SOUKROMÉ RYBNÍKY Jakub Krčín z Jelčan by měl radost. V Česku se zase začíná dařit rybníkářství. Mnoho podnikatelů zakládá areály pro sportovní rybaření. Ale je to nelehký byznys. Chcete ho zkusit? Potřebujete dotace a nabitou brokovnici. Na kraji obce Rpety na Hořovicku bývalo před 15 lety jen prázdné pole.
SOUKROMÉ RYBNÍKY Jakub Krčín z Jelčan by měl radost. V Česku se zase začíná dařit rybníkářství. Mnoho podnikatelů zakládá areály pro sportovní rybaření. Ale je to nelehký byznys. Chcete ho zkusit? Potřebujete dotace a nabitou brokovnici.
Na kraji obce Rpety na Hořovicku bývalo před 15 lety jen prázdné pole. Pak se ale místní zemědělec Jaroslav Hasman rozhodl, že si splní svůj sen. Vybuduje rybník.
Následovala mnohaletá anabáze. Hasman chodil po úřadech, dřel na stavbě. Vykoupil pozemky od desítek majitelů, na ministerstvu životního prostředí vymohl na projekt 51procentní dotaci. „Mnohdy jsem řešil opravdové rarity. Třeba jsem musel dokazovat, že blýskající se hladina rybníka nebude oslepovat piloty vojenských letadel při přistání na nedalekém letiště,“ vypráví Hasman.
Nakonec vyhrál. Rybník byl dostavěn a již několik sezon se v něm prohánějí kapři a štiky. Na břehu Hasman vybudoval malý rekreační areál. Dvě chaty, hausboat na suchu, malé koupaliště, sklípek s pivem a občerstvením. „Žiji z turistiky, jen z rybolovu by to nešlo,“ vysvětluje rybníkář.
HEKTAR STOJÍ MILION
Hasman je jen jedním z mnoha podnikatelů, kteří se v poslední době do rybníkaření vrhli. Podle neoficiálního odhadu ministerstva zemědělství funguje v Česku už 500 soukromých rybářských areálů. Motorem odvětví je čím dál populárnější sportovní rybaření a na něj navázaná turistika. „Zájem je velký a počet rybářů stoupá. Berou s sebou rodiny včetně malých dětí a tráví zde celou dovolenou,“ vysvětluje Zdeněk Bečvář, který provozuje rybník u Vrchotic na Táborsku.
Sportovních rybářů je nyní v České republice už víc než 400 tisíc. A noví přibývají. Takže potenciálních klientů je hodně. To je ta dobrá zpráva. A ta špatná? Obnovit starý rybník nebo dokonce vybudovat nový je velmi drahé. „V průměru stojí vybudování každého hektaru milion korun,“ říká Antonín Stojan ze společnosti EKO Agrostav, která již mnoho rybníků hloubila. Přitom výnos z výlovu ryb se pohybuje mezi 20 až 30 tisíci korun ročně. „Návratnost vložené investice by tudíž byla mezi 50 až 60 lety. Takže stavět rybník se vyplatí jedině pod jednou podmínkou. Že získáte dotaci,“ míní Stojan.
BEZ STÁTNÍ PODPORY ANI RÁNU
Dotace poskytuje státní Agentura ochrany přírody a krajiny. Peníze lze získat z Programu revitalizace říčních systémů. „Loni jím proteklo 355 milionů korun. Z toho zhruba 180 milionů šlo na revitalizace rybníků,“ uvádí zaměstnanec agentury Pavel Trnka. Letos podle něj bylo na rybnících proinvestováno zatím 120 milionů korun. I pro příští rok se počítá se stamilionovými dotacemi.
Ale pozor: Smyslem státní podpory je zejména zlepšení vodního režimu krajiny a životního prostředí. Tudíž je potřeba splnit některé přísné podmínky. Obvykle například bývá požadavkem pro získání dotace, aby 20 procent plochy rybníka zůstalo bažinatým mokřadem, ve kterém mohou přežívat obojživelníci. Přesto je dotace lákavá. Náklady na některé letos stavěné rybníky platí stát až ze 75 procent.
DVĚ TŘETINY PENĚZ PADNOU NA PROVOZ
I když už máte rybník připraven, není výdajům konec. Nevyhnete se samozřejmě každodenním provozním nákladům. „Sekání trávy, úklid, kontrola přítoků, kontrola zdravotního stavu ryb,“ vypočítává některé nezbytné činnosti Milan Dvořák, který má desetihektarový rybník v Borovnici u Vlašimi. Konkrétní částky neuvádí, výdaje ale popisuje proporčně. Na údržbu podle něj padne asi 20 procent příjmů. „Nákup a doprava ryb vezme dalších 40 až 45 procent z příjmů,“ dodává Dvořák. Z toho vyplývá, že zbylá třetina vydělaných peněz tvoří zisk, případně rezervu na slabší časy.
ULOV, JEN KOLIK ZAPLATÍŠ
Z čeho rybníkářům plynou peníze? V zásadě ze tří hlavních zdrojů. Tím prvním je samozřejmě prodej ryb. Dále již zmíněné turistické služby pro rybáře a jejich rodiny. Třetím zdrojem jsou rybářské povolenky.
Jejich ceny začínají na devadesáti korunách za den a šplhají se třeba až na 20 tisíc korun za povolení na celou sezonu. Ceny jsou předmětem konkurenčního boje. Záleží také na tom, zda si chce rybář úlovek odnést. Čím dražší povolenka, tím větší množství masa si smí návštěvník vzít domů. Někteří provozovatelé dokonce povolují jen metodu „chyť a pusť“. „Třeba u nás je to ještě jinak. Celodenní povolenka stojí 200 korun a ulovené ryby si pak u mne mohou návštěvníci zvážit a koupit v ceně 80 korun za kilo masa,“ vysvětluje Jaroslav Hasman. Doplňkovým zdrojem příjmů je pro soukromníky také pronájem prutů a dalšího náčiní příležitostným rybářům.
ZLODĚJI KRADOU VE DNE I V NOCI
Pokud se podnikateli podaří rybník zprovoznit a vybalancovat položky má dáti-dal, stále ještě nemá vyhráno. Čeká na něj totiž další problém. Zloději ryb. „Po večerech obcházím rybník s nabitou brokovnicí. Ale stejně všechno neuhlídám a pytláci mi pak ryby kradou,“ stěžuje si Hasman.
Kromě pytláků navíc rybníkáře občas potrápí i oficiální návštěvníci areálu. Ti totiž často nepřiznají všechny úlovky, které by museli vrátit do vody nebo zaplatit za jejich váhu.
„Přiznají obvykle tak 40 procent ryb.
Zbylých 60 procent uloví a odvezou načerno,“ odhaduje Hasman. „A já přece nemůžu každého rybáře pořád kontrolovat,“ dodává.
KONKURENCE PRO RYBÁŘSKÝ SVAZ
A ještě jeden problém. Soukromí provozovatelé rybníků jsou trnem v oku Českému rybářskému svazu. „Tito soukromníci vlastně porušují zákon o rybářství a jeho prováděcí vyhlášku, protože si vymýšlejí vlastní regule rybolovu. Přitom zákon by měl platit univerzálně pro každého,“ říká například člen svazu Jiří Kotík.
Ministerstvo zemědělství se ale staví za soukromníky. „Oprávněná kritika to není. Jde možná i o účelové tvrzení, protože svaz přišel o monopol na chytání ryb udicí. Nabízí pod svými křídly většinou méně komfortní podmínky, jako je omezení počtu prutů nebo méně trofejních ryb na srovnatelné ploše,“ říká Jiří Felčárek z tiskového oddělení ministerstva. „Soukromník může v plném rozsahu podle svých potřeb prodávat ryby prostřednictvím jejich lovu na udici. Pravidla si stanovuje sám. Pouze pokud by chtěl lovit na dírkách (pod ledem), musí mít výjimku od krajského úřadu,“ objasňuje Felčárek.
Zajímavou právní kličku, kterou soukromníci využívají, vysvětluje sportovní rybář Zdeněk Fáček. „Zákon neumožňuje, abyste rybařili a nebyli přitom členem žádného klubu. Soukromníci to elegantně obcházejí. Koupí povolenky se totiž symbolicky na jeden den stáváte členem příslušného klubu,“ vysvětluje Fáček. Udičku tak na soukromém pozemku může nahodit třeba i sváteční rybář Ivan Fillner. „Nepotřebuji k tomu ani rybářský lístek,“ zdůrazňuje.
ČESKO ZNOVU RYBNÍKÁŘSKOU VELMOCÍ
Nové rybníky každopádně přibývají v České republice velmi rychle. Možná rychleji, než za legendárního renesančního rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan. Zásluhu na tom mají vedle obcí právě i podnikaví soukromníci, jako je Jaroslav Hasman. Ten říká, že jeho podnikání je řehole, na které rozhodně nezbohatne. „Lidé mi závidí a myslí si, že vydělávám miliony. Ale rybník zase všechny peníze spolkne a zbude mi tak akorát na živobytí. Vydělal bych na něm, jedině kdybych ho prodal,“ říká zemědělec. „Ale to neudělám, je to srdeční záležitost. Jsem rád, že po mně něco zůstane,“ říká Hasman.
Má pravdu. Na kraji obce Rpety bývalo kdysi jen prázdné pole. Teď je tam nádherný rybník.
LIBERÁLNÍ ČESKÉ VODY
Podnikání v rybníkářství se v současnosti těší relativně liberální atmosféře. „Majitel rybníka musí splňovat jen podmínky dané živnostenským zákonem pro podnikání v zemědělství a hlavně podmínky dané rozhodnutím o nakládání s vodami. To je provozní a manipulační řád rybníka,“ vysvětluje Jiří Felčárek z ministerstva zemědělství. Soukromník smí na svém pozemku nabízet komerční lov rybářům podle vlastního uvážení. „Žádná povinnost registrovat se u nějaké státní autority typu město, kraj, či ministerstvo neexistuje,“ dodává Felčárek.
