Čtyři dny po zásahu plukovnické mašinerie na Úřadu vlády a na jiných místech v Praze složil tehdejší premiér obě své funkce. Přitom nebyl v tu chvíli ani obviněn z žádného trestného činu. Přesto je jeho konec v obecném povědomí voličů spojen s ostudou a s pádem politické kultury.
Bylo to ale přesně naopak. Zkusme tu situaci srovnat s dneškem. Na post premiéra letos kandiduje člověk trestně stíhaný kvůli tomu, že podle přesvědčení policie neprávem zneužil veřejné peníze. A to je přitom jen jeden z nekonečné řady problémů.
Druhý den voleb sledujte online na Euro.cz
Vážných kauz, kterými vůdce hnutí ANO Andrej Babiš za poslední čtyři roky prošel téměř bez úhony, je hned několik. Od zarážejícího triku s dluhopisy, které mu zajistily po dlouhé roky nezdaněné příjmy, až po znepokojivé podezření ze zneužití moci vůči obchodním konkurentům Agrofertu pomocí zajišťovacích příkazů celního úřadu. Takto závažný střet se zákony této země jsme si u politika po celých posledních 28 let vůbec nedokázali představit. Dnes ho přitom jen tiše tolerujeme.
Komické přešlapy
Je smutnou ironií, že Andrej Babiš vstupoval do politiky přesně kvůli tomu, aby tento „matrix“ vymetl. Podle svých slov se už nemohl dívat na porušování zákonů „tradičními politikmi“. Dnes, po čtyřech letech strávených na vrcholu české veřejné moci, by neměl být schopen podívat se na sebe do zrcadla.
Babiš s Faltýnkem byli obviněni v kauze Čapí hnízdo: Předseda ANO podal stížnost
Z dnešního pohledu je až komické, za jaké přešlapy v minulosti čeští politici odstupovali. A nejde jen o Petra Nečase, který na sebe rychlou rezignací převzal odpovědnost za činnost svých podřízených. Vzpomeňme si také na Mirka Topolánka, Nečasova předchůdce na postu předsedy ODS a premiéra. Topolánek v dubnu 2010, tedy těsně před parlamentními volbami, rezignoval na své funkce a vlastně na celou svou politickou kariéru pouze kvůli několika vyjádřením, která pronesl během focení pro do té doby neznámý magazín Lui. Nelichotivě (a dnes by se řeklo politicky nekorektně) se vyjádřil o gayích, židech či církvi.
Následoval okamžitý politický pád, který vyvolala Topolánkova vnitrostranická opozice uvnitř ODS. Demokratické stranické mechanismy tenkrát zafungovaly možná až příliš ostře. Hlavním důvodem bylo totiž něco jiného: klesající preference ODS před důležitými volbami do Poslanecké sněmovny. Ale v ODS se před více než sedmi lety stalo něco, co je dnes v případě hnutí ANO nemyslitelné. V Babišově hnutí neexistuje žádná silná „vnitrostranická opozice“. Je nereálné, aby byl z pozice předsedy odstaven člověk, který ve skutečnosti toto politické hnutí vlastní. I když by udělal cokoli.
Stačí si připomenout Babišův výrok po jeho znovuzvolení předsedou hnutí na jaře v roce 2015. Byl zvolen s „kimirsenovskou“ podporou 99 procent hlasů delegátů. Pouze jeden hlas byl neplatný. Ve volbě neměl žádného protikandidáta. Novináři se Babiše posléze ptali, zda to není až příliš diktátorský výsledek. Babiš ale s výrazem oceňovaného vypravěče vtipů odvětil: „Kdybych to býval věděl, tak bych zařídil, aby to bylo jen 84 procent.“ Co dodat? Snad jen slova bývalé místopředsedkyně hnutí ANO Radmily Kleslové, která přesně po tomto sněmu v týdeníku Euro pronesla, že Andrej Babiš je „nadpřirozená bytost“.
Drobné na kosmetiku
Pokud zůstaneme u bývalých českých premiérů, nejen Nečas a Topolánek jsou důkazem, jak dobře v Česku kdysi fungovaly demokratické standardy a politická kultura. Další bývalý premiér Stanislav Gross odstoupil ze své funkce z dnešního pohledu vlastně kvůli banalitě. Oproti Babišovým vyšetřovaným a prověřovaným desítkám až stovkám milionů korun měl Gross ve známé kauze „byt“ trampoty s vysvětlením „pouhých“ 4,2 milionu korun. Pro Babiše jako kdyby to byly jen drobné na kosmetiku.
Čtěte komentář: K čemu je nám maňásek?
Přesto byl Gross v roce 2005 po obrovském tlaku tehdy ještě silných médií a posléze celého veřejného mínění nucen odstoupit. Záhy se z politiky stáhl úplně. Přitom po svém odchodu z veřejného života nebyl z ničeho obviněn, dokonce ho policie nikdy neprověřovala ani jako podezřelého v souvislosti s koupí jeho barrandovského bytu. Přesto nemohl v politice dál pokračovat.
Během tohoto výletu do časů vyspělé politické kultury můžeme jít dále. Do doby, kdy slovo politika ještě opravdu něco znamenalo. Bývalý předseda ODA a exministr spravedlnosti Jan Kalvoda v prosinci 1996 náhle rezignoval na svou slibně rozjetou politickou kariéru pouze kvůli tomu, že neoprávněně používal titul JUDr., ačkoli nesložil rigorózní zkoušky a reálně dosáhl pouze magisterské akademické hodnosti. Kalvoda tak reagoval na to, že veřejnost uvedl v omyl. Kolikrát uvedl v omyl veřejnost Andrej Babiš? A to jen v kauze Čapího hnízda? Kolikrát přímo lhal voličům?
Vůdce hnutí ANO téměř bez postřehnutí většinového voliče dokáže přepisovat politickou kulturu této země. Značnou pozornost však upoutává v zahraničí. Pravidelně o něm vycházejí varovné texty ve světových médiích a obraz naší země ve světě se tím výrazně zhoršuje. Naposledy v německém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung vyšel text o nástupu populismu v Praze. Favorit říjnových voleb prý vede Česko do společnosti Kaczynského Polska a Orbánova Maďarska. Reklama k nezaplacení.
Přitom právě Andrej Babiš by měl nejlépe vědět, jak je reklama důležitá. Českou politiku dovedl za poslední čtyři roky do podoby absurdního divadla, kde intelektuální výkon a ideje jsou nadbytečné a úspěch záleží jen na dojmu, který se povede vytvořit ve statusech na sociálních sítích. Sami Babišovi marketéři přiznávají, že jejich práce se podobá prodeji pracího prášku. Uvnitř je ve skutečnosti jen nekvalitní směs chemikálií, ale barevný obal s moderním logem nás nutí sáhnout do regálu. No, nekupte to.
A protože politika bez obsahu zabírá, Babišův styl kopírují i další čeští miliardáři vstupující do politiky. A nejen oni. Bezobsažnou politickou kampaň před volbami vedou na sociálních sítích i někteří velmi mladí političtí kandidáti. Zjednodušeně řešeno, v roce 2017 se o Poslaneckou sněmovnu bojuje soutěží ve vyprávění vtipů na Facebooku. A že Andrej Babiš mrazivě humorné vtipy umí, o tom už jsme se v minulosti několikrát přesvědčili.
Čtěte více z rubriky Volby 2017: