Evropská federace je na postupu. Německo chce předluženým zemím EU nabízet kromě miliard také práci
Je to přesně rok, co si Německo připomínalo půl století s gastarbeitery. V polovině září 1961 dorazil do Mnichova zvláštní vlak z Istanbulu s tureckými dělníky, kteří měli zajistit pokračování hospodářského zázraku. Právě Turci se stali synonymem levné pracovní síly, která měla nasytit německý pracovní trh. Historici ale kroutili hlavou. První dvě mezivládní dohody, které naverbovaly zájemce o práci na bohatém západě, podepsala Spolková republika již dříve s Itálií a Španělskem.
Po více než půl století se situace opakuje a Německo shání nové gastarbeitery – a opět z jihu Evropy. Zatímco na Pyrenejském poloostrově najde práci jen každý druhý mladý člověk, v Německu naopak zůstává neobsazeno přes 1,3 milionu pracovních míst.
Chybí elektroinženýři, řidiči stavebních strojů, montéři, elektrikáři, ošetřovatelky i lékaři. Podle průzkumu poradenské agentury Adecco najde jen pětina firem odpovídající zaměstnance na volné pozice. Nejsou lidi. Třeba v Bádensku-Württembersku připadá na sto volných míst elektroinženýrů 64 nezaměstnaných.
Nabízená pozice lékaře zůstává v Německu neobsazená plných 143 dnů.
Také místa sester a pečovatelek se nenaplní, ani kdyby šli do práce všichni nezaměstnaní s odpovídající kvalifikací. A situace se může ještě vyostřit. „V mnoha profesích je citelné, že relativně hodně lidí v dohledné době odejde do penze, a potřeba nové pracovní síly tak bude ještě závažnější,“ říká Raimund Becker z představenstva Spolkové agentury práce.
V jižní Evropě je situace přesně opačná a kvalifikované pracovní síly je tu naopak čím dál více. Zatímco v roce 2009 udávalo sedm procent španělských firem, že má problém najít vhodného kandidáta na vypsanou pozici, loni se jejich počet smrskl na pouhá tři procenta. Podobně jsou na tom podle čísel Evropské komise i v Itálii a Řecku.
Není proto divu, že se Berlín po nových zaměstnancích poohlíží především v jižních zemích, které mají navíc v Německu tradiční přistěhovaleckou komunitu. V červenci vyrazila do Španělska ministryně vzdělávání Anette Schavanová a se svým protějškem José Wert Ortegou dohodla, že německé firmy rozjedou v zemi náborové akce. Především automobilky, stavaři a strojaři by se měli postarat, aby se rozjela ve velkém firemní výuka. Mají s tím velké zkušenosti a téměř zázračně nízká čísla mladých nezaměstnaných v Německu a Rakousku jdou na vrub technického vzdělávání, kde jsou hlavním iniciátorem podniky. Takzvané duální vzdělávání začíná mít ale trhliny. Do škol jdou slabší ročníky a firmy už pociťují, že pravidelný přísun žáků ochabuje.
Nový model rekrutování adeptů na jihu Evropy počítá s tím, že by si německé koncerny mohly podle potřeby stáhnout technicky i jazykově proškolený personál z Pyrenejského poloostrova zpět do Německa. Podle studie Institutu německého hospodářství by to bylo oboustranně výhodné – firmy by získaly nový dorost a učni zase ceněný německý diplom. Kromě toho Berlín doufá, že si odborníky z jihu odloví přímo přes úřady práce. „Ve spolupráci s kolegy z jednotlivých zemí EU by mohli hledat vhodné kandidáty od Barcelony po Pireus,“ nabádá německé úředníky ministryně práce Ursula von der Leyenová.
Eura na jih, lidi na sever Od náboru Jižanů si Berlín hodně slibuje a vidí v něm další unijní transfer na ose sever–jih. Zatímco dnes proudí směrem na jih eura na pomoc předluženým ekonomikám středomořské Evropy, pracovní síla by v budoucnu mohla nabrat opačný kurz. „Německošpanělská průkopnická spolupráce by měla být modelem pro ostatní země,“ prohlásila Schavanová. Sama kancléřka a šéfka vládní CDU Angela Merkelová si v létě pozvala známé průmyslníky a odboráře na zámek v Mesebergu, aby jim zdůraznila, že usiluje o jednotný evropský pracovní trh. Před několika týdny Berlín spustil internetový portál Make it in Germany, který má na práci v Německu nalákat. „Cítím se tu dobře, a Německo mi dokonce vrátilo kus mé vlasti,“ říká na propagačním videu umístěném na portálu Španělka María, která pracuje jako softwarová inženýrka v Drážďanech. Na vysvětlenou: María v sobě objevila vášeň pro flamenco a v saské metropoli založila španělsko-německý kroužek.
Podobných krajanských uskupení z jihu Evropy bude vznikat zřejmě čím dál víc. Jen loni dorazilo do Německa přes dvacet tisíc Španělů, o sedm tisíc více než v roce 2010.
Podobný nárůst vykazují Italové: z 24 na třicet tisíc. I když se takový počet může jen těžko měřit s armádou více než 160 tisíc Poláků, vypovídá o tom, že Spolková republika stále platí za ostrov stability na pracovním trhu.
