Lepší menší změna k lepšímu než žádná. Prosadit stavební záměr dnes trvá sedm až deset let.
Novela stavebního zákona míří v Poslanecké sněmovně ČR do třetího čtení. K zákonu bylo podáno téměř 300 pozměňovacích návrhů. Nejobsáhlejší pozměňovací návrh podali společně poslanci všech tří koaličních stran v čele s Ladislavem Oklešťkem, poslancem Parlamentu ČR za hnutí ANO.
„Novela je uměním možného,“ shrnul na úvod konference Novela stavebního zákona poslanec Martin Kolovratník (ANO). Záměrně tím vzal vítr z plachet těm, kteří do změn vkládali větší ambice než to, že trochu vylepší tristní situaci, kdy připravit projekt dálnice trvá v průměru deset let. Výjimkou není ani 18 let. Nebezpečně se ovšem této „věčnosti“ začala přibližovat i doba, během níž dokáže investor sehnat všechna razítka pro stavbu větší kancelářské budovy nebo bytového domu.
„Novela myslela především na drobné stavebníky, kteří stavějí plot nebo si chtějí na zahradě třeba postavit skleník. Těm skutečně uleví,“ vysvětlil Kolovratník. Ano, zásadní zjednodušení stavební legislativy a zkrácení doby přípravy stavebních záměrů lze opravdu očekávat až od úplně nové normy, jejíž koncepce se snad už začala rodit na ministerstvu pro místní rozvoj. To ovšem není důvod, aby nyní poslanci novelu stavebního zákona zazdili nebo ji zprznili nesmyslnými pozměňovacími návrhy. Nato je už situace velmi vážná – důkazem budiž to, že v době růstu ekonomiky stavebnictví spolehlivě klesá. I malá změna je tedy lepší než žádná.
Předběžně, ale stavíme
Ačkoli změny míří spíše na občany, ani ti největší investoři – Ředitelství silnic a dálnic a Správa železniční dopravní cesty – by neměli přijít úplně zkrátka. Tu zásadní novinku novely stavebního zákona, od které si její tvůrci slibují zrychlení, totiž sloučení tří stupňů povolovacího procesu (tedy posouzení vlivu stavby na životní prostředí, tzv. EIA, s územním a stavebním řízením) do jednoho, proti kterému bude také možné jen jedno odvolání, nevyužijí. Trasy silnic a železnic se totiž zpřesňují až v průběhu procesu EIA, takže není možné pracovat souběžně na dalších dokumentacích.
Poslanci by ovšem rádi do stavebního zákona prosadili pozměňovacím návrhem alespoň institut předběžné držby. Ten by umožnil státním investorům začít budovat komunikace už v době, kdy jim chybí malé množství pozemků, které se ještě nepodařilo vyvlastnit. Pokud by investoři měli stavební povolení, nemuseli by čekat.Tím by ovšem nebylo dotčeno právo majitele pozemku dál se soudit o náhradu za svůj majetek. Zároveň by se mělo vyvlastňovat z jediného místa v republice – tím by byl soud v Ostravě.
„Kdyby se podařilo předběžnou držbu zavést, zkrátila by v mnoha případech dobu přípravy silnic a dálnic o dva tři roky,“ reagoval David Fiala, šéf brněnského závodu Ředitelství silnic a dálnic. V Brně se například podařilo získat poslední pozemek o velikosti 270 metrů čtverečních pro stavbu silnice až po třech letech, když už běžela soutěž na zhotovitele. A povedlo se to nakonec jen díky pomoci města Brna. Podle Fialy se ale stavitelé silnic a železnic opravdu nadechnou až potom, co problematiku liniových staveb bude řešit samostatný speciální zákon – a ten by měl být ambicí příští vlády.
Jiří Andrle ze Správy železniční dopravní cesty poukázal na důležitost změn legislativy z pohledu ambice státu začít stavět vysokorychlostní tratě. Antonín Pačes, prezident České asociace ocelových konstrukcí, upozornil, že by se nemělo zapomenout na tristní kontrolu bezpečnosti staveb. Tu by měl zlepšit tzv. institut experta - statika. “Náš návrh je zavedení povinné kontroly přípravy a realizace staveb, a to certifikovanými odborníky z oblasti statiky, tzn. institut Expert-statik pro významné stavby. Vznik tohoto institutu maximálně podporujeme a je řešením současné téměř nulové kontroly bezpečnosti staveb. Expertní posouzení některých aspektů významných staveb je v zahraničí standardem, např. Prüfstatiker v Německu, Independent Checking Engineer ve Velká Británii.“
Vraťme se o deset let zpět
Milan Prieložný z advokátní kanceláře Invicta připomněl, že pokusy vylepšit stavební legislativu tu už byly, bude ale podle něho záležet především na stavebních úřadech, jak se novelu povede prosadit v praxi. „Už v roce 2013 existovala ve stavebním zákoně možnost vést jedno společné územní a stavební řízení, když se ale stavebník obrátil na stavební úřad, narazil na neochotu. Dobrá myšlenka se neujala,“ upozornil advokát.
Do debaty se zapojil se svou zkušeností další právník, který přichází se stavebním zákonem denně do styku. Jiří Buryan, seniorní advokát a specialista na stavební právo a veřejné zakázky z advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners narazil na problém, se kterým se potýkají všichni investoři, státní i privátní. Tím jsou účastníci stavebního řízení, kteří dokážou projekt zdržet o roky. Často z pohnutek, které nemají s ochranou vlastních práv nebo přírody nic moc společného.
„Z praxe znám tři druhy spolků. První mají věcné připomínky typu širšího chodníku pro pěší nebo záchrany ohroženého živočicha, přičemž nechtějí obstruovat. S těmi jsem se ještě nepotkal. Druhá skupina to myslí dobře, ale sveřepě torpéduje záměr i potom, co se prokáže, že nikdo nikomu neubližuje. Těch je zhruba polovina. Ta další polovina to nemyslí dobře a jen obstruuje za účelem získání osobního prospěchu,“ podotkl advokát. Z reakcí přítomných na konferenci bylo zřejmé, že téma účastníků řízení je na další samostatnou konferenci.
