Správce považuje dluhy ze stabilizačního programu bank za vynucené
Krátce po začátku platnosti novelizovaného konkursního zákona má jeden z největších konkursních věřitelů v České republice šanci přesvědčit se, zda slibované posílení těch, kteří půjčili a nedostali zaplaceno, skutečně funguje, či zda je to jenom chiméra. Česká finanční, s. r. o., se dostala v případě konkursu Pragobanky do vážného konfliktu s konkursním správcem. Ten totiž odmítl uznat její pohledávku, vzniklou v rámci stabilizačního programu, ve výši přesahující čtyři miliardy korun. Stalo se tak v přezkumném řízení 5. května po roce a půl působení zástupce České finanční ve věřitelském výboru. Jde o pohledávku, která vznikla tím, že se v roce 1996 rozhodla vláda a Česká národní banka řešit zásadním způsobem situaci krachujících malých bank. Státní miliardy. Počátkem roku 1997 vydala Česká národní banka opatření, v němž formulovala podmínky pro zařazení do programu stabilizace středních a menších bank. Realizací programu byla pověřena společnost Česká finanční, s. r. o., stoprocentní dceřiná společnost České národní banky. Princip zapojení bank do stabilizačního programu předpokládal, že peněžní ústavy v problémech s likviditou a celkovou solventností dostanou dodatečné finanční zdroje výměnou za svá špatná aktiva. Tyto zdroje budou mít banky k dispozici bezúročně a po sedmi letech musí svá riziková aktiva odkoupit zpět. Po dobu sedmi let mají banky povinnost vytvářet opravné položky, aby byly připraveny na zpětné odkoupení špatných aktiv. Součástí vstupu banky do stabilizačního programu byla podmínka podrobení se přísnějšímu režimu bankovního dohledu České národní banky, tedy detailnějšímu sledování jednotlivých ukazatelů a významnějších kroků banky. A dokonce také určitá omezení pro obchodování. Česká finanční si na program půjčila u Konsolidační banky a samozřejmě si odpovídajícím způsobem zajistila návratnost peněz vložených do programu. Banky musely za postoupené pohledávky vydat bankovní garance. Pro případ, že by došlo k neúplnému plnění, nebo dokonce k žádnému plnění ze strany banky, zavázal se Fond národního majetku, že ponese ztráty ze stabilizačního programu. Peníze poskytnuté malým bankám však v žádném případě nebyly jednoduchou dotací. Spíše byly ostrým nátlakem na to, aby si banky hledaly solventního investora, který by je vytáhl zpod sekery První vyhrání. Proto v okamžiku vyloučení banky ze stabilizačního programu a následně po bankrotu začala Česká finanční uplatňovat svůj nárok na odpovídající část konkursní podstaty Pragobanky. Vše se dlouho vyvíjelo poměrně úspěšně. Konkurs byl vyhlášen 19. listopadu 1998 a už na jaře následujícího roku se konkursnímu správci JUDr. Jaromíru Zapletalovi podařilo se souhlasem věřitelského výboru prodat část podniku za osm set milionů firmě QUONEX Group, v níž figuruje bývalý poslanec ODS a Unie svobody Jiří Honajzer. Pro prodej hlasovali dva ze tří členů věřitelského výboru. Pro byla Česká finanční a Česká pojišťovna, proti se postavil Fond národního majetku, který měl procesní a technické výhrady. Hlas zástupce České finanční byl tedy při tomto prodeji rozhodující. Jenže záhy začaly spory mezi konkursním správcem a Českou finanční. Nejprve se správce snažil zahrnout pohledávky, které Pragobanka prodala České finanční za nominální hodnotu v rámci stabilizačního programu, do konkursní podstaty. Výtěžnost těchto pohledávek se přitom pohybuje od pěti do deseti procent. Když se však ukázalo, že jsou smlouvy v pořádku a pohledávky nemohou být součástí konkursní podstaty, zpochybnil doktor Zapletal samu podstatu stabilizačního programu, tedy bankovní garance Pragobanky vydané na převedená aktiva. Bankovní garance je přitom velmi bonitní dokument a nejvyšší závazek, do něhož banka vstupuje. Argumentem bylo, že Pragobanka přijala své závazky v tísni a pod nátlakem. A to přesto, že o vstup do stabilizačního programu musely banky samy požádat a konkrétně Pragobanka tak čerpala tuto státní pomoc dokonce nadvakrát. Neústupný věřitel. Jednatel České finanční Stanislav Pavel považuje přístup konkursního správce za projev zlé vůle a celkem oprávněně se pozastavuje nad tím, že přezkumné řízení se uskutečnilo až po roce a půl fungování zástupce společnosti ve věřitelském výboru. Hodlá se o platnost pohledávky soudit třeba až u Ústavního soudu. „Uvidíme, zda novela zákona o konkursu chrání věřitele, nebo dál nahrává správcům, říká Pavel. Navíc upozorňuje na to, že právě hlas České finanční rozhodl o prodeji části Pragobanky a její současný majitel by na základě skutečnosti, že prodej nebyl schválen skutečnými věřiteli, mohl chtít nyní peníze nazpět. Mimochodem v prodávaném portfoliu byly například nyní bezcenné akcie ZPS Zlín v nominální hodnotě přesahující tři sta milionů korun a zhruba stejně vysoký úvěr tomuto podniku.
