotného vývoje sedmdesátých let je na vzestupu nová a lépe plánovaná středovýchodní ekonomika, kterou ovlivňuje podnikatelská vrstva s kvalitním vzděláním a mladá populace, snažící se dosáhnout blahobytu. „Podívejte se na demografické složení těchto zemí,“ naznačuje šestačtyřicetiletý Alabbar, absolvent univerzity v Seattlu, „všichni vidí, jak vypadá vnější svět,a touží žít stejně.“ Například přibližně 65 procent Saúdů je ve věku do 24 let.
Dalším důležitým rozdílem je to, že vlády tohoto regionu dostaly tvrdou lekci, když se ocitly v tíživé finanční situaci v době nízkých cen ropy na počátku devadesátých let. Ekonomickou politiku začaly zaměřovat na omezení plýtvání a uvolnění prostoru kdysi malému soukromému sektoru, aby vytvářel pracovní místa. Díky těmto krokům vzniklo zdravé prostředí, v němž mohl nabrat obrátky růst, jakmile v roce 2000 začaly stoupat ceny ropy. V roce 2005 vzrostl hrubý domácí produkt o zdravých 6,5 procenta v Saúdské Arábii, což je nejvýznamnější ekonomika regionu. „Větší důvěra, strach z investování v USA a západní Evropě a obrovské částky soukromého kapitálu převedené domů vedly k nebývalému boomu,“ uvádí Fareed Mohamedi, hlavní ekonom poradenské firmy PFC.
Šéfové vlád v regionu vytvořili pečlivější výdajové strategie. Například saúdský kabinet byl doposud velmi konzervativní při tvorbě rozpočtů, protože do letošního roku předpokládal, že se ceny ropy vrátí na úroveň 25 dolarů za barel. V současnosti, kdy je ulito v cizině nějakých 150 miliard dolarů, Rijád plánuje, že zvýší své letošní výdaje o 20 procent zhruba na 90 miliard dolarů. Kapitálové výdaje by se měly téměř ztrojnásobit a dosáhnout 33 miliard dolarů.

Perspektivní plánování.

Většina z těchto peněz je určena na dlouhodobé projekty. Patří mezi ně pětiletý program v objemu 50 miliard dolarů, které jsou určeny na výstavbu nových komunikací, škol a nemocnic ve venkovských oblastech; devítimiliardová modernizace ropné rafinerie v Rabighu za účasti japonské korporace Sumitomo; a čtrnáct miliard dolarů vyčleněných pro další rozšíření výrobní kapacity národní ropné společnosti Saudi Aramco. „Počet megaprojektů s pětiletými časovými rámci je tak velký, že by měl uživit značnou část soukromého sektoru po celé toto desetiletí,“ míní Bourland z banky Samba. Domnívá se, že soukromý sektor letos zaznamená osmiprocentní růst oproti pětiprocentnímu růstu celé saúdské ekonomiky. Ve Spojených arabských emirátech dosahuje nárůst soukromého sektoru dvojciferných čísel.
Vlády se blýskly i jinak. Sestavují své infrastrukturní projekty tak, aby přilákaly skupiny podobných podniků, které budou mít užitek ze společné blízkosti. Dubaj vytvořil internetová a mediální města – kancelářské parky vybavené pro vysokorychlostní přenos dat. Aby nezůstali pozadu, Saúdové zadali společnosti Emaar úkol postavit za 27 miliard dolarů na břehu Rudého moře severně od Džiddy nové „hospodářské město krále Abdulláha“. Plánovači nové metropole si představují obrovský přístav a výrobní závody včetně petrochemických a farmaceutických. Je možné, že zhruba 30 procent akcií projektu bude nabídnuto investorům na burze.
To všechno skýtá ohromné příležitosti americkým, evropským a asijským společnostem. Dubajské internetové město přivábilo výkvět technologických firem jako Microsoft, Hewlett-Packard a Cisco Systems. „Je to miniaturní Silicon Valley,“ prohlašuje Ghazi Atallah, šéf dubajské pobočky Cisca, který má na starost nově vznikající trhy. Střední východ představuje pro Cisco nejrychleji rostoucí region, kde se dosahuje dvojciferného růstu ročních příjmů díky deregulaci místních telekomunikací a zvyšující se sofistikovanosti soukromých podniků. Firmy ze Středního východu kupují také vysoké procento vyspělé technologie, jako například kombinované kontinuální obrazové a datové služby. Z horečného tempa výstavby, zvláště na ropných polích, budou mít patrně užitek i jiné mezinárodní společnosti, jako třeba Fluor Corporation a Bechtel Group. V regionu, kde jsou na vzestupu přepravci, jako je dubajská letecká společnost Emirates, prodávají Boeing a Airbus celé flotily letadel. Firma Emirates má objednaná letadla za ohromující částku 37 miliard dolarů včetně 45 strojů A380 firmy Airbus – což je největší objednávka, kterou nějaká letecká společnost uzavřela na toto dvoupodlažní letadlo. Společnosti Emirates a Qatar Airways si navíc objednaly dohromady 49 tryskových dopravních letadel Boeing 777. „Střední východ se stal jedním ze tří velkých odbytišť letadel na světě spolu s Čínou a Indií,“ konstatuje Habib Fekih, prezident firmy Airbus Middle East.
Nabil A. Habayeb, prezident společnosti General Electric pro Střední východ a Afriku se sídlem v Dubaji, zase uvádí, že jejich zakázky pro tento region v letech 2004 až 2005 výrazně vzrostly, bezmála o 80 procent, na osm miliard dolarů. Většinou jde o velké obchody v oboru elektrárenského vybavení a leteckých motorů i zařízení na zpracování ropy, plynu a úpravu vody. Avšak podle Habayeba je žádané také nejmodernější zdravotnické vybavení, a dokonce i tematické parky: „Prioritami jsou zdravotnictví, školství a diverzifikace ekonomiky založené na ropě a plynu.“ To přináší užitek nejen velkým americkým výrobcům. Mezinárodním investičním bankám jsou adresovány výzvy, aby dávaly dohromady kapitál pro regionální korporace, jež mají zájem o využití „horkých“ trhů. Saúdskoarabský princ Alvalíd získal 23. února 397 milionů dolarů pro svou firmu Kingdom Hotel Investments, která bude kótována na nové dubajské mezinárodní finanční burze a v Londýně. „Existuje dlouhý seznam chystaných primárních emisí akcií,“ uvádí May Nasrallahová, šéfka investičního bankovnictví na Středním východě v bankovního domě Morgan Stanley v Londýně, který řídil IPO firmy Kingdom Hotel Investments. Bankéři tvrdí, že proud obchodů by skutečně mohl zesílit, kdyby své stále ještě značné podíly začaly prodávat vlády. „Kdyby si vlády uvědomily příležitost k využití této zadržované poptávky po finančních investicích a převodu majetku veřejnoprávních společností, jak si to uvědomili Britové (za Margaret Thatcherové), myslím, že by to bylo pro trh velmi dobré,“ prohlašuje Osama Abbasi, který je ve vedení skupiny Credit Suisse First Boston pro evropské stálé příjmy.
Přesto by hodně věcí mohlo dopadnout špatně. Navzdory růstu soukromého sektoru jsou ekonomiky Saúdské Arábie a ostatních zemí v Zálivu pevně svázány s ropou. Firma Credit Suisse uvádí, že produkce ropy a plynu tvoří více než 50 procent HDP v Kataru a Kuvajtu a 42 procent v Saúdské Arábii. Znepokojení vyvolává také přehřátí, protože investoři si půjčují peníze v honbě za místními akciemi a spotřebitelský dluh v některých zemích Zálivu dosahuje zneklidňujících úrovní.
Zdaleka vyřešeny nejsou politické potíže regionu. V nejhorším případě by nepokoje v Iráku mohly přerůst v konflikty mezi sunnitskými a šíitskými muslimy v celé oblasti. Nesmírný vliv na zabránění potenciálnímu boji bude mít také to, jak se budou vyvíjet americko-arabské vztahy. Na adresu Spojených států zaznívá v současnosti hodně kritiky, zaměřené především na jejich vedení války v Iráku. Kdyby se však USA stáhly, státy Zálivu by se mohly znovu ocitnout pod tlakem svých větších, chudších sousedů, Iráku a Íránu.
Pokud však režimy v Zálivu potřebují USA, platí to i naopak. Amerika potřebuje stabilní zdroj ropy pro sebe i pro svět a americké společnosti si velmi přejí ještě zvyšovat už prosperující obchod se Středním východem. Nepřímá, leč významná úloha, kterou tyto ropné země hrají při financování amerického deficitu, ještě více proplétá zájmy Washingtonu se zájmy tohoto regionu bez ohledu na to, jak problematickými se mohou stát vzájemné vztahy kvůli americké zahraniční politice.
Tyto faktory zvětšují výzvu, před níž stojí Washington při podporování reformy. Autoritářské vlády v Zálivu se budou muset změnit, aby udržely krok se svým zámožným, vzdělanějším obyvatelstvem. Mají před sebou ještě dlouhou cestu například při zlepšování příležitostí pro ženy. Zatímco lidem, kteří mají více peněz v kapsách, nahrává čas, vládci stojí před požadavky větší odpovědnosti a širší politické účasti. Někteří podnikatelé si dokonce myslí, že peníze z ropy by mohly mít negativní důsledky. Nebýt finančního tlaku, tak by vlády patrně odkládaly privatizaci a další reformy.
Přesto se nezdá, že by tento boom v Zálivu mohl brzy ochabnout, protože ropa je tolik žádaná. Jeden z možných scénářů vypadá takto: jak porostou globální úrokové sazby zároveň s oživením v Japonsku a Evropě, celosvětové soupeření o kapitál se bude zintenzivňovat a zazobaní investoři ze Středního východu se stanou klíčovými hráči v budoucích obchodech. Úloha peněz z ropy by mohla být ještě větší.

Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc
a href=http://www.businessweek.com>BusinessWeek

Popisky:
DUBAJSKÉ SNY. Luxusní letoviska, nové byty a brzy nejvyšší budova světa.

KRÁLOVSKÁ SUMA. Alwaleedova firma Kingdom Hotel Investments získala z IPO 397 milionu dolarů.

ZÁVRATNÉ VÝŠKY. Letecká společnost Emirates objednala letadla za 37 miliard dolarů.

Grafy:
Ropný boom na Středním východě: Jak proudí peníze
Středovýchodní země vyvážející ropu prosperují
MILIARDY DOLARŮ
TRŽBY Z VÝVOZU UHLOVODÍKŮ
ODHAD
Pramen: PFC Energy

POZNÁMKA: ÚDAJE ZA SAÚDSKOU ARÁBII, ÍRÁN, SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY, KUVAJT, KATAR, ALŽÍRSKO A LIBYI

MILIARDY DOLARŮ
DOVOZY ZBOŽÍ
ODHAD

BILIONY DOLARŮ
ZAHRANIČNÍ AKTIVA*
ODHAD
* VČETNĚ VŠECH ZAHRANIČNÍCH AKTIV, JIMIŽ DISPONUJÍ VLÁDY A STÁTNÍ ORGANIZACE

Praporek:
Tržby vývozců ropy na Středním východě by letos měly dosáhnout 320 miliard USD

Popise k mapě: Profitující země
PORTUGALSKO ŠPANĚLSKO ITÁLIE ŘECKO TURECKO KASPICKÉ MOŘE TURKMENISTÁN
TUNISKO KRÉTA KYPR SÝRIE
MAROKO STŘEDOZEMNÍ MOŘE LIBANON
IZRAEL IRÁK ÍRÁN
JORDÁNSKO KUVAJT ALŽÍRSKO LIBYE BAHRAJN PERSKÝ ZÁLIV
EGYPT RUDÉ MOŘE KATAR SAE
SAÚDSKÁ ARÁBIE OMÁN
MAURETÁNIE MALI NIGER ČAD SÚDÁN JEMEN ARABSKÉ MOŘE

Koláčový graf:
Co nakupují
DOVOZY Z USA V ROCE 2005
MILIARDY DOLARŮ
5,0 VŠECHNO OSTATNÍ
0,6
OPTICKÉ A ZDRAVOTNICKÉ VYBAVENÍ
1,3
ELEKTRICKÉ STROJE
3,9
LETADLA
4,0
PRŮMYSLOVÉ STROJE A POČÍTAČE
4,6 VOZIDLA A DÍLY
Pramen: americké ministerstvo obchodu

POZNÁMKA: ÚDAJE ZA SAÚDSKOU ARÁBII, ÍRÁN, KUVAJT, SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY, KATAR, ALŽÍRSKO A LIBYI

Popisek:
RÁJ ŽROUTŮ BENZINU. Saúdští harleyáři v ulicích Džiddy.

Box:
Aby z boomu nebyl bankrot
Ropné země na Středním východě jsou tentokrát v lepší pozici

TEHDY: 1973–1985 DOMÁCÍ INVESTICE Peníze z ropy zahltily ministerstva a soukromý sektor, což vedlo k vysoké domácí inflaci a plýtvání.
ZAHRANIČNÍ INVESTICE
Ropní šejkové sypali peníze do „trofejního majetku“, hlavně v Evropě. Kuvajt později utrpěl ztráty z investic ve Španělsku.
GLOBÁLNÍ ÚČINEK
Vysoké ceny ropy vyvolaly celosvětovou stagflaci a silně uškodily ekonomikám rozvojového světa.
POLITICKÝ DOPAD
Pád šáhova režimu v Íránu vyvolal obavy, že ropné státy podlehnou radikálním režimům.

TEĎ: 2000–2006
Většina zemí Středního východu zlepšila kontrolu svých nákupů a svého financování. V Saúdské Arábii, Dubaji a Kataru hraje významnou úlohu soukromý sektor. Pořád by však ještě mohlo hrozit, že neočekávané příjmy z ropy přehřejí regionální ekonomiky.

Investoři ze Zálivu rozmnožují své zahraniční akvizice i přes spor kolem obchodu firmy Dubai Ports. Oblíbenými cíli jsou Evropa, Asie a Turecko. Peníze proudí také do nemovitostí a fondů private equity.

Globální ekonomika si většinou nevšímala účinku vysokých cen ropy. Růst zůstává zdravý a inflace je nízká.

Silná ekonomická výkonnost pomáhá podpírat vlády, ale dál existuje nebezpečí vedlejšího účinku situace v Iráku a boje s al-Káidou.
Pramen: BusinessWeek

Box: Akcie zemí Středního východu jsou závratně vysoko
Díky ropnému boomu akciové indexy od roku 2002 prudce stouply
ABÚ ZABÍ
AKCIOVÝ INDEX ABÚ ZABÍ
235 %

DUBAJ
INDEX DUBAJSKÉHO
FINANČNÍHO TRHU
770 %

EGYPT
KÁHIRSKÝ A ALEXANDRIJSKÝ
BURZOVNÍ INDEX
1047 %

KUVAJT
KUVAJTSKÝ
BURZOVNÍ INDEX
598 %

SAÚDSKÁ ARÁBIE
CELKOVÝ AKCIOVÝ
INDEX TADAWUL
710 %

PROCENTNÍ ZMĚNA V DOLARECH
24/2/02–26/2/06
Pramen: Bloomberg Financial Markets

bitcoin_skoleni

Popisek:
VÝSTAVBA.
Panorama Dubaje se mění.

Praporek: Přestože roste soukromý sektor, ekonomikám regionu pořád vévodí ropa

  • Našli jste v článku chybu?