Co hýbe s Čechy v tomto týdnu? Ne, to není o jednom z dílů seriálu o majoru Zemanovi...
Foto: Profimedia.cz
Štvanice je to, co se děje teď. Vražda dítěte je vždy strašlivá a všichni se snaží ji rychle a správně vyřešit. Bohužel tentokrát musím zkritizovat jak policii, tak „vlastní“ řady. Novináři, na něž se zpočátku všichni obraceli, protože mohli pomoci, se proměnili během několika týdnů ve smečku štvoucí zvěř.
Všechno vyvrcholilo Otakarem T., který sice na místě činu byl, ale… Nikdo neví, zda to udělal. Ovšem jako s viníkem s ním novináři zacházeli. Všichni se přidali…
Otakara policie „odchytla“, zavřela a on se oběsil. Nepřiznal se. Zda byl či nebyl vinen, půjde už asi dost těžko zjistit. Reportér v lesíku v Tróji, tlumeným hlasem vyprávějící, že „toto není místo, kde holčičku našli“, už jen celou tu hrůzu dorazil. Pokud to Otakar neprovedl, dozvíme se to zřejmě na straně 16 mezi kraťasy o dopravní výluce. Obviněnému, odsouzenému předem, to už život nevrátí.
Stejně jako kdysi novináři ztrpčili život jistému panu T. Pamatujete na něj? Psycholog Hradní stráže, který měl obtěžovat vojáky. Pár zelených mozečků se na něj domluvilo a barvitě líčilo, jak je osahával, svlékal a bůhvíco s nimi dělal. Vojákovi se zhroutila rodina a celý svět. Zaplňoval stránky bulváru i takzvaně „seriozních“ novin. Vojáčci se nakonec přiznali, že si to vymysleli a v novinách se neobjevilo nic. Uvést věc na pravou míru našel odvahu jen Jan Potůček v Reflexu. Byl jediný.
Nevinný není zajímavý a jména těch, kteří zničili člověku život, se nedozvíme. Nedozvíme se ani jména těch policistů, kteří dali novinářům podrobnosti ze spisu a kteří by za to měli jít sedět. Bulvárem by nyní měli být vláčeni oni. Štvanice, to nám zkrátka jde. A můžeme si o sobě tisíckrát myslet, jací jsme civilizovaní. Nejsme. Jak cítíme krev, nikdo nás nezastaví…
