Procesy finančního managementu procházely v uplynulé dekádě transformací, kterou zásadně ovlivňovalo postupné zavádění nových regulačních pravidel, zejména mezinárodních standardů finančního výkaznictví. Jako dozvuk ekonomické krize se přidaly také zpřísněné předpisy finanční bezpečnosti a v některých oborech i striktní regulace. Všechny tyto změny přinášejí kromě prosazování vyšší míry kontroly, transparentnosti a spolehlivosti finančních dat také debatu nad úlohou a postavením finančního ředitele jako strategické funkce.
V současné době sílí tlak na změnový management s cílem zlepšování spolupráce mezi finančním managementem a výkonným týmem. Firmy se potýkají s drsnou ekonomickou, sociální a finanční nestabilitou; tyto změny musejí průběžně vstřebávat a musejí kvůli nim zavádět náročné transformační programy. Znamená to obrovskou změnu pro samotnou finanční funkci. Ze strany vlastní organizační struktury (tedy interních zákazníků finančního oddělení), provozního managementu, rostou očekávání stejně jako z prostředí externího – hlavně trhu a regulátorů.
Od dodavatele k poradci
Tradičně se od finančního managementu požaduje plnění funkce interního dodavatele statistických a účetních dokumentů a dat pro regulační účely, sledují se a analyzují základní ekonomické indikátory, zpracovávají finanční výkazy. Toto pojetí funkce CFO dokáže spolehlivě a bezpečně reprodukovat požadované informace pro potřeby dozorčích orgánů. Hodnotí-li finanční ředitel jednotlivá rizika, dokáže také jasně identifikovat hlavní parametry růstu i ukazatele pro nutný zásah do struktury nákladů. V této fázi se finanční management nutně dívá do minulosti, na základě výsledků a časových řad minulých období dává podněty pro rychlou reakci na vzniklou situaci v daném čase. To je v pořádku – v krátkodobém horizontu, u operativních priorit. Takto funkci standardně zvládají všichni vrcholoví pracovníci finančního managementu. Čistě dodavatelské pojetí funkce CFO je také standardně využitelné pro růstovou ekonomiku mimo období krize, kdy na úrovni firem stačí de facto hlídat nastavení základních parametrů – a firma funguje.
Druhé vývojové stadium moderního finančního ředitele, kterým v letech 2008 až 2010 prošla podle mých odhadů zhruba polovina českých firem, lze charakterizovat výrazným posunem k roli interního poradce. K analýze výsledků a sledovaných finančních parametrů se přidává odhad budoucího vývoje. CFO sleduje mnohem širší záběr informací z vnějšího prostředí, nabídku, poptávku, konkurenci, zdroje, inovace, posouvá se k rizikovější a kreativnější pozici poradce pro tvorbu firemní změnové strategie. Od finančního manažera se očekávají doporučení a názory na možný vývoj podnikových aktivit ve střednědobém horizontu. Jeho hlavním úkolem je správně sladit výkon finanční funkce jako primárně systematické sledování a hodnocení měřitelných parametrů se strategickým plánováním. Jako klíčová je hodnocena schopnost jasně rozlišovat mezi krátkodobými a střednědobými prioritami.
Homo CFO-fficerus: osobnost a talent
Dovršení přerodu v Homo CFO-fficerus je pak dosaženo ve chvíli, kdy je prioritou firmy strategický plán udržitelného rozvoje. CFO se dokáže aktivně zapojit jako interní partner do zpracování dlouhodobého plánu rozvoje, jeho realizace a kontroly plnění. Pro toto pojetí funkce finančního manažera je naprosto klíčový specifický talent, schopnost předvídat tržní trendy (ekonomické, sektorové, obchodní vazby) na základě střízlivého pohledu finančníka v kombinaci s dostupnými nástroji řízení a dat.
Transformace společnosti na udržitelný rozvoj není snadná. Takový program firmy je proto nejúčinnější, když ho inicializuje právě finanční manažer. Nový CFO musí zvládat každodenní spolupráci a dialog s ostatními členy managementu i kontrolu nad finanční stránkou podniku. Integrace ryze ekonomického přístupu CFO do celkového pojetí firemní kultury však předpokládá otevřenost a shodu celého managementu na kvantitativních i kvalitativních cílech, vzájemné pochopení jejich významu a jasné uspořádání priorit finančního a podnikatelského rozvoje.
Nespornou výhodou CFO je jeho dvojí role: podílí se na rozvoji změněné strategie společnosti z pozice top manažera – a zároveň si udržuje klíčovou finančně-kontrolní pozici. V takové roli se proto podle mého názoru uplatní především ti manažeři, kteří pomohli firmě ustát tvrdé zkoušky poslední ekonomické krize a dokázali v jejím průběhu zaměstnavatele úspěšně přesvědčit o svých manažerských kvalitách a širokém záběru.
S tím se objeví nový trend najímat na posty CFO jiné manažery než ty s tradičním úzce zaměřeným profilem „podnikového ekonoma“. Bude to malý příspěvek k posílení konkurenceschopnosti České republiky…
