Výstavbu nových jaderných bloků by měl primárně financovat ČEZ. Avšak ve hře jsou ještě dvě varianty. Vyplývá to z Národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky v ČR
Plán rozvoje jádra má navazovat na aktualizaci Státní energetické koncepce, jejíž projednávání bylo přerušeno do konce června, dokud nebude hotova analýza dopadů prolomení či neprolomení limitů těžby hnědého uhlí.
Kdo to zaplatí?
„Z pohledu státu jednoznačně preferovanou variantou investičního modelu výstavby nových jaderných zdrojů je varianta investice prostřednictvím stávajícího majitele a provozovatele jaderných elektráren, společnosti ČEZ, popřípadě její stoprocentně vlastněné dceřiné společnosti,“ píše se v materiálu. Dále se mimo jiné uvádí, že varianta vychází z předpokladu, že polostátní společnost ČEZ vypracuje relevantní investiční záměr, který následně posoudí valná hromada a v případě souhlasu bude realizován. Materiál obsahuje ale i další dvě varianty.
Druhá varianta počítá s investicí prostřednictvím privátního sdružení investorů. Složení konsorcia a procentuální rozložení majetkových podílů by podle plánu záviselo na ochotě jednotlivých investorů vstoupit do projektu.
Třetí varianta uvažuje o přímé výstavbě ze strany státu prostřednictvím nově založeného státního podniku.
„Tato varianta je však z důvodu velkého počtu negativ a především z důvodu vysokého dopadu na státní rozpočet a s tím souvisejícího zvyšování státního dluhu nejméenergetika ně pravděpodobná, a je proto uváděna pouze pro úplnost,“ stojí v předkládací zprávě ministerstva.
Jak uvedl na konferenci pořádané Institutem pro veřejnou diskusi na téma Energetické úspory jako příležitost k růstu ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, varianta státem garantovaných výkupních cen, tzv. contract for difference, která bude použita pro výstavbu britské jaderné elektrárny Hinkley Point, nyní nepřichází v úvahu.
„Vicepremiér Babiš říká, že si má jaderné bloky postavit ČEZ za své peníze, ale vedení ČEZ se to pochopitelně nelíbí, protože členové dozorčí rady a představenstva mají hmotnou odpovědnost za svá rozhodnutí, navíc v případě nenávratnosti projektu hrozí žaloby od menšinových akcionářů,“ uvedl Mládek.
Vládní materiál však uvádí, že před vynaložením investice 250 až 300 miliard by měl stát znovu posoudit, zda je, či není možné nové jaderné zdroje stavět i bez státních garancí. „V tomto případě musí stát rozhodnout, zda a v jaké formě garance investorovi poskytne,“ informuje materiál.
Plán také uvádí, že při paralelní přípravě projektů v obou českých jaderných elektrárnách je možné předpokládat náklady státu v rozmezí 4,3 až 32 miliardy korun, podle toho, kdy stát do projektů vstoupí.
Další možností podle Mládka je, že nové jaderné bloky u nás postaví „jiná entita“. „Tam by se ale musely řešit zcela jiné problémy,“ dodal Mládek. Měl zřejmě na mysli model, který zvolilo Maďarsko, kde dostavba jaderné elektrárny Paks byla svěřena bez výběrového řízení ruské firmě Rosatom, která bude stavbu i financovat. Jako jediný z možných uchazečů o projekt nabídla předběžné financování projektu.
Jeden blok v Dukovanech, další v Temelíně Podle materiálu je žádoucí neodkladně zahájit přípravu výstavby jednoho jaderného bloku v Dukovanech a jednoho bloku v Temelíně s možností rozšíření na dva bloky v obou elektrárnách. „Zejména z důvodu udržení kontinuity výroby v lokalitě Dukovany je z pohledu státu klíčová výstavba bloku v Dukovanech a jeho spuštění do roku 2037,“ stojí v materiálu. O plánu postavit jeden blok v Dukovanech a jeden v Temelíně hovoří ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek zhruba od poloviny loňského roku.
Podle jeho ministerstva by tak ČEZ měl i nadále pokračovat v přípravných pracích vedoucích k výstavbě včetně získání všech povolení a uzavření smluv s dodavateli. Časový rámec získání stavebního povolení předpokládá materiál zhruba v roce 2025.
Bude v Česku závod na výrobu jaderného paliva?
Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky považuje za optimální způsob, jak zajistit spolehlivé dodávky paliva pro jaderné elektrárny, výstavbu závodu na jeho výrobu na českém území nebo v blízkém regionu.
V případě uvažovaného závodu by šlo o tzv. fabrikaci čili sestavení paliva z importovaných jaderných tablet oxidu uranu, které by se v Česku dávaly do jaderných trubek a kazet. Aby se však takovýto provoz vyplatil, vyžadovalo by to výrobu nejen pro zásobování tuzemských reaktorů, ale i pro export. „Jediná šance by byla, kdyby dodával palivo na Slovensko, do Maďarska, Bulharska a na Ukrajinu, to znamená, že by byl jen pro ruské reaktory. Západní trhy jako Francie a Německo jsou již rozebrány,“ konstatoval jaderný expert Radek Škoda z Českého vysokého učení technického v Praze.
Ministerstvo průmyslu a obchodu hodlá do konce tohoto roku zpracovat analýzu navazující na předběžnou studii proveditelnosti, kterou si nechalo zpracovat vloni.
Na základě těchto studií by se mělo poté rozhodnout, zda je výstavba fabrikačního závodu pro ČR vhodnou variantou.
