Ukazatel regulatorního kapitálu nerespektuje potřeby firem
Výše kapitálu a jeho poměr k celkovým aktivům jsou nepochybně důležité údaje, vypovídající o celkové situaci firmy. Otázkou je, zda i laické veřejnosti poskytují srozumitelnou informaci o zdraví firmy. A to zejména v případech rozhodování o tom, zda do dané společnosti investovat, nebo z ní vstoupit do obchodních vztahů. V mnoha případech ani vedení firmy není schopné tato čísla interpretovat. Aby bylo možné dobrat se samotné podstaty věci – tedy toho, jak je firma skutečně silná „v kramflecích“ - je nutná poměrně rozsáhlá analýza. V ekonomicky vyspělých zemích, a doufejme, že brzy také v České republice, se stále častěji při úvahách o řízení rizik objevuje nový pojem: ekonomický kapitál.
Zjednodušeně řečeno jde o takovou výši kapitálu, která je nutná k tomu, aby pokryla ekonomická rizika, jimž musí daná instituce čelit. Slouží tedy jako jakýsi ochranný polštář proti možným ztrátám na základě předem stanoveného měřítka platební schopnosti v určitém časovém horizontu. Měření ekonomického kapitálu pomáhá organizaci lépe chápat - a tedy i lépe řídit - volatilitu výnosů, což je v současných složitých tržních podmínkách zcela zásadní úkol. V některých bankovních institucích se ekonomický kapitál přiřazuje k jednotlivým transakcím na základě toho, jak velké je riziko související s danou transakcí v rámci celého portfolia rizik banky. Ekonomický kapitál je funkcí volatility ztrát, koncentrace (korelace) uvnitř portfolia banky a požadované úrovně spolehlivosti.
O krok dál.
Proti tomu stojí pojem takzvaného regulatorního kapitálu, jehož statický charakter byl v minulosti často kritizován, což vedlo k vášnivým diskusím a následným aktivitám v rámci Basilejských pravidel. Připomeňme si, že výše regulatorního kapitálu je dlouhodobě stanovena jako určité procento z rizikově vážených aktiv, a to paušálně pro celý sektor. Například pro bankovnictví mají mezinárodní banky působící v zemích G10 povinnost držet kapitál nejméně ve výši osmi procent rizikově vážených aktiv. Regulační orgány stanovily pravidla, pomocí nichž se měří rizika bankovních systémů, a to zejména úvěrová a tržní rizika, a stanovily i vzorce, které se užívají pro výpočet výše kapitálu požadovaného k prevenci případných regulačních zásahů. Tento přístup však nerespektuje potřeby a postavení na trhu u konkrétních firem, ani se nemění na základě aktuálního vývoje trhu jako celku. Může se tak stát, že jedna společnost by v dané chvíli vystačila s ekonomickým kapitálem ve výši čtyř procent aktiv, zatímco jiné, působící ve stejném segmentu, avšak ve zcela jiné obchodní situaci, by nestačilo ani 20 procent.
Tlak zvenčí.
Proto se ve vyspělých zemích pojem ekonomického kapitálu začíná aktivněji prosazovat, a především finanční instituce s ním začínají reálně pracovat. Ani tady však není stav zdaleka ideální. Průzkum vedený nedávno evropským oddělením řízení finančních rizik společnosti KPMG ve vybraných evropských finančních institucích zjistil, že více než 70 procent těchto institucí sice stanovuje výši ekonomického kapitálu, ale míra komplexnosti tohoto výpočtu v praxi je v jednotlivých institucích značně odlišná. Průzkum se uskutečnil v 61 organizacích, přičemž 57 procent z nich působí v oblasti investičního a komerčního bankovnictví, osmnáct procent v drobném bankovnictví, patnáct procent zahrnuje nebankovní finanční instituce, sedm procent obchodní společnosti a tři procenta pojišťovny.
Průzkum zjistil, že tlak vyvíjený na organizace, aby kalkulovaly a řídily ekonomický kapitál, pochází zejména od externích uživatelů, a to hlavně ze strany regulačních orgánů, ratingových agentur, akcionářů a akciových analytiků. Různorodost těchto uživatelů dokazuje jednak rostoucí význam konceptu ekonomického kapitálu, daný možností jeho širokého využití, zároveň ale i jeho značnou složitost, zdůrazněnou počtem cílů, o jejichž dosažení uživatelé usilují. Interně se informace o ekonomickém kapitálu používají zejména pro účely výkaznictví (reporting) a pro měření celkové výkonnosti, ale i pro strategické plánování, přípravu rozpočtů a stanovování cen. Průzkum však také odhalil značné rozdíly v rozsahu, v jakém jsou informace o ekonomickém kapitálu v dané organizaci využívány. Zjistilo se, že pouhých 26 procent respondentů spojuje alokaci kapitálu s výnosy jednotlivých obchodních útvarů očištěnými o riziko, a ještě menší procento se pak snaží o propojení těchto informací na úrovni obchodních aktivit a ve vztahu ke klientům.
Povrchní znalosti.
Průzkum odhalil hlavní příčinu těchto rozdílů. Technická stránka celého procesu (například detailní pochopení požadované metodologie a potřebných dat) zůstává hlavní obtíží při zavádění systému řízení ekonomického kapitálu v rámci organizace. Zjednodušené a zkratkovité chápání celého procesu se zdá být rozšířeným problémem: téměř 50 procent organizací potvrdilo, že chápou úvěrová, tržní a provozní rizika jako na sobě nezávislá. V odpovědích na otázku priorit daných rizik účastníci průzkumu naznačili, že prioritou číslo jedna je pro ně řízení úvěrových rizik, přičemž řízení provozních rizik uvedli na místě druhém. Průzkum zároveň odhalil nemalé ambice, které organizace mají - 94 procent respondentů potvrdilo, že by rádi používali interní modely ekonomického kapitálu pro řízení úvěrového rizika také pro stanovení výše regulatorního kapitálu, pokud by regulační orgány takto stanovený kapitál akceptovaly.
Praktické potřeby.
Je zřejmé, že koncept ekonomického kapitálu se začíná využívat ve stále větší míře, a to zejména s ohledem na složité podmínky současného trhu. Organizace nechtějí jen „jednoduše“ plnit nařízení regulačních orgánů, ale sledují vlastní praktické cíle: potřebu stanovit výši kapitálu, kterou by měly držet, aby byly schopné řešit své specifické koncentrace rizik. V novém Basilejském opatření o kapitálové přiměřenosti (Pilíř II – „New Basel Capital Accord“) regulační orgány poprvé naznačily, že v dlouhodobém horizontu by mohly být modely ekonomického kapitálu povoleny pro stanovení potřebné výše kapitálu. V důsledku toho banky začínají vyvíjet a zavádět modely, které budou základem pro přijetí interních modelů pro výpočet ekonomického kapitálu v blízké budoucnosti. Vývoj problematiky ekonomického kapitálu je také se zájmem sledován dalšími regulačními orgány a úřady v oblasti finančních služeb, jako je Evropská komise, která může aplikovat danou problematiku na investiční společnosti v rámci Evropské unie. Komise rovněž připravuje nový režim solventnosti pro pojišťovny, který by mohl vycházet z konceptu rizikově upraveného kapitálu.
Zahraniční impuls.
V České republice je bohužel koncept ekonomického kapitálu poměrně novou oblastí, která doposud není ve většině finančních institucí aplikována, případně je aplikována pouze na některou z oblastí podnikání, nikoliv na veškeré jejich obchodní činnosti. V praxi je možné se s určitou obdobou ekonomického kapitálu ve formě výnosnosti očištěné o riziko setkat při posuzování ziskovosti a rizikovosti obchodních aktivit bank (například v rámci „front office dealingu“). Přesto, že se v současné době tímto konceptem v Česku seriózně zabývá zřejmě minimální počet institucí, je skutečností, že jeho dynamický rozvoj probíhá v některých zahraničních mateřských společnostech bank působících v České republice. Ve středně až dlouhodobějším horizontu je proto možné také v českých podmínkách očekávat rozvoj aplikace koncepce ekonomického kapitálu, který by byl urychlen i aktivním přístupem regulatorních institucí k této problematice.
