Novinky nepřicházejí. Dotacím navzdory

Velcí zpracovatelé jdou po snižování nákladů, s novinkami přicházejí nejmenší výrobci

Proč české potraviny vytlačuje z regálů zdejších marketů zahraniční zboží? Tuzemští výrobci mají jasno: může za to politika nadnárodních obchodních řetězců. Ale co fakt, že české potravinářství si v evropské soutěži nevede právě nejlépe? Zaostává v konkurenceschopnosti, jeho produktivita je v porovnání s průměrem evropské sedmadvacítky ani ne poloviční. A s potravinářstvím úzce propojené zemědělství je na tom ještě hůř.

Slabá místa

„Potravinářský sektor není v kritickém stavu, ale jeho konkurenceschopnost se nezlepšuje,“ konstatují Martin Plášil a Josef Mezera z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI), autoři studie analyzující vývoj odvětví po roce 2000. Upozorňují, že není využita celá řada příležitostí, a navíc se objevují určitá problémová místa. „Kupříkladu produktivita českého potravinářství vyjádřená hrubou přidanou hodnotou na pracovníka představuje ve srovnání s celou EU přibližně 47 procent. Oproti průměru dvanácti nových členských zemí je však zhruba o pětinu vyšší,“ porovnávají ekonomové. Vybraných větších producentů se autoři studie mimo jiné ptali, zda jsou správně nastaveny unijní a národní podpory, které mají především pomoci zlepšit jejich konkurenceschopnost. Převládá názor, že nejsou. Potravináři se vyjadřovali také k otázce, co chtějí sami udělat, aby na trhu lépe obstáli. Nejčastější odpověď zněla: Snížit náklady na výrobu a zvýšit kvalitu produkce. Inovaci finálního výrobku nepovažují větší potravináři většinou za příliš významnou, ukázal dále průzkum. A tomu odpovídá i malý zájem o evropské dotace na zavádění potravinářských novinek, které nabízí Program rozvoje venkova pro období 2007 až 2013. Národní dotace, které navíc velkým potravinářům poskytuje ministerstvo zemědělství (MZe), se o motivaci k inovacím výrobků ani nesnaží. Ekonomové přitom ve zmíněné studii poukazují na to, že je zapotřebí posílit marketing a rozšiřovat značkové výrobky, které svou jedinečností mohou lépe konkurovat na trhu, včetně regionálních značek a bioproduktů.

Příjemci z obou kohoutků

Spotřebitelé coby daňoví poplatníci přispívají na podnikání výrobců potravin prostřednictvím dotací. Za stovky milionů korun, které se takto ročně vyplatí, se ale mnoha novinek nedočkají: peníze jdou hlavně na snižování nákladů a zvyšování výkonnosti potravinářských firem. Tak v Česku funguje dotační systém. Za poslední čtyři roky z něj podnikatelé v tomto odvětví získali z české a bruselské pokladny téměř 2,3 miliardy korun. Řada velkých firem umí obratně využívat podpor z obou zdrojů.
Kupříkladu valašskomeziříčská řeznicko-uzenářská firma MP Krásno, pro niž si Karel Pilčík loni převzal ocenění za 93. místo v žebříčku Českých 100 nejlepších, si v předchozích čtyřech letech pomohla celkem k 72,5 milionu korun. Více než 65 milionů korun poskládala za stejnou dobu na dotacích opočenská mlékárna Bohemilk, která patří do skupiny Interlacto Oldřicha Gojiše. Masokombináty ZŘUD v Písku a Poličce, kontrolované Čestmírem Motejzíkem, získaly z evropských i národních podpor přes 42 milionů korun. Bezmála 40 milionů obdržela konzervárenská společnost Hamé, kterou v roce 2008 koupila islandská investiční skupina Nordic Partners. Jiný, a víceméně ojedinělý přístup zvolila jihočeská Madeta Milana Teplého. Naposledy v roce 2007 využila národní dotační titul, z něhož dostala čtyři miliony. Pak se zaměřila na unijní podporu inovací. Obhájila dva projekty týkající se zpracování syrovátky a vývoje nového typu sýru a získala pro ně devadesátimilionovou injekci.

Jednodušší cesta pro velké

Místo aby jednodušší cestu k podporám měli drobní výrobci, je to v Česku obráceně. Dotační systém je vstřícnější k velkým průmyslovým výrobcům. Výhradně jim na míru jsou šitá pravidla pro získání národních dotací z českého rozpočtu, která jsou administrativně podstatně méně náročná než podmínky přidělování unijních podpor. Firmám s počtem zaměstnanců od 250 do 750 lidí nebo s ročním obratem od 50 do 200 milionů eur (zhruba mezi 1,25 miliardy až pěti miliardami korun) stačí k získání národních dotací podat „projekt“, v němž uvedou náklady a „soubor opatření nutných k provedení technických opatření“. Nemusejí ani organizovat výběrové řízení na dodavatele technologií, což je podmínkou u podpor z unie. Na inovace přijde v národních dotacích řada teprve tehdy, když se nevyužijí peníze určené na podporu stavebních a technologických investic. V uplynulých dvou letech tudíž ve skutečnosti nešla na inovace ani koruna. Předtím této pomoci využili téměř výhradně krmiváři. Národní dotace pro potravináře mají zvýšit jejich konkurenceschopnost a kvalitu produktů a podpořit inovaci výrobků i výrobních procesů. Jaký je efekt vynaložených veřejných prostředků, se však hodnotí dle jediného kritéria. Tím je počet uskutečněných projektů. Zdaleka nejpodporovanějším oborem je masný průmysl. Za poslední čtyři roky získal dotace na třetinu ze všech projektů. Nejvíc peněz (viz Národní injekce) vytěžily MP Krásno, řeznicko-uzenářská firma Makovec z Hané, Masokombinát Plzeň, ZŘUD – Masokombinát Polička a také masozávody Kmotr a Krahulík, které loni od skupiny J & T koupil Andrej Babiš. Obor zpracování masa přitom oslabuje svou pozici. Jak porovnává analýza ÚZEI, od roku 2003 snížil svůj podíl na tržbách v potravinářství z 23,6 na 20,4 procenta v roce 2008. Druhou nejvíce dotovanou skupinu tvoří mlékárny a výrobci krmiv.

Škrty menší než vládní

Ani v letošním rozpočtově „úsporném“ roce nepřijdou velcí potravináři na národních dotacích zkrátka o tolik, jak původně zamýšlela vláda. MZe vedené Ivanem Fuksou (ODS) vyčlenilo v agrárním rozpočtu 76 milionů korun, což odsouhlasil Nečasův kabinet. Poslanci pak balík pro zpracovatele navýšili na téměř 132 milionů. Loni ovšem bylo k dispozici zhruba o padesát milionů víc. „Uznáváme, že je nutné šetřit. Ale toto omezení ještě víc zvyšuje nevyváženost mezi podporami pro zemědělství a zpracovatele,“ poukazuje mluvčí Potravinářské komory Dana Večeřová. Jak porovnává, celkově vycházejí na zpracovatele podpory oproti zemědělcům řádově v jednotkách procent. „Přitom mají zabezpečit pro obyvatele kvalitní, bezpečné a levné potraviny a vzhledem k obchodním řetězcům a nekontrolovatelným dovozům ještě konkurovat výrobcům ze zemí se zcela jinou úrovní výrobních nákladů a subvencí,“ poznamenává Večeřová.

Venkovský program pro všechny

Malí a střední zpracovatelé se k podporám mohou dostat jedině přes takzvaný Program rozvoje venkova (PRV), který slouží k distribuci evropských peněz především do zemědělství. Projdou-li menší a středně velcí potravináři s projektem přes náročnou administrativní mašinerii, může jim podpora uhradit až polovinu celé investice. Do programu se mohou hlásit i větší potravináři zaměstnávající až 750 lidí a s ročním obratem do 200 milionů eur. Ti sice získají podporu nejvýše do 25 procent investice, i tak ale europomoci využívají. Úspěšně se o ni ucházely kupříkladu potravinářské firmy z Babišova Agrofertu a největší tuzemská vinařská skupina Bohemia Sekt.
Potravinářská komora se úspěšně přimluvila za to, aby v Česku byly dotační pobídky k vývoji novinek dostupné i velkým podnikům. Zájem o speciální podporu potravinářských inovací, do jejichž vývoje se musí zapojit výzkumná pracoviště, je ale minimální. Během čtyř let, které uběhly od spuštění PRV, bylo schváleno pouze 23 projektů ucházejících se dohromady o necelých 360 milionů korun. Peníze, které v „šuplíku“ na ryzí inovace zůstávají nevyužité, se proto přesouvají do finančního balíku na modernizaci a vybavení potravinářských provozů. Nedostatečná poptávka po dotacích na vývoj novinek způsobí, že v českém potravinářství budou přetrvávat slabá místa – málo inovací a nízký podíl produkce s vyšší přidanou hodnotou. K tomuto závěru mimo jiné dospěla zpráva hodnotící přínos Programu rozvoje venkova.

Nejmenší jsou nejpružnější

Snaha přicházet s novými produkty a přispívat k rozmanitosti nabídky na trhu je vlastní především nejmenším výrobcům. Vyplývá to ze zmíněného hodnocení PRV, při němž se zkoumalo, jak podpůrné investice do výroby zprostředkovaně přispěly k zavedení nových produktů či technologií. „Největší potenciál předvedly mikropodniky. Středním a středně velkým podnikům podpora významnějším způsobem nepomáhá zavádět nové produkty,“ uvádí analýza PRV, kterou má týdeník EURO k dispozici. Hodnotitelé proto doporučují víc zaměřit podporu na mikropodniky a malé podniky, a tím zvýšit inovační aktivity tuzemského potravinářství. Mluvčí MZe Tereza Dvořáčková připomíná, že již současná pravidla preferují žadatele, kteří vyrábějí kupříkladu zaručené tradiční speciality, biopotraviny nebo výrobky s chráněným zeměpisným značením. „Součástí úprav podmínek pro další kolo bude samozřejmě i posouzení účinnosti, eventuálně přehodnocení nastavených preferencí,“ dodává.

Aktivní experimentátoři

Vedení Potravinářské komory nepřekvapuje zjištění, že v zavádění nových produktů jsou nejčilejší nejmenší výrobci. „Malé podniky, které vlastní nebo řídí inovačně zaměřený majitel či ředitel, více experimentují přímo ve výrobě, protože nemají vlastní vývojové kapacity a mohou jen omezeně investovat do spolupráce s výzkumem. Mají i omezené investiční zdroje a jsou pak aktivnější při využívání podpůrných programů,“ vysvětluje Večeřová. Zdůrazňuje přitom, že lídry inovací jsou vždy velké podniky, zejména nadnárodní. „Ty ovšem nemohou a často ani nechtějí žádat o podpory a inovované výrobky uvádějí na trh pouze tehdy, jsou-li přesvědčeny o návratnosti investic,“ tvrdí.
Program rozvoje venkova, který je kromě nadnárodních gigantů dostupný v Česku skoro všem, nakonec pomáhá nejvíc malým výrobcům, právě díky jejich vlastní aktivitě. Umožňuje jim rychlejší rozvoj a nákup většího množství nových technologií. „Nové produkty zavedly malé podniky zabývající se potravinářskou výrobou ve významně vyšší míře – v 90 procentech – než malé podniky v celém sektoru, kde to bylo 27 procent,“ porovnává hodnotící zpráva. Kdo podporu nezíská, často oddaluje pořízení lepší technologie i zavedení nových výrobků.

GRAF:
Evropské dotace tuzemským potravinářům
Dosud schválené podpory pro potravinářství z Programu rozvoje venkova na období let 2007 až 2013 Účel podpory*Počet schválených žádostí*Požadované dotace (v mil. Kč)
Stavební a technologické investice*280*1021,2
Vývoj nových produktů a technologií*23*357,8
Pramen: Státní zemědělský intervenční fond

GRAF:
Národní dotace pro velké
Podpory vyplacené zpracovatelům z českého rozpočtu v uplynulých čtyřech letech (v milionech korun)
2007*310
2008*230
2009*157
2010*180
Pramen: ministerstvo zemědělství

BOX:
Národní injekce Největší příjemci dotací pro zpracovatele z českého rozpočtu v posledních čtyřech letech (v milionech korun)
MP Krásno*42,3
PROMT Modřice*39
Makovec (maso-uzeniny)*36,1
Mlékárna Kunín*29,4
Masokombinát Plzeň*28,4
Krahulík – Masozávod Krahulčí*23,6
ZŘUD – Masokombinát Polička*22,4
Mlékárna Olma*22,3
Sladovny Soufflet*21,4
Vodňanská drůbež (dříve Jihočeská drůbež)*18,5
Moravia Lacto*18,4
Kmotr – Masna Kroměříž*17,4
Mlékárna Pragolaktos*15,5
Pramen: ministerstvo zemědělství

GRAF:
Zpracovatelský koláč
Podíly potravinářských oborů na tržbách z prodeje vlastních výrobků a služeb (v procentech)
Masná výroba*20,4
Zpracování ryb*0,8
Zpracování ovoce, zeleniny a brambor*2,1
Výroba rostlinných a živočišných olejů a tuků*6
Zpracování mléka a výroba zmrzliny*14,2
Mlýnská a škrobárenská výroba*3,2
Výroba krmiv*8,7
Výroba nápojů*21
Ostatní*23,6
Pramen: Český statistický úřad, propočty ÚZEI
Pozn.: údaje v běžných cenách v roce 2008