Hlavní změnou je nižší hluk v kabině, říká muž z praxe
Titul „Evropská dodávka roku letos získala nová verze Fordu Transit. Ta je pokračováním rodokmenu starého 35 let, který se může pochlubit čtyřmi miliony prodaných kusů. Transit je přitom v současnosti nejprodávanějším výrobkem americké automobilky v Evropě. Je nabízen v pěti karosářských variantách s pohonem přední i zadní nápravy a pěti různými vznětovými motory. Jeho základ se prodává za 450 tisíc korun. Na rozdíl od osobních fordů, které se potýkají s prodejními problémy, dosahují dodávky s touto značkou solidních úspěchů. Jak se liší nový transit od předchozí verze? Automobilka Ford uvádí, že vylepšená verze nabízí především zcela nové motory, které mají nižší spotřebu, hladinu hluku i emise. Vylepšený je také design karoserie a interiéru. Kromě toho se rozšířil ložný prostor, takže se do auta vejde více nákladu. U dveří nového transitu se poprvé objevují zámky a západky, které tvoří pevný modul. Jsou tak odolnější proti zlodějům – nejsou zde totiž žádná lanka a spojovací tyče, které zlodějům umožňují otvírat zámky háčky a páčidly. Týdeník EURO měl možnost posoudit dvě srovnatelné verze starého i nového transitu (technické specifikace v tabulkách). Na pomoc si přizval šéfa kladenské firmy Instala Milana Bubeníka, zkušeného řidiče, který používá starý typ Transit 80 z roku 1999. „Nejvíce mě překvapil tichý chod motoru u nové verze, říká Bubeník. „V kabině starého typu prakticky nelze poslouchat rádio, nový vůz nabízí podmínky srovnatelné s osobními auty. S takovým strojem bych mohl jet i na dovolenou, aniž bych ohluchl. Co se týče kabiny, Bubeník pochválil také pohodlnější sedačky a více odkládacích ploch pro osobní věci. Například místo jednoho držáku kelímku jsou nyní v plastové přihrádce otvory dva, takže se vedle limonády vejde ještě káva. „Co se mi ale nelíbí, jsou nová zpětná postranní zrcátka. „Jsou nyní hranatější a užší, takže je v nich hůře vidět, co se děje za vozem, říká Bubeník. Muž z praxe ocenil sníženou spotřebu: „Můj dosavadní vůz spotřebuje deset litrů nafty na sto kilometrů jízdy, nový motor je minimálně o litr úspornější. Za hezčí považuje design přední masky včetně předních světel. Nové bezpečnostní zámky transitu sice možná odrazují zloděje, při testování ale přinášely drobné problémy. Zámek pravých předních dveří se zasekl tak, že dveře nebylo možné otvírat, u zámku postranních „šoupaček se pro změnu zasekávalo madlo. Je ale třeba říci, že testovací jízdy probíhaly v mrazivém lednovém počasí, takže nedostatky mohla způsobit zamrzlá voda, která vnikla do mechanismu zámků. Pokud jde o ložný prostor, je skutečně o něco větší. I do transitu s krátkým rozvorem se vejdou díky širokým bočním dveřím dvě europalety vedle sebe, přičemž zmíněnými dveřmi projdou i svou delší stranou. Prostor přitom lze libovolně zvětšovat či zmenšovat posuvnou stěnou, která jej odděluje od přední pasažérské části. Mohlo by zde ale být více úchytů pro upevňovací provazy a také madlo, kterého by se přidržel člověk nastupující na ložnou plochu zadními dveřmi. Na závěr je třeba se ještě zmínit o výhodách a nevýhodách různých variant dodávky. Transit s pohonem zadní nápravy je ideální pro větší náklady a vzdálenosti v takzvané „dvoutunové kategorii. Novější konfiguraci s nízkou podlahou a předním pohonem by měli dát přednost řidiči, kteří potřebují přepravovat lehčí náklady a často jezdit po městě. Pro obě varianty je přitom 95 procent náhradních dílů shodných, což má uživatelům přinést snížení nákladů na servis a údržbu. Pět výše zmíněných karosářských variant zahrnuje verzi van, kombi–van, kombi a podvozek s krátkou a dlouhou kabinou. Přitom je možné pro všechny volit čtyři délky rozvorů, tři výšky střechy a pět vznětových přeplňovaných agregátů Duratorq DI se čtyřmi ventily na válec.
