Nový daňový řád, který míří do Poslanecké sněmovny, nahradí již nefunkční zákon o správě daní a poplatků.
Ten už prošel více než padesáti novelami. Podnikatelská veřejnost sice vládní návrh jako celek vítá, nicméně má řadu výhrad ke konkrétním ustanovením.
Dosavadní úprava daňového řádu přináší z hlediska podnikatelské veřejnosti řadu nepříjemností a oprávněných stesků. Je složitý, takže se v něm často neorientují ani berní úředníci, ani daňoví poradci, o podnikatelích samotných nemluvě. Neméně závažným problémem je ovšem i nerovnovážné postavení plátce daně vůči správci. A také některé až feudální pravomoci, které zákon dává ministru financí.
To vše by se mělo změnit, pokud bude schválen nový daňový řád. Změn je v jeho návrhu řada. Zřejmě nejdůležitější z nich je posunutí splatnosti daně ve výši, která byla stanovena nad rámec tvrzení daňového subjektu. V současnosti totiž stále platí, že pokud finanční úřad doměří daň nad rámec zaplacené daně, musí rozdíl podnikatel zaplatit, přestože se odvolá. Odvolání tak nemá odkladný účinek. Podle navržené úpravy bude moci daň zaplatit až ve chvíli, kdy se s názorem finančního úřadu ztotožní i nadřízený orgán – finanční ředitelství. Poplatníkovi to ovšem nadále neupírá právo bránit se proti rozhodnutí o doměření daně soudní cestou, daň však bude muset zaplatit.
Návrh rovněž předpokládá, že každé rozhodnutí správce daně bude muset zdůvodňovat, což dodnes neplatilo. Nebo bylo pouze formální, například odkazem na některé právní ustanovení. Poplatník tak neměl možnost se proti rozhodnutí kvalifikovaně bránit, protože netušil, co správce k jeho rozhodnutí vedlo. Ani daňové kontroly nebude moci finanční úřad v budoucnosti provádět, jak se mu zlíbí. Daňovou kontrolu bude moci opakovat například pouze v těch případech, kdy se dozví po skončení novou skutečnost, kterou v době trvání kontroly neznal. Problémy podnikatelům přináší ovšem i to, že finanční úřad často kontrolu zdržoval, aniž dospěl k nějakému rozhodnutí. Námitky ale mohl poplatník podat až po půl roce. Podle návrhu se zkracuje tato doba na tři měsíce.
Jednoznačně má být rovněž nastavena lhůta pro stanovení daně. Finanční úřad bude moci daň doměřit maximálně do tří let po vzniku povinnosti. Pozitivem je zavedení i dalšího ustanovení, podle něhož je nutné při volbě způsobu vymáhání nedoplatku dbát, aby nebyl pro podnikatele likvidační.
Záleží na schválené verzi
„Návrh významným způsobem posiluje právní jistotu a klientský přístup vůči poplatníkům. Cílem je snížení administrativních nákladů vůči těm, kteří své daňové povinnosti plní řádně a poctivě a vytvoření účinných nástrojů vůči nepoctivým poplatníkům,“ komentuje principy návrhu mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob. Návrh podle něj rovněž reaguje na poptávku po jasné, terminologicky jednotné a systematické právní normě. Ta má daňovým subjektům i berním úředníkům umožnit orientaci v dané problematice bez nutnosti hledat výklad v metodických pokynech a proměnlivé judikatuře.
Na konečné podobě návrhu se podle Jakoba pozitivně podepsala rovněž skutečnost, že v posledních dvou letech byla do přípravy návrhu daňového řádu zapojena odborná i laická veřejnost. Za tím účelem byla ministrem financí Miroslavem Kalouskem ustavena expertní skupina složená ze zástupců podnikatelů, soudů, daňové správy, Komory daňových poradců, akademické obce a ministerstva financí. „Její činnost znamenala zásadní posun v legislativních pracích,“ hodnotí práci expertní komise mluvčí ministerstva.
Je ovšem otázka, do jaké míry se skutečně námitky a návrhy, které v expertní skupině zazněly, promítly i do konečného znění návrhu. Řada účastníků jednání, ať již z řad podnikatelské veřejnosti, soudů či poslanců, si stěžovala, že již dohodnuté principy nakonec ministerstvo do návrhu nezapracovalo. To ostatně bylo i důvodem, proč se legislativní práce na zákonu, který začal připravovat již ministr Bohuslav Sobotka z ČSSD, takovou dobu táhly.
První hodnocení ze strany zástupců podnikatelských organizací jsou zdrženlivá. Podle vyjádření Hospodářské komory „návrh pro podnikatele přináší řadu významných zlepšení především v oblasti snížení administrativních nákladů, avšak jsou zde úskalí, která je třeba ještě překonat a dopracovat“. Kritičtější je v tomto hodnocení naopak Svaz průmyslu a dopravy: „Představa, že nový daňový řád by mohl být moderní evropskou normou, vycházející z klientského přístupu správce daně k poplatníkům, se nenaplnila. K této filozofii orgány státní správy ještě nedozrály.“
Podle komory daňový řád přináší mnoho podstatných změn, které přispívají k rychlejšímu a v rámci možností spravedlivějšímu výběru daní. „Co se týče struktury, rozsahu a členění, je třeba konstatovat, že ministerstvo financí se vydalo správným směrem, ve smyslu evropského trendu. Zákon, který je členěn do více paragrafů a odstavců, je pro uživatele přehlednější a srozumitelnější. Dále se zákonodárce snažil přesně definovat jednotlivá ustanovení tak, aby v jednom odstavci byly soustředěny věty, které spolu souvisejí, a zároveň se také snažil o co nejmenší legislativní zaplevelení,“ komentuje návrh Jana Kozlíková z odboru komunikace Hospodářské komory. Zpřehlednění procesní normy a zavedení institutu odkladu vítá i Svaz průmyslu. „Významný posun je v elektronickém platebním styku a elektronické komunikaci se správcem daně,“ uvádí jeho mluvčí Milan Mostýn.
Mlčenlivost vás neochrání
V legislativním procesu z návrhu zmizela některá ustanovení, která prakticky znemožňovala jakoukoli daňovou optimalizaci, ačkoli by daňový poplatník postupoval v souladu se zákonem. Nově definovaným cílem daňového řádu podle § 1 odstavce 2 je správné zjištění a zaplacení daně ve vztahu k veřejným rozpočtům. To je oproti současné úpravě přesnější než pouhé nekrácení daňových příjmů.
Některé výhrady oproti původní verzi návrhu zákona nicméně zůstávají stále v platnosti. Týkají se především ustanovení prolamujících zásadu mlčenlivosti daňového řízení. „V budoucnu nebude muset daňový subjekt poskytovat správci daně přílohy a potvrzení k předkládanému daňovému přiznání. Navržený systém totiž umožní správci daně tyto informace získávat z informačního systému,“ píše se v prohlášení Hospodářské komory. Odpadnutím komplikací s obstaráváním nejrůznějších dokladů odůvodňuje své návrhy v tomto směru i ministerstvo financí.
Tento servis pro podnikatele má ale i svůj rub. A sice ve snaze zákonodárce zajistit lepší kontrolu podezřelých peněz a zajistit součinnost dotčených orgánů při prověřování podezřelých transakcí. „Jako negativum lze v novém daňovém řádu chápat oslabení institutu mlčenlivosti. Podle nového návrhu dochází k rozšíření okruhu institucí, ke kterým správce daně nemusí zachovávat mlčenlivost, a může tedy poskytovat informace vztahující se k povinnostem daňového subjektu,“ namítá Kozlíková.
Hlavním přínosem návrhu nového daňového řádu je podle Hospodářské komory zmíněný odkladný účinek odvolání. Pokud poplatník s odvoláním neuspěje, či uspěje pouze částečně, splatnost doměřené daně bude patnáct dní po skončení odvolacího řízení.
Poslední den bude pozdě
Smůlu mají ti, kteří s platbou daně otáleli až na poslední den. Další podstatnou změnou, se kterou návrh přichází, je totiž zkr
ácení lhůty pro zaplacení daně. Podle schválené úpravy musí být daň na účtu správce daně nejpozději poslední den lhůty, kdy vzniká povinnost podat daňové přiznání (31. března nebo 30. června). V současnosti je zcela dostačující, když se k poslednímu dni lhůty peníze odepíší z bankovního účtu. Nová úprava umožní správci daně disponovat s vybranými daňovými příjmy dříve než doposud. Na druhou stranu to může mít negativní vliv na peněžní toky daňových subjektů, které budou muset posílat peníze minimálně tři dny před uplynutím lhůty. Taková je totiž průměrná délka peněžního transferu v rámci mezibankovního styku.
OČEKÁVANÉ PŘÍNOSY DAŇOVÉHO ŘÁDU
• větší přehlednost a lepší systematická uspořádanost nového zákona
• jasnější a jednotné vymezení pojmů
• větší podpora elektronizace daňové správy
• jasná pravidla pro doručování
• jasná pravidla pro vedení daňového spisu a nahlížení do něj
• lepší provázanost ve vztahu k přezkumu prováděnému v rámci správního soudnictví
• odstranění omezení při volbě zástupce
• možnost odpustit úrok z prodlení při posečkání již při vydání rozhodnutí o posečkání
• možnost dokončení daňové kontroly a daňové exekuce původním správcem daně i po změně místní příslušnosti
• posunutí splatnosti daně ve výši, která byla stanovena nad rámec tvrzení daňového subjektu až po rozhodnutí o odvolání, pokud bude podáno
• zavedení požadavku odůvodňovat každé rozhodnutí
• předřazení priority úhrady daně před její příslušenství
• stanovení jednoznačných pravidel pro opakování daňových kontrol a jejich omezení
• zkrácení obecné lhůty, po jejímž uplynutí je možné se bránit před nečinností ze šesti na tři měsíce
• jednoznačné nastavení lhůty pro stanovení daně
• v řízení o mimořádném opravném či dozorčím prostředku nebude vznikat úrok z prodlení
• zavedení pravidla, podle něhož je nutné při volbě způsobu vymáhání dbát toho, aby náklady spojené s vymáháním nebyly neúměrné k výši vymáhaného nedoplatku.
• přehledná úprava dražeb věcí movitých i nemovitých a s tím souvisejícího rozvrhového řízení
Všeobecná editační povinnost je zatím v nedohlednu
V novém daňovém řádu je také pamatováno v § 136 až § 138 na závazné posouzení správce daně, tedy na editační povinnost. I tady byly požadavky podnikatelů a předchozí sliby vlády splněny pouze částečně. „Hospodářská komora dlouhodobě prosazuje myšlenku všeobecné editační povinnosti. To znamená, že správce daně by měl mít povinnost na požádání vydat závazné stanovisko všeobecně k jakémukoli daňovému problému. Tato povinnost je v novém daňovém řádu akcentována, prozatím však ne v plném rozsahu, jak by si komora představovala,“ připomíná Jana Kozlíková.
S rezervou se staví k otázce editační povinnosti rovněž Mostýn: „Požadovaná všeobecná editační povinnost je nadále v nedohlednu.“
Přežitky odstraňuje zákon jenom částečně
Jednou z nejproblematičtějších oblastí dosavadního zákona jsou ustanovení, která dávají správci daně či ministerstvu financí pravomoci, které kolidují s občanskými právy. I zde dochází k určitému posunu, bohužel ne úplnému. Změny se tak dočkal „institut vstupu do obydlí“, který je například podle Hospodářské komory, ale i řady daňových poradců v rozporu se Základní listinou práv a svobod. „Naše připomínky sice nebyly zapracovány v plném rozsahu, ale i tak došlo částečně ke zvýšení práv kontrolovaných osob. Navrhovaná úprava umožňuje správci daně vstup bez ohledu na souhlas či nesouhlas dotčené osoby. A nový daňový řád právě popisuje situaci, kdy tento souhlas není udělen, a to tak, že stanoví zpřísněné podmínky pro vstup do prostor daňového subjektu,“ komentuje Kozlíková konečný kompromis. Napříště tedy bude muset být zajištěna účast nezúčastněné osoby. Nicméně k vám domů může vrazit daňová kontrola bez svolení soudu.
V návrhu dochází i k omezení některých pravomocí ministra financí a jemu podřízených pracovníků, například k zrušení pravomoci promíjet daň v individuálním případě. „Pokud je systém dobře nastaven, není v něm místo pro mimořádné pravomoci,“ vysvětluje náměstek ministra financí Ivan Fuksa. Jak dodává, dnes může ministr rozhodovat ad hoc, tedy podle svého uvážení pro jednotlivé subjekty. Napříště by se však mělo prominutí vztahovat na celý okruh subjektů, které splňují zákonem dané podmínky. Ty mohou být pouze dvě: nesrovnalosti v daňových předpisech a mimořádné události, zejména živelní pohromy, kdy je použití institutu z pochopitelných důvodů opodstatněné. „V současnosti se navíc o okolnosti prominutí daně – ani o kritériích, proč tak bylo rozhodnuto – nemůže nic zveřejňovat. To nepřispívá k transparentnosti veřejných financí. I na tento problém nový daňový řád reaguje. Navrhuje se totiž, aby každé rozhodnutí ministra bylo zveřejněno ve Finančním zpravodaji. Předejde se tak pochybnostem o zneužívání institutu prominutí,“ říká Fuksa.
