Do Poslanecké sněmovny míří dvě novely exekučního řádu, které by měly od základu změnit tuto normu platnou od roku 2001. „Střední novela“ má přinést více práv účastníkům exekučního řízení. „Kárná novela“ pak reaguje především na poslední dění v Exekutorské komoře.
Autor: Jakub Stadler
Ministerstvo spravedlnosti již dokončilo novelu, jež by měla přinést více práv účastníkům exekučního řízení. Minulostí by se tak měly stát případy, kdy exekutor prodá věc, která dlužníkovi vůbec nepatřila, nebo kvůli dluhu ve výši pár tisíc korun prodá nemovitost v hodnotě několikanásobně vyšší. „Ministerstvo spravedlnosti vnímá, že průběh exekucí je leckdy nevyhovující a poškozuje práva občanů,“ přiznává odstupující ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Podle jeho slov je hlavní důraz nyní kladen na přiměřenost exekucí. Majetek bude například možné zajistit jen v rozsahu vymáhané částky. „Například dlužná tisícikoruna bude stržena dlužníkovi z účtu, nikoli získána prodejem nemovitosti,“ vysvětluje Pospíšil.
Kromě přiměřenosti exekuce přináší novela možnost vyškrtnutí věci ze soupisu. To znamená, že pokud exekutor zapsal věc, která patří třetí osobě, může soudní exekutor rozhodnout o vyškrtnutí této věci. Dalším změnou je stanovení lhůty třiceti dnů, v níž bude exekutor povinen vyplatit oprávněnému vymoženou částku.
Projednávaná norma dále zjednodušuje postup při zahájení exekučního řízení a odlehčuje soudům od jednoduchých případů. Posiluje také dohled nad činností soudních exekutorů tím, že se výkon tohoto dohledu svěřuje nejen ministerstvu spravedlnosti, ale také předsedovi okresního soudu, do jehož obvodu byl exekutor jmenován.
Větší kontrola Exekutorské komory
Zatím není jasné, kdy s ohledem na změnu vlády nakonec novelu projedná Parlament a kdy vstoupí v platnost. Podle Pospíšilových původních představ by měla nabýt účinnosti do konce letošního roku. Jasnější je naopak představa týkající se druhé novely exekučního řádu. Ta reaguje na fakt, že v současné době neexistuje nástroj, jak na Exekutorské komoře vymoci povinnosti, které jí ukládá zákon. Protože zde existuje dohoda s opoziční ČSSD, přijata by tak mohla být na nejbližší schůzi Sněmovny, a to již v prvním čtení.
Příslovečnou poslední kapkou se stala aféra spojená s problémy se spuštěním Centrální evidence exekucí. „Ukázalo se, že Exekutorská komora není schopna a ochotna plnit povinnosti, které pro ni vyplývají ze zákona. V momentě, kdy stát převádí na tuto profesní komoru některé své pravomoci, je nadále neudržitelné, aby zároveň nedisponoval tomu odpovídajícími sankcemi,“ kritizuje Pospíšil. Novela proto přináší ministerstvu spravedlnosti oprávnění pozastavit výkon a účinky jednání komory, které by bylo v rozporu se zákonem, a následně stanovit lhůtu k nápravě. Ve většině případů bude mít komora možnost se k věci na základě výzvy ministerstva vyjádřit. Ministerstvo spravedlnosti rovněž bude mít oprávnění nasadit do komory správce.
Soudům přibude práce
Uzákonění dohledu předsedů okresních soudů nad činností exekutorů vnímají sami soudci rozporuplně. Podle Pavla Bachratého z Krajského soudu v Brně navržená úprava logicky vytváří předpoklady k tomu, aby získání poznatků sloužících předsedovi soudu pro podání návrhu na zahájení kárného řízení mělo svůj zákonný rámec. „Praktická situace je však taková, že předsedové okresních soudů nemají kapacitu k tomu, aby na činnost exekutorů mohli efektivně a soustavně nebo alespoň pravidelně dohlížet. Jednak na to nemají čas, jednak na to nemají k dispozici žádný kontrolní personál a konečně jde o to, že většinou exekucím ani nerozumí,“ vypočítá nedostatky novely Bachratý.
Podle soudce mají v současnosti dlužníci k dispozici zbytečně moc nástrojů, jak proces vymáhání pohledávek ztížit a zbrzdit, přičemž na těchto základních principech nynější novela bohužel nic podstatného nemění. Bachratý rovněž polemizuje s tvrzením ministerstva spravedlnosti ohledně přínosů pro jednotlivé účastníky exekučního řízení.
Z připravovaných úprav exekučního řádu nejsou nadšeni ani mnozí exekutoři. Vadí jim jednak přílišná ingerence státu do práce Exekutorské komory, ale i řada ustanovení, podle nichž opět budou mít navrch dlužníci nad věřitelem. „Zavádění dohledu nad exekutory ze strany předsedů okresních soudů nepřinese nic než přidělání práce předsedům soudů a snížení motivace soudních exekutorů,“ říká například exekutor Jan Grosam.
Za zcela zásadní považuje, že ministerstvo spravedlnosti bude moci pozastavit jakékoli rozhodnutí komory. Grosam nesouhlasí ani se zakotvením práva ministra jmenovat a odvolávat exekutory zcela bez vyjádření Exekutorské komory. „Tato snaha nemá žádnou logiku a už vůbec nemá oporu v dosavadním vývoji naší profese. Komora má všechny informace o tom, jak který exekutor pracuje, a rovněž má největší znalosti a postřehy z praxe pro účely výběru nových exekutorů. Navržená úprava má za cíl jen další prohloubení snahy o okleštění naší samosprávy.“
Budou dlužníci opět na koni? **
Exekutorovi se rovněž nelíbí některá ustanovení „střední novely“, která dávají příliš práv dlužníkovi, a to na úkor věřitele. Problém spatřuje například ve zrušení absolutní neplatnosti úkonů, které provede povinný po postižení svého majetku exekutorem. „Dosud byl takový úkon neplatný ze zákona, nyní bude nutné se neplatnosti dovolat u soudu. To umožní povinným dělat nepoctivé manipulace s majetkem a extrémně to zatíží soudní administrativu,“ kritizuje Grosam. Stejně tak mu vadí ustanovení, jimiž se zavádějí pravidla přiměřenosti postupu soudního exekutora.
„Tak, jak je přiměřenost navrhována, kdy se zavádějí pravidla povinné posloupnosti kroků exekutora, jsem přesvědčen, že dojde k výraznému poklesu úspěšnosti exekuční praxe. Zkušenost je taková, že většina dlužníků nemá na účtech nic a čím dál více jich čerpá státní sociální dávky. Přiměřenost je v novele zaměňována s ochranou povinných a dává jim prostor k manipulacím se svým majetkem a k ukrývání majetku před věřiteli.“ Podle Grosama se stále více zapomíná, že v exekuci se ocitne dlužník, který nerespektuje rozhodnutí státu v podobě soudního výroku.