Pro mladé Španěly bývá nejlákavější práce v nějaké IT firmě, kde je komunikační řečí angličtina. Kromě toho má Německo velký počet vysokých škol a dobré financování vědy, a tak je atraktivní i pro mladé akademiky. Kdo hledá jen krátkodobou práci a nechce profesně růst, sáhne nejspíš po gastronomii nebo hotelnictví. Oblíbená je také stavební branže. Počet vydaných stavebních povolení na Pyrenejském poloostrově klesl v první polovině letošního roku na patnáctinu předkrizového boomu v roce 2008 a pětina stavebních firem je podle průzkumu PricewaterhouseCoopers před krachem. Stavební projektant do třiceti let je tak ve Španělsku ohroženým druhem. V Německu je naopak o takovou profesi zájem, i když jen v některých regionech.
Doma je doma Problém je, že občas chybí vůle ke stěhování. Třeba firma Storz z jihoněmeckého Tuttlingenu, která zaměstnává 650 lidí, uspořádala na jaře náborový výlet pro španělské zájemce o práci. Z plného autobusu nadšených fachmanů v kategorii 30+ ale nakonec nezaměstnala nikoho. Ne že by „Alemania“ neplatila za symbol prestižního zaměstnavatele. Bosch nebo Siemens jsou zárukou dobrých platů a stálé práce. Koneckonců i španělská automobilka Seat, která stejně jako Škoda spadá do koncernu Volkswagen. Jenže drtivá většina španělských absolventů chce pracovat pro domácí firmy a odstěhovat se za prací je nijak neláká. Mimochodem, až do roku 2007 bylo Španělsko hned po USA v rámci OECD naopak přistěhovaleckou zemí číslo jedna.
Nízký zájem o putování za prací přes půl Evropy dokládá i průzkum agentury Trendence, která oslovila 123 tisíc mladých lidí těsně po vysoké škole. Zatímco v celoevropském dotazníku letos v kategorii byznys jako nejlepší zaměstnavatel bodovaly americké korporace Google, Apple a Coca-Cola, ve stejném průzkumu mezi španělskými absolventy první čtyři příčky obsadily domácí firmy.
Paradoxně ty, na které desetitisíce mladých demonstrantů během protestních akcí nadávaly jako na viníky krize. Mezi zaměstnavatele snů patří banky Santander, BBVA a La Caixa, mezi něž se dostal ještě oděvní řetězec Inditex. A to se průzkum nezaměřil na státní sektor, který je vzhledem k solidním platům a kariérním jistotám mimořádně oblíbený. Adidas, první německá firma v žebříčku, skončila se dvěma procenty oblíbenosti na 31. místě. A stejný pohled nabízí italský žebříček. První až čtvrté místo domácí finanční domy, mezi nimi i nejstarší banka světa Banca Monte dei Paschi di Siena, která funguje jen díky štědré pomoci státu. Němci, konkrétně BMW, obhájili až 28. příčku. Italská realita je přitom snům o práci v prestižní bance na hony vzdálená. Polovina mladých pracuje na krátkodobé smlouvy, řada z nich se musí spokojit s prací brigádníků.
Chiméra jednotného trhu Jednotný evropský pracovní trh, kde by si uchazeči rovnou hledali práci v cizině, tak zůstává stále v nedohlednu. Nejde jen o jazykovou bariéru, malou mobilitu či výši daní a odvodů, ale i všeobecnou atraktivitu. A s tou na tom Němci nejsou valně. Španěly podle studie Deutsche Bank láká především Velká Británie, USA a Francie. Německo je teprve na čtvrtém místě. „Německo jako cílová země pracovní migrace uvnitř EU nehrálo doposud významnější roli,“ podotýká loňská studie. Experti z Deutsche Bank na základě matematického modelu počítají pro rok 2013 se skromnými šestnácti tisíci Řeky a šesti tisíci Španěly, kteří přijdou do Německa za prací. A to jsou opravdu okrajová čísla. S obrovským boomem gastarbeiterů, kteří přicházeli do Německa před půl stoletím, se to nedá srovnávat. Miliontý pracovník, Portugalec Armando Rodrigues, dorazil do Kolína nad Rýnem v září 1964 a jako dar od vlády dostal moped. Při současném vlažném tempu posil z jihu Evropy by se tak kancléřka Merkelová musela po motorce shánět až za padesát let. l
Polovina bez práce
Nezaměstnanost ve skupině 15–25 let (vybrané země v %)
2009 2010 2011 I.Q/2012
Řecko 25,7 32,8 44,4 51,2
Španělsko 37,8 41,6 46,4 51,1
Portugalsko 24,8 27,7 30,1 36,1
Itálie 25,4 27,8 29,1 35,9
Slovensko 27,3 33,6 33,2 33,9
Maďarsko 26,5 26,6 26,1 28,4
Polsko 20,6 23,7 25,8 26,7
Česko 16,6 18,3 18,0 19,0
Rakousko 10,0 8,8 8,3 8,6
Německo 11,2 9,9 8,6 7,9
Průměr EU27 20,1 21,1 21,4 22,6
pramen: Eurostat, OECD
Drang nach Alemania
Migrace do Německa z vybraných zemí (počty osob)
2007 2008 2009 2010 2011
Řecko 8 032 8 302 8 716 12 523 23 779
Španělsko 8 571 9 497 11 711 13 607 20 672
Portugalsko 5 375 5 766 6 598 6 418 8 213
Itálie 18 184 19 809 22 110 24 520 30 152
Česko 6 778 6 604 6 445 6 529 9 031
pramen: Spolkový statistický úřad
Berlín si od náboru pracovní síly na jihu EU hodně slibuje Německo naráží na problém, že není v očích Jihoevropanů moc populární
O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz
