Nová ropná hranice

21. 5. 2002

Autor: Euro.cz

Vojáci, naftaři a diplomaté z USA dobývají novou sféru vlivu na hranicích s Ruskem

Je duben, pátek večer a v hospodě U námořníka v přístavním městě Baku u Kaspického moře si právě užívají Happy Hour. Tenhle lokál, kde se scházejí zahraniční pracovníci, byste nalezli hned za rohem jediné restaurace McDonald’s, která se v hlavním městě bývalé Ázerbájdžánské sovětské republiky nachází. Dnes tu u barového pultu sedí skupinka Britů, Američanů a Australanů. Přišli na kus řeči. Zatímco louskají buráky a nalévají se pivem, debata se stočila na možnosti přístupu na internet - tady, v autoritářské muslimské zemi. Jeden chlápek, který vypadal, jako by se právě vrátil po měsících práce na mořské ropné plošině, se ptá parťáka vedle: „A dostaneš se na hustler.com?“
Typického chlapa, který se živí těžbou ropy, pozná každý Američan okamžitě. Najít Ázerbájdžán na mapě by ale většina z nich nedokázala. A pravděpodobně by se jim také nepodařilo najít nebo správně napsat Kyrgyzstán, Uzbekistán, Kazachstán nebo Tádžikistán. Američtí vojáci, naftaři a diplomaté se však s tímto zapadlým koutem světa začínají rychle seznamovat, s touto opomíjenou částí bývalého Sovětského svazu a oblastí téměř nedotčenou západními armádami už od dob Alexandra Velikého. Ve hře, kterou zde Američané rozehráli, je totiž v sázce pár hodně vysokých jackpotů. Nesnaží se o nic menšího než vydobýt pro Ameriku největší kus nové sféry vlivu od doby, kdy se před padesáti lety Spojené státy začaly na Středním východě angažovat. Výsledkem může být několik desítek let, během nichž bude Amerika vystavena hrozbě nekonečných válek a nebezpečí. Jenže tento riskantní podnik - nazývejme ho třeba Neplánované impérium - by také mohl stabilizovat napjaté vztahy mezi Západem a muslimským světem a přinést pohádkový poklad z energetických zdrojů společnostem natolik bohatým a odhodlaným, aby ho získaly.
Rychlost, s jakou se americká iniciativa rozrůstá, bere dech:

Ještě před rokem v regionu nebyl jediný americký voják. Dnes tam přibližně čtyři tisíce mužů a žen ve vojenské službě buduje základny, účastní se afghánské války a školí oddíly zásahových jednotek proti povstalcům na kritické hraniční linii, táhnoucí se zhruba 3220 kilometrů od hranic Kyrgyzstánu s Čínou až po Gruzii u Černého moře. Počátkem května zahájili američtí poradci výcvik protipartyzánských jednotek v soutěsce Pankisi v Gruzii, kam se skryli muslimští vzbouřenci, pravděpodobně spojení s organizací al-Káida, kteří bojovali proti ruským vojákům v sousedním Čečensku. Jen o několik dní dříve ministr obrany USA Donald H. Rumsfeld při své návštěvě Kyrgyzstánu, kde má americké letectvo základnu, prohlásil, že spojenecké oddíly zůstanou v oblasti „tak dlouho, jak bude třeba“.

Za méně než pět let se celková suma amerických investic v regionu vyšplhala z pár drobných na dvacet miliard dolarů. Největším příjemcem je Kazachstán, stát s velkou rozlohou a ještě většími zásobami ropy, ale také s diktátorem a bývalým komunistickým vůdcem Nursultanem A. Nazarbajevem.

Energetické giganty vystupňovaly své snahy prosadit se v kaspické oblasti, což je jedno z posledních velkých a nevyužitých hromadných ložisek ropy na světě. Mezi největší investory patří ChevronTexaco, ExxonMobil, BP a Halliburton. Jen samotné BP plánuje během příštích osmi let investovat do regionu až dvanáct miliard dolarů.

Vládní pomoc Spojených států této oblasti, včetně programů na zlepšení úrovně zavlažování, na boj proti obchodu s drogami a na školení softwarových programátorů, se nejspíše celkově vyhoupne o padesát procent proti úrovni před 11. zářím minulého roku a mohla by dosáhnout až 809 milionů dolarů ročně.

Každý den si Američané klestí cestu hlouběji do této části světa, kde se v mentalitě 74 milionů obyvatel snoubí vlivy turkotatarské, mongolské, perské a slovanské. Rychle se tu rozvíjí politika zaměřená na zbraně a ropu. Zbraně mají chránit místní režimy před islámskými radikály a zajistit silnější výchozí pozici pro útoky na Afghánistán. „Cílem není zbavit terorismu pouze Afghánistán, ale zbavit se terorismu jako takového,“ říká A. Elizabeth Jonesová, tajemnice ministra zahraničí USA pro evropské a euroasijské záležitosti. Zbraně také samozřejmě ochrání ropu, jejíž dodávky omezí závislost Západu na Perském zálivu, jak doufá Washington, a pomohou národům na Kavkazu a ve Střední Asii vzchopit se ze současné bídy. „Prosperita přináší stabilitu,“ dodává Jonesová.
Odhady výše zásob ropy v oblasti Kaspického moře se značně liší - od 200 miliard barelů, jež jsou na úrovni zásob Saúdské Arábie, až po méně než sto miliard barelů, což je však stále ještě srovnatelné se zásobami v Severním moři a v současných cenách dosahuje výše 2,7 bilionu dolarů. Světové ceny ropy jsou navíc velmi citlivé na relativně malé přírůstky dodatečné produkce. Podle analytika americké vlády zaměřeného na energetiku by kaspická oblast mohla mít obrovský vliv na schopnost sdružení OPEC ovlivňovat trh s ropou. Podle moskevské makléřské firmy Renaissance Capital by kaspická oblast mohla do roku 2010 získat tříprocentní podíl na světové produkci ropy.
Prvním na tamním trhu byl Chevron. V roce 1993 firma zakoupila část obrovského naleziště v oblasti jezera Tengiz v Kazachstánu, kde se odhady zásob pohybují mezi šesti až devíti miliardami barelů. V říjnu roku 2001 otevřelo konsorcium řízené Chevronem ropovod o délce 1580 kilometrů, vedoucí z tengizské oblasti do ruského přístavu Novorossijsk u Černého moře (hodnota investice později dosáhla téměř čtyř miliard dolarů). Společnost BP připravila pro region Kaspického moře jeden ze svých největších projektů. Rovněž ExxonMobil se snažil expandovat a zajistil si podíl na tengizském naftovém poli a ložiskách v Kaspickém moři, patřících Kazachstánu a Ázerbájdžánu. Všichni tři naftařští obři dychtí podílet se na dalších nových nalezištích. Dennis Fahy, generální ředitel pobočky ChevronTexaco v Kazachstánu, k tomu podotýká: „Myslím, že touha naší společnosti investovat v této části světa ještě není plně uspokojena.“
Klíčem k výhře jsou ropovody. Tam se totiž setkávají diplomacie a ropný průmysl. Kaspické moře je obklopeno pevninou, takže tamní vysoká produkce ropy musí být odtud vedena pozemskými ropovody k Černému či Středozemnímu moři nebo k Perskému zálivu, aby mohla být načerpána do tankerů. Amerika by si představovala ropovod, který pomůže jejím zdejším přátelům a vyšachuje nepřátele - zejména Írán, který rovněž leží při Kaspickém moři. Kvůli tomu Washington brojí proti plánům některých významných ropných společností, jež chtějí vést ropovod přes Írán, a podporuje navrhovanou stavbu ropovodu z Baku přes Gruzii ke středomořskému přístavu Ceyhan v Turecku, spojence v rámci NATO. Ropovod o délce 1750 kilometrů za tři miliardy dolarů by přepravil až jeden milion barelů ropy denně.
V tomto koutě světa však není nic jednoduché. Gruzie, vedená bývalým sovětským ministrem zahraničí Eduardem Ševarnadzem, je postižena občanskou válkou a zmítá jí organizovaný zločin a terorismus. Pro ropovod stěží bezpečná oblast. Proto Pentagon vyslal 150 vojenských instruktorů, aby pomohli Gruzii s protiteroristickou přípravou, a pomáhá Ázerbájdžánu posílit námořní loďstvo a modernizovat leteckou základnu pro případné využití americkými vojenskými silami. „To jsou konkrétní kroky, jež USA učiní k zajištění bezpečnosti investic do ropy v kaspické oblasti,“ říká analytička Julia Nanayová z firmy Petroleum Finance ve Washingtonu. Společnost BP, jež hledá další investory pro ropovod Baku-Ceyhan, by měla do června přijmout konečné rozhodnutí o pokračování projektu. „Stavba bude schválena,“ komentuje situaci Richard Pegge, vrchní ředitel pobočky BP v Baku.
Írán se však nevzdává, což znamená, že napětí v již tak dost napjatém regionu může ještě narůst. „Cílem Íránu je stát se hlavní tranzitní oblastí od Kaspického moře,“ říká poradce pro ropné záležitosti Bijan Khajehpour z Teheránu. Íránci ještě hledají pro svůj ropovod investory a své podíly na ropných zásobách tvrdě brání. Loni v létě vypudily íránské dělové čluny a bojové letadlo průzkumné plavidlo společnosti BP z vod, o něž Írán vede spory s Ázerbájdžánem. BP od té doby průzkum v dané oblasti neobnovila.
Konfrontace Íránu a Spojených států vyvolala různé intriky některých místních diktátorských režimů. Kazachstán, největší ropná velmoc regionu s odhadovanými zásobami ropy ve výši 1,1 miliardy metrických tun, má zájem na vybudování jižní trasy ropovodu k Perskému zálivu, aby posloužil rostoucím asijským trhům včetně Číny. „Íránskou trasu považujeme za nejlepší,“ říká Kairgeldy Kabyldin, výkonný ředitel státní ropné a plynařské společnosti KazMunigas.
Bílý dům stále doufá, že si Kazachstán získá. Jde však jen o jeden z mnoha represivních režimů ve Střední Asii a na Kavkaze, o jejichž přízeň se uchází. USA proto také působí na aktivisty, což je krok, jehož dlouhodobé přínosy nejsou zcela zřejmé. Vášně a nenávisti v regionu mají kořeny v dávné minulosti a místní obyvatelé, kteří třeba chtějí pomoci při boji s terorismem, mohou být sami nebezpečnými fanatiky - stejně jako mudžahedíni, kteří s výzbrojí získanou od Američanů vyhnali z Afghánistánu Sověty a z jejichž hnutí se posléze vyvinul Taliban. Postačí to, co říká čtyřiatřicetiletý Aki Eshqi. V jedné kavárně v Baku upíjí espreso a s planoucíma očima varuje před rozmáhajícím se ilegálním hnutím militantních odpůrců v Ázerbájdžánu, napojených na Írán. Eshqi pracuje pro nadaci, jež podporuje solidaritu mezi etnickými Ázerbájdžánci. Dychtí být v roli amerického vyzvědače a poukazuje na íránské agenty, třeba islámskou skupinu Hizballáh.
Proč to dělá? Protože je ázerbájdžánský nacionalista, který by rád viděl území severního Íránu, kde žijí etničtí Ázerbájdžánci, připojené k Ázerbájdžánské republice. Tvrdí, že tlupy ozbrojených Ázerbájdžánců na severu Íránu jsou připraveny za svůj cíl bojovat. „Vědí, že nenadešel jejich čas pro ozbrojený útok,“ podotýká Eshqi, ale doufají, že jim Spojené státy pomohou. Zástupci ministerstva zahraničí už se s představiteli etnických Ázerbájdžánců v severním Íránu skutečně setkali.
Ne každý však Spojené státy vítá s otevřenou náručí. Ruští zastánci tvrdé politiky vůči Západu americkou expanzi do středoasijských republik vnímají jako snahu o obklíčení Ruska. „Vaše zahraniční politika,“ napsala nedávno skupina bývalých vojenských důstojníků prezidentu Vladimiru Putinovi, „je politikou líbání bot Západu.“
Putin se horké hlavy pokouší zchladit. Možná také počítá s tím, že jeho země, která má tolik vlastních problémů, že své ozbrojené síly udržuje jen s obtížemi, bude z těchto snah Pentagonu profitovat. Putin s Bushem plánují, že americké vojenské akce a záměry na Kavkazu a ve Střední Asii prodiskutují 24. května na moskevském summitu.
Rozhodně budou mít o čem mluvit. V polovině dubna se během své cesty do oblasti americký ministr obrany Rumsfeld setkal s prezidentem Nazarbajevem, aby projednali využití kazašských vojenských letišť letectvem Spojených států. Přibližně tisíc příslušníků Desáté horské divize americké armády už působí na bývalé sovětské letecké základně v Chanabádu v jižním Uzbekistánu. Dorazili tam loni v říjnu, aby zahájili vojenské operace proti Afghánistánu, jehož hranice leží dvě stě kilometrů na jih od této základny. Teď se tamní prostitutky snaží připravit americké vojáky o jejich dolary a stejný cíl si vytyčili také majitelé nočního klubu Las Vegas, kde dokonce nechybí ani světélkující nástěnná malba mrakodrapů na Manhattanu. „Dostanou tu pivo, vodku, whisky, zkrátka všechno, co chtějí,“ říká dvacetiletý Jamšid Rachimov, místní barman. Uzbečtí strážní jsou natolik fascinovaní přítomností žen na základně, že nabízejí k prodeji fotografie amerických vojaček na skútrech.
Rusové však zdaleka nejsou jediní, koho americké jednotky ve Střední Asii zneklidňují. Podle průzkumů ministerstva zahraničí USA by většina obyvatel Uzbekistánu, Kazachstánu a Kyrgyzstánu byla proti dlouhodobější americké vojenské přítomnosti. „Jestliže Spojené státy nepřiměřeně prodlouží svoji přítomnost v oblasti, mohly by si tím znepřátelit klíčové spojence ve válce proti terorismu,“ shrnulo ministerstvo zahraničí situaci v analýze ze 4. května.
Stejné riziko platí i v Ázerbájdžánu, zemi bohaté na ropu, jejíž těžbu ovládá hlavně firma BP. „Bush nás považuje za padesátý první stát USA,“ rozčiluje se Tejmur Mamedov, dvaatřicetiletý manažer logistiky v pobočce jedné západní firmy na zpracování ropy v Baku. „Tak tomu ale není. Nás nespojuje téměř nic, jen peníze, a to nestačí.“
Přesto ázerbájdžánská vláda vnímá výraznou bezpečnostní roli, kterou zde hrají Spojené státy, jako pojistku proti možným pokusům Ruska o znovunabytí kontroly nad tímto územím. „Ázerbájdžán se v první řadě snaží o to, stát se plnoprávným účastníkem karetní partie, a ne pouhým karetním stolkem, na němž se partie odehrává,“ prohlásil zástupce ministra zahraničí Araz Azimov.
Nesmíme zapomínat ani na Čínu. Zatímco vliv Moskvy na středoasijské „hřiště“ možná slábne, vliv Pekingu naopak narůstá. A Číňané mají podezření, že skutečný cíl Pentagonu není ani tak válka proti terorismu, jako spíše zajištění přístupu na základny, odkud bude možné pozorovat, a v případě potřeby i potlačovat, čínské aktivity v regionu. „Všechno je to součástí hry odehrávající se mezi velkými mocnostmi,“ prohlašuje Wang I-čou z Akademie sociálních věd v Pekingu. Aby nezůstali zcela mimo, dodávají Číňané Kazachům vojenský materiál, například komunikační zařízení.
Číňané se sice velmocenské hry zúčastnit mohou, Američané však přece jen mají na šachovnici více figur. Uzbecký prezident Islam A. Karimov jim je vděčný, že Pentagonem řízená vojenská akce v Afghánistánu porazila také místní islamistickou guerillu, která se účastnila bojů spolu s Talibanem. V současné době umožnil denverské společnosti Newmont Mining, největší světové společnosti na těžbu zlata, investovat sto milionů dolarů do místních státních zlatých dolů. Od roku 1992 měla tato firma padesátiprocentní podíl ve společném podniku se státem, v současnosti zahajuje těžbu na novém místě, kde už bude mít podíl šedesátiprocentní. Cílem společnosti je vytěžit 8505 kg (300 tisíc uncí) zlata ročně. „Tato strategická investice má potenciál stát se naším hlavním aktivem,“ tvrdí Tim Acton, manažer Newmont Mining pro oblast Střední Asie a Ruska.
Jižní okraj Ruska však nadále zůstává jednou z oblastí, kde se podniká jen s velkými nesnázemi. Američtí investoři, kteří se tam odvážili, znají americký zákon o mezinárodní korupci definující, jaké typy transakcí jsou považovány za nelegální úplatky, téměř zpaměti. Avšak i ty nejprotřelejší firmy si mohou spálit prsty. Firma Bechtel National doufala, že vybuduje plynovod v ceně dvou a půl miliardy dolarů, jímž se bude dopravovat zemní plyn z Turkmenistánu přes Kaspické moře až do Turecka. Na podzim roku 2000 se však z Turkmenistánu stáhla. Zjistila totiž, že s místním režimem, v jehož čele stojí typický představitel kultu osobnosti a diktátor, prezident Saparmyrat A. Nijazov (známý jako Turkmenbaši, Velký vůdce), jenž celou zemi proměnil v obrovskou výstavní síň svých portrétů, nelze uzavřít žádný obchod, který by zásadám zmíněného zákona neodporoval. „Jednoduše chtěli, abychom je uplatili, což je v této části světa poměrně obvyklé. My však něco takového neděláme,“ prohlásil člen vedení firmy Bechtel.
Cizinci, kteří nástrahy překonají, tvrdí: Podnikání tu jednoduché není, zato život ano. V Baku bydlí západní vedoucí pracovníci ve Wellington Heights, luxusní výškové budově s nádherným výhledem na přístav i na nejvýznamnější místní pamětihodnost, Panenskou věž z dvanáctého století. Přestože většina obyvatel hlavního města v kuchyních nemá ani důkladně filtrovanou vodu, západní manažeři, účetní, bankéři a právníci, kteří mají co do činění s těžbou ropy, utrácejí miliony dolarů za rekonstrukce domů z devatenáctého století s balkony, jejichž ozdobná kování se svou náročností mohou rovnat těm pařížským. Většina zahraničních vedoucích pracovníků jsou muži ve středních letech, jejichž nadité peněženky (buďme realisté, obtloustlými postavami to nebude) neodolatelně přitahují nádherné mladé ženy. „O sexuálním obtěžování se tady rozhodně ještě nedoslechli,“ poznamenává jeden Američan kolem čtyřicítky, když vyjmenovává hlavní výhody života v Baku.
Aby předešla obvinění z imperialismu, prohlašuje Bushova vláda, že jižní okraj Ruska nechce vykořisťovat, ale hodlá tu podporovat rozvoj prosperujících, demokratických společností, jejichž obyvatelé následně nebudou mít zájem zapojovat se do teroristických skupin. Z toho důvodu v polovině března Spojené státy podepsaly s Uzbekistánem dohodu. Američané se zavázali chránit zemi před vnějším ohrožením a Uzbekistán za to přislíbil, že bude liberalizovat své hospodářství sovětského typu, zlepší dodržování lidských práv a zmírní vládní cenzuru tisku. Přitom je opravdu co zlepšovat. Podle poslední zprávy amerického ministerstva zahraničí o dodržování lidských práv uzbecká policie, včetně Karimovy vlastní národní bezpečnostní služby, v roce 2001 „používala dušení, elektrické šoky, znásilňování a další druhy pohlavního zneužívání“, aby zadržené přinutila k přiznání. Opoziční představitelé se obávají, že kdyby se Američané pokusili Karima klepnout přes prsty, zamezí jim přístup na tolik potřebné vojenské základny.
V jižním Ázerbájdžánu, mezi citrónovníky, lenivě plynoucími řekami a kravami potulujícími se po ulicích, financuje americké ministerstvo zahraničí provoz střediska lidských práv ve městě Lenkoran, čtyřicet kilometrů od hranice s Íránem. Tam se náboženská pravidla dodržují mnohem přísněji než v Baku. Není proto obtížné uhádnout, ke komu se přiklánějí sympatie místních obyvatel. „Americká politika vůči Íránu je špatná,“ prohlašuje mulla Hamdulla Alijev. V budově střediska pořádají místní ázerbájdžánští pracovníci semináře o volbách a rozdávají literaturu o právech, která mohou občané uplatňovat při policejním výslechu. Avšak dokonce vedoucí pracovníci střediska mají o amerických úmyslech pochybnosti. „Kdyby v Ázerbájdžánu nebyla ropa, Američané by nám nepomáhali,“ tvrdí jeden ze zaměstnanců.
Nejlepší způsob, jak prokázat dobré úmysly, nejspíše bude, když se Američanům podaří vyřešit ještě doutnající místní konflikty, při nichž v uplynulém desetiletí přišlo o život kolem sta tisíc lidí. Bílý dům se například obává, že obdrží-li ázerbájdžánská armáda od Spojených států větší množství výzbroje, pustí se do nějakého bláznivého dobrodružství - třeba do útoku na sousední Arménii, která od kruté války z roku 1994 okupuje část ázerbájdžánského území. Spojené státy podnítily Alijeva a arménského prezidenta Roberta Kochariana, aby se na konci května setkali v Praze. „Máme spoustu dobrých důvodů, abychom je přiměli uzavřít mírovou dohodu,“ říká John M. Ordway, americký velvyslanec v Arménii.
Kreml je ochoten pomáhat, budoucnost však nevidí právě růžově. „Chránit západní civilizaci před Asiaty bylo po dlouhou dobu posláním Ruska,“ tvrdí Vjačeslav A. Nikonov z Nadace politika, moskevského odborného střediska pro politiku. „Jestli tuto roli převezmou Spojené státy, pak je ochraňuj Pánbůh.“
Takové nálady však odhodlání mnoha Američanů nemůžou znechutit. James C. Cornell, prezident RWE Nukem v Danbury v Connecticutu, hodlá v Uzbekistánu zdvojnásobit svou produkci uranu. „Americká vojenská přítomnost v oblasti zaštiťuje spoustu dalších činností, nejen obchod, ale také vzdělávání a kulturu,“ prohlašuje, „Otevírá se nám spousta možností.“ Nepříjemné však je, že se zároveň otevírá také spousta problémů.

AMERICKÁ HRA V BÝVALÉM SOVĚTSKÉM SVAZU

Arménie
Obyvatelstvo 3,8 milionu
HDP 2 miliardy USD
Přírodní zdroje měď, zlato
Cíl USA 1 Zprostředkovat mírovou dohodu s Ázerbájdžánem o sporné oblasti Náhorní Karabach

Ázerbájdžán
Obyvatelstvo 8,1 milionu
HDP 5,7 miliardy USD
Přírodní zdroje 0,9 miliardy tun zásob ropy
Přehled důležitých investic 2 Společnost BP plánuje investovat dvanáct miliard dolarů do těžby ropy v Kaspickém moři
Cíl USA Potlačit bojůvky financované Íránem a podpořit ázerbájdžánské námořnictvo, aby zajišťovalo bezpečnost investic do těžby ropy

Gruzie
Obyvatelstvo 5,4 milionu
HDP 3,1 miliardy USD
Přehled důležitých investic Energetická firma AES investovala 250 milionů dolarů do výroby elektřiny a jejích distribučních sítí
Cíl USA 4 Vycvičit gruzínskou armádu, aby porazila bojovníky spojené s organizací al-Káida

Kazachstán
Obyvatelstvo 14,9 milionu
HDP 20 miliard USD
Přírodní zdroje 1,82 bilionu metrů krychlových zásob zemního plynu, 1,1 miliardy tun ropy
Přehled důležitých investic 5 ChevronTexaco, ExxonMobil a další firmy zde investovaly přes patnáct miliard USD

Kyrgyzstán
Obyvatelstvo 4,7 milionu
HDP 1,4 miliardy USD
Přírodní zdroje zlato
Přehled důležitých investic Prodej výrobků firmy Procter & Gamble za loňský rok narostl o čtyřicet procent
Cíl USA 6 Jednotky sídlící v bývalé sovětské letecké základně Manas, aby mohly být použity pro operace v Afghánistánu

Tádžikistán
Obyvatelstvo 6,2 milionu
HDP 1,1 miliardy USD
Cíl USA Zamezit pašování opia z Afghánistánu

Turkmenistán
Obyvatelstvo 5,4 milionu
HDP 3,3 miliardy USD
Přírodní zdroje 2,83 bilionu metrů krychlových zemního plynu

Uzbekistán
Obyvatelstvo 25 milionů
HDP 6,5 miliardy USD
Přírodní zdroje 1,85 bilionu metrů krychlových zemního plynu, dále zlato a uran
Přehled důležitých investic 7 Newmont Mining plánuje rozšíření těžby zlata
Cíl USA 8 Vojenské oddíly na letecké základně Karši nedaleko Afghánistánu

Pramen: Evropská banka pro obnovu a rozvoj, vláda USA, BusinessWeek