Sociální struktura zemí demokratického kapitalismu se mění. Třídy, mezi kterými po dlouhou dobu existoval hlavní politický konflikt, dělníci a stará střední třída (podnikatelé jednotlivci), se zmenšují. Vznikla nová střední třída, která dnes tvoří největší segment populace.
Ralf Dahrendorf tvrdí, že dnešní moderní společnosti jsou společnostmi střední třídy. Ta vládne. Ačkoliv se u nás dnes o střední třídě často mluví tak, jako by šlo o poměrně jednolitou skupinu tíhnoucí přirozeně k liberálně-konzervativ ním hodnotám, ukazuje se, že ve skutečnosti jde o velmi heterogenní skupinu. Dlouho se připouštěla existence určitého konfliktu mezi novou a starou střední třídou, dnes se jako vyhrocenější ale jeví konflikt mezi dvěma segmenty nové střední tří dy.
Manažeři versus odborníci
Příslušníci nové střední třídy vykonávají nejrůznější typy povolání. Mohou v nich disponovat svěřenou mocí a kontrolovat práci druhých. Nazývejme je manažery. Nebo ve svých povoláních mohou využívat specializované vědomosti a znalosti. Pak je nazývejme odborníky. Kromě dělení podle kritéria, zda v prvé řadě řídí práci druhých, nebo využívají svých vědomostí a znalostí, je také významným dělícím kritériem to, zda tito lidé pracují ve veřejném, nebo v soukromém sektoru a ;zda jejich příjmy plynou od státu, nebo z trhu.
Mezi manažery na jedné straně a sociálními, kulturními a technickými odborníky na straně druhé existuje v současných společnostech demokratického kapitalismu silný konflikt. Tento konflikt se posiluje, pokud manažeři pracují v soukro mém sektoru a sociální a kulturní odborníci v sektoru veřejném. Techničtí odborníci se nacházejí někde uprostřed. Co je příčinou toho, že mezi manažery a sociálními a kulturními odborníky existuje významný konflikt? Proč nemají p odobné zájmy?
Dech státu
Příčina spočívá v hodnotových orientacích, které vycházejí z pracovních hodnot příslušníků té které části střední třídy. Sociální a kulturní odborníci, kteří převážně pracují v sektoru veřejném a jejichž příjmy nejsou převážně zá vislé na tom, zda něco vyprodukují a prodají ostatním lidem na trhu, preferují osobní nezávislost a rovnostářské rozdělování, státní intervence před neviditelnou rukou trhu, přímou demokracii a hodnotový liberalismus. Jejich existence je z ávislá na rozšiřování veřejné správy, na hledání cest, jak si udržet svá pracovní místa a vytvořit nová, na co největším zdanění těch, kteří svou práci prodávají na trhu.
Pro tyto cíle hledají důvody, které se jeví jako závažné - ekologie, práva menšin, zlepšení situace chudých, podpora vědy a tak dále. Příslušníci tohoto segmentu nové střední třídy se chovají jako levicoví liberálové. Tíhnou k sociální demokra cii, k novým sociálním hnutím a novým levicovým stranám. Sociálnědemokratická ideologie je ideologií této části střední třídy. Peter L. Berger se domnívá, že tato část nové střední třídy je silně protikapitalistická.
Manažeři, kteří působí převážně v soukromém sektoru a jejichž práce je více závislá na tom, co vyprodukují a prodají na trhu, mají blíže ke staré střední třídě. Příslušníci tohoto segmentu se podobně jako stará střední třída chovají jako pravicoví autoritáři, jejich volební chování je orientováno na pravicové strany a mají zájem na stabilizaci kapitalismu. Hanspeter Kriesi na základě výzkumů volebního chování přichází s teorií, že nová střední třída představuje v dnešních společnostech demokratického kapitalismu významné politické štěpení, podobně jako štěpení levice - pravice nebo město - venkov.
Sociální magnet
Nová střední třída tedy netvoří ani homogenní voličstvo, které by dávalo hlasy stranám jedné ideologie. Výzkumy volebního chování ukazují, že sociální a kulturní odborníci v Británii volí Stranu práce, v USA Demokratickou stranu a v Německu mají dokonce k sociální demokracii blíž než dělníci. Říká se, že bez střední třídy se nedá vládnout. Není divu - orientace politické strany na nižší nebo na nejvyšší třídu znamená při počtu jejich příslušníků volební neúspěch. Avšak bez podpory některého segmentu nové střední třídy se běžně vládne - podle toho, zda je v zemi vláda sociálnědemokratická nebo liberálněkon- zervativní, můžeme odhadnout, který segment nové střední třídy má navrch.
I u nás se část nové střední třídy obrátila k sociální demokracii. Ztratila důvěru v pravicovou politiku a „odměnila se pravicovým stranám za to, co pro ni neudělaly v letech 1992 až 1996? Opravdu sociální a kulturní odborníci chtěli školné, rovný a co nejširší přístup ke vzdělání, tržní nájemné, nižší daňové zatížení, snížení státních výdajů a privatizaci? Nebo si jen uvědomili, že za vlády sociální demokracie jim bude lépe, že reforem směr em ke kapitalismu už bylo dost?
Domnívám se, že druhý důvod byl hlavní příčinou jejich posunu doleva. Jak z toho ven? Těžko. Je třeba zamyslet se nad tím, proč by politika a hlavně sociálnědemokratická politika měla znamenat poskytování privilegií pro vyvolené na úkor většiny.
